Kalendárium březen 2008

AUTOBUS

7.března 1908 se poprvé v pražských ulicích objevily autobusy. Jejich trať vedla z Malostranského náměstí Nerudovkou na Pražský hrad a Pohořelec. Po zrušení elektrické dráhy přes Karlův most byla trasa prodloužena přes most na Křižovnické náměstí a měřila 2, 2 km. Byly to autobusy typu HOS mladoboleslavské automobilky Laurin a Klement. Do vozu se vešlo 12-15 cestujících. Pohybovaly se rychlostí 25 km/h a měly spotřebu 50 litrů benzinu na 100 km. Zadní část autobusu byla otevřená a zakrytá jen střížkou pro konduktéra (průvodčího). Na každém autobusu byl nápis Omnibusy královského města Prahy. Měly značnou poruchovost a když se přetrhl hnací řemen jednoho z nich a couvající vůz narazil do zdi, byl v listopadu 1909 provoz zcela zastaven. 1910 dopravní obsluhu k Pražskému hradu převzaly tramvaje .. Podruhé se autobusy objevily po 1. světové válce, ale opět na krátkou dobu. Pravidelný provoz autobusů byl v Praze zahájen až 21. června 1925 na trase A Záběhlice - Vršovice o délce 3,5 km. Cesta dvou autobusů Laurin a Klement se vzdušnými pneumatikami trvala 8 minut, každý vůz měl 20 míst pro sedící a 20 pro stojící osoby. V říjnu téhož roku zahájila provoz i druhá linka B na trati Pankrác - Kunratice s dvěma autobusy Praga. V roce 1926 jezdily již spoje C (Kobylisy - Bohnice), D (Žižkov - Hrdlořezy - Malešice), E (Smíchov - Santoška - Jinonice), vždy od konečných stanic tramvají na okraj města. V roce 1927 přibyla linka F z Vysočan do Kbel a byly zavedeny vyhlídkové turistické jízdy autobusů Praga s cizojazyčným průvodcem. Téhož roku se Elektrické podniky pokusily řešit dopravní potíže v centru města zavedením autobusové linky H z Jungmannova náměstí na Žižkov k Olšanským hřbitovům, další rok byla linka prodloužena z Jungmannova náměstí na Smíchov a Hřebenka. K označování autobusových linek číslicemi místo písmeny došlo až v roce 1952. V roce 1927 na 7 trasách o celkové délce 34,4 km 28 autobusů přepravilo za rok téměř 2,5 milionu osob. V roce 1930 86 autobusů na 12 linkách již přes 15 milionů osob, v roce 1938 pak 131 autobusů, převážně značek Praga, Škoda a Tatra na 18 linkách o délce 142,4 km 26 milionů cestujících. První třídveřové autobusy velkokapacitní autobusy pro 90 cestujících se v pražské hromadné dopravě objevily v roce 1965. V roce 1973 Prahou poprvé projel kloubový velkokapacitní autobus pro 143 cestujících V souvislosti se zahájením provozu metra v roce 1974 skončil prodej jízdenek ve voze a cestující směli nastupovat všemi dveřmi. V roce 1994 byl do provozu nasazen první nízkopodlažní autobus v České republice Neoplan, který umožnil přepravu imobilních osob. V roce 2008 má Dopravní podnik hlavního města Prahy 1 200 autobusů, jejichž průměrné stáří dosahuje devíti let.

