Kalendárium prosinec 2007

HORÁK JIŘÍ

4.prosince 1884 se v Benešově narodil a 14.8.1975 v Martině zemřel český slavista, historik, bibliograf a folklorista Jiří Horák 1906 absolvoval studia slavistiky a folkloristiky na  Filosofické fakultě UK V Praze. 1906-19 byl profesorem reálky, později gymnázia v Praze. Od 1919 docent, od 1926 profesor FF UK, 1922-26 mimořádný profesor FF Masarykovy univerzity v Brně. Člen České akademie věd a umění a Královské české společnosti nauk, od 1956 akademik ČSAV. 1952-54 vedl Kabinet pro lidovou píseň, 1957-64 Ústav pro etnografii a folkloristiku ĆSAV. Za německé okupace se účastnil domácího odboje, 1944-45 byl vězněn na Pankráci. 1945-48 čs. velvyslanec v Sovětském svazu. Věnoval se srovnávacím dějinám slovanských literatur a historii českého národopisu. Jako folklorista se zabýval zejm. českou pohádkou a českou a slovenskou lidovou písní Autor řady monografií a editor výborů z českého slovenského a slovanského folklóru. Z díla: Naše písně (1940), Český HonzaČeské pohádky (1944), Naše lidová píseň (1946), Slovenské ludové balady (1956), Pohádky a písně Lužických Srbů (1956), Folk and Fairy Tales from Bohemia (1973).

HYNAIS VOJTĚCH

14. prosince 1854  se ve Vídni narodil český malíř, dekoratér a grafik Vojtěch Hynais. Malířství studoval na vídeňské akademii, později na Akademii výtvarných umění v Paříži. 1874-75 a 1877 žil v Itálii, kde se věnoval hlavně náboženské a mytologické malbě. Východiskem jeho uměleckého stylu, v době kdy pokrokoví malíři vyznávali impresionismus, byla oficiální neobarokní malba, od níž pak přešel k naturalismu (především v portrétní tvorbě) a velmi specifickému dekorativnímu stylu (tzv. veristický luminismus). V  Paříži, kde pobýval velmi dlouho,  získal proslulost jako dekoratér a zde také začala jeho spolupráce se slavnou porcelánkou v Sèvres (1888-92). 1893 byl povolán jako profesor na pražskou Akademii výtvarných umění a přinesl tam řadu nových impulsů a podnětů. Stal se jedním z předních a nejvýraznějších příslušníků generace Národního divadla. Namaloval pro ně řadu obrazů a  po jeho požáru, kdy shořela také původní Ženíškova opona,  vytvořil 1881-83 oponu novou. Hynais v duchu myšlenky Národního divadla rozvinul základní ideu Národ sobě a vytvářil dílo, bez kterého si dnes Národní divadlo již nedovedeme představit. Účastnil se také úspěšné realizace výzdoby Národního divadla, Dvorního divadla ve Vídni a ve Francii, výzdoby Pantheonu Národního muzea v Praze a návrhů plakátů pro národopisnou výstavu v Praze. Zemřel 22.8.1925 v Praze. Během svého tvůrčího života se dočkal mnoha poct - obdržel čestný doktorát, Fügnerovu Zlatou medaili, stal se členem České akademie věd a umění a důstojníkem francouzské Čestné legie.

STRADIVARI ANTONIO

18. prosince 1737 zemřel v Cremoně italský houslař Antonio Stradivari .Narodil v roce 1644 nedaleko Cremony v Itálii ve svých 12 letech do učení k bohatému výrobci hudebních nástrojů Nicolo Amatimu, který měl hodně žáků, bezplatně je vyučoval a nechával je pracovat na svých nástrojích, zejména když dosáhl vyššího věku a zeslábl mu zrak. Učební doba trvala  6 let. Znalci Stradivariho houslí se domnívají, že od roku 1666 je na jeho houslích již patrná ruka Stradivariho.  Stradivari se oženil, osamostatnil, získal  vlastní dům a v roce 1680  zakoupil dvoupatrový dům v ulici San Domenico.  V přízemí zařídil  dílny a  začal vyrábět housle vlastní značky. Během let vyvinul nový, vlastní tvar houslí a také nový druh laku. To obojí propůjčovalo jeho houslím specifický tón. Jeho housle tak začaly být vyhledávané mnohými hudebníky. Svým tvarem, vypracováním, kvalitou laku a krásou zvuku jsou dodnes vzorem. Nejkrásnější nástroje, které Stradivari zhotovil, nesou různé názvy, jako např.  “Greffuhle” z roku 1709. Tento nástroj je zdoben po okraji slonovou kostí a luby a krk jsou zdobeny kresbou překrásného ornamentu. Dále housle “Messias” a “Ernst” také z roku 1709. Pak “Viotti” také z roku 1709 a “Allard” z roku 1715. Z této doby pocházejí také nástroje “Betts”, “Boisier” a “Sanci”. Údajně měl Stradivari během svého života zhotovit asi 2000 nástrojů, převážně houslí (přes 600), ale také louten, mandolín a kytar. Nejplodnější jeho roky byly od roku 1700 do roku 1737. V této době nebylo snad týdne, aby neudělal jeden nástroj. Přesto to byla díla opravdu mistrovská. Je známo, že své nástroje prodával za 4 - 5 Pfundů šterlinků housle, violoncello 10 Pfundů šterlinků. Na tehdejší dobu byly tyto ceny poměrně vysoké, on byl velmi pracovitý, takže  jako šedesátník byl velmi bohatý. V roce 1698 mu bylo 54 let a zemřela mu manželka Franceska. O rok později si vzal velmi půvabnou o 20 let mladší Antonii Zambelli, a měl s ní 5 dětí. 4. května 1734 Antonie zemřela a 19. prosince 1737 zemřel  i Antonio Stradivari. Jeho synové Francesco a Omobono převzali dílnu po otci. V dílně Stradivariho zůstalo více než 90 nedohotovených houslí, některé z nich byly nástroje, které Stradivari odložil jako nepovedené. Omobono, který byl zručnější než jeho bratr, tyto nástroje dokončil a během roku prodal. Francesco a Omobono přežili svého otce jen o pět let. Po jejich smrti dílnu přeměnil nejmladší syn, který byl obchodníkem s látkami, na sklad látek.

Starší kalendária