BJERKNES VILHELM

4. března 1862 se v Christianii (Kristianii) - dnešním Oslu se narodil a 9.4.1951 zemřel norský fyzik a zakladatel moderní meteorologie Vilhelm Bjerknes. Otcem Vilhelma Bjerknese byl norský matematik Carl Bjerknes, který se věnoval dynamice kapalin. Vilhelm mu pomáhal při jeho matematických výzkumech hydrodynamiky a především prováděl experimenty. 1880-88 studoval na Universitě v Kristianii matematiku a fyziku, po získání titulu magistra přestává spolupracovat s otcem a na získané zahraniční stipendium odjíždí studovat do Paříže elektrodynamiku. V roce 1890 se stal asistentem a blízkým spolupracovníkem Heinricha Hertze a měl značný podíl na Hertzově práci o elektromagnetické rezonanci - Bonn. Opět se vrací do Norska, kde v roce 1892dokončil doktorskou práci. 1893-1894 přednášel na vysoké škole inženýrské ve Stockholmu, 1895 se stal profesorem aplikované mechaniky a matematické fyziky na Stockholmské univerzitě. Začal pracovat na plánu využití hydrodynamiky a termodynamiky k předpovědi počasí. Objasnil vztah mezi dynamikou kapalin a termodynamikou - cirkulační teorém. Byla to právě jeho práce, která inspirovala jak V. Walfrida Ekmana tak Carl-Gustava Arvida Rossbyho k aplikaci na pohyby velkých měřítek v oceánech a v atmosféře, čímž bylo umožněno použití v moderní předpovědi počasí. Bjerknes sám předpovídal využitelnost aplikace už v roce 1904. V roce 1905 odjel do USA, kde vyložil své plány aplikovat matematiku k předpovědi počasí. The Carnegie Foundation to tak zaujalo, že ho ocenila v letech 1905-41 každoroční rentou na podporu jeho výzkumů. 1907 se Bjerknes vrací na Univerzitu v Kristianii. Narozdíl od svého otce měl řadu spolupracovníků a s nimi založil v Kristianii školu dynamické meteorologie. 1912 se stal profesorem geofyziky na Univerzitě v Lipsku, kde pomohl budovat Lipský geofyzikální institut a také se stal jeho ředitelem. Začal spolupracovat se svým synem Jacobem Bjerknesem a dalšími vědci z Kristiánie, opustil Lipsko a v roce 1917 založil Bergenský geofyzikální institut, kde napsal knihu O dynamice kruhových vírů s aplikací na atmosférické víry a vlnové pohyby (On the Dynamics of the Circular Vortex with Applications to the Atmosphere and to Atmospheric Vortex and Wave Motion - 1921). 1923 publikoval sbírku o elektrické rezonanci s úvodem věnovaném svému učiteli a příteli Hertzovi. 1926-1932 působí na Univerzitě v Oslo. V roce 1926 zveřejnil teorii, že sluneční skvrny jsou vybuchující konce magnetických vírů přerušených rozdílnou rotací. 1929 vydal knihu o vektorové analýze. 1932 se stal prezidentem Association of Meteorology International Union of Geodesy and Geophysics a organizoval mezinárodní shromáždění ve skotském Edimburghu. Byl jmenován členem mnoha akademií: Norwegian Academy of Oslo (1893) Washington Academy of Science (1906) the Dutch Academy of Science (1923) the Prussian Academy (1928) the Royal Society of Edinburgh (1930) the Royal Society of London (1933) the U.S. National Academy of Science (1934) the Pontifical Academy of Rome(1936)

HUSNÍK JAKUB

29. března 1837 se ve Velenicích narodil a 26.3.1916 v Praze zemřel český malíř, grafik a vynálezce Jakub Husník. Studoval na pražské reálce, od roku 1853 na pražské malířské akademii, kde se setkal s Karlem Klíčem, pozdějším vynálezcem hlubotisku. Studiu vlámského koloritu se věnoval v Antverpách u profesora Leria. Po návratu u svého strýce Fr. Moravce v Uhříněvsi namaloval několik oltářních obrazů a podobizen. 1863 byl jmenován učitelem na táborském gymnáziu. Spolu s lékařem Schwarzem začali zkoumat tzv. mokrý proces v souvislosti s výrobou fotografie. Jeho prvním objevem se staly tzv. dvoutónové fotografie. 1971 odjel i s rodinou do Vídně. Pracoval tam ve státní tiskárně, kde s pomocí K. Klíče zaváděl tisk cenných papírů. Husníkovy otisky byly tak dokonalé, že známý rytec A. Lepere nedokázal poznat svůj originál od kopií. 1887 obdržel patent na klihotypii. 1877 byl jmenován profesorem kreslení na reálném gymnáziu v Praze ve Spálené ulici. V roce 1878 založil zinkografickou dílnu a fotografický ateliér. Začal vyrábět fotolitografický přetiskový papír, na který také získal říšskoněmecký patent. Opakoval všechny pokusy prováděné předtím Pontonem, Talbotem, Poitevinem a dalšími s dvojchromanem draselným za působení světla. Zdokonalil způsob reprodukování fotografických obrazů - fotolitografii. Postupně pak tento svůj vynález vylepšil tak, že docílil i 1000 otisků. Ve stejné době se úspěšně stejným problémem zabýval i mnichovský dvorní fotograf J. Albert. O jeho práci a úspěších informovala příloha časopisu Photographische Mitteilungen a zakázky se jen hrnuly. 1888 dílnu se svým zeťem rozšířil a vznikla firma Husník a Hauser, která měla své zastoupení v několika velkých evropských městech. 1893 zdokonaluje trojbarevné reprodukce pro knihtisk. Zásluhou jeho syna Jaroslava získala firma dobrou pověst i ve výrobě a dodávání trojbarvotiskových štočků na objednávku. Husník začal psát odborné knihy a získávat řadu uznání a ocenění, a také patenty za své další vynálezy, Například v roce 1869 přenechal za honorář pěti šicích strojů americké firmě Wheeler a Wilson zařízení nazvané kličkař, které mělo zamezit trhání nití. 1907 byl jmenován čestným členem Fotografické společnosti ve Vídni a o rok později v Berlíně.

Starší kalendária