Kalendárium únor 2008

Brehm Alfred Edmund

2. února 1829 se  v Unterrentherdorfu (dnes Renthendorf) narodil a tam také 11.11.1884 zemřel německý přírodovědec a ornitolog  Alfred Edmund Brehm. Vystudoval architekturu, v 18 letech s baronem Millerem podnikl cestu do severní Afriky, Egypta a Súdánu, naučil se arabsky a přijal jméno Chalíl-efendi (Přítel-vzdělanec).1850 se jeho bratr Oskar nešťastnou náhodou utopil v Nilu a jeho mecenáš, baron Miller, zbankrotoval. Brehm přesto cestu dokončil, vrátil se a dostudoval přírodovědu. Podnikl několik dalších cest, v r. 1861 přijal místo gymnaziálního učitele zeměpisu, oženil se, vydal Das Leben der Vogel (Život ptáků), čímž se stal známým a 1862 začal sepisovat své celoživotní dílo Život zvířat. Na cestě do Habeše v doprovodu vévody Arnošta Saského poznal malíře Kretschmera, který se stal jeho ilustrátorem. Současně Brehm přijal místo ředitele nově zřízené zoo v Hamburku, ale protože mu stálé zaměstnání bránilo v práci na knize,  po pěti letech odešel. Další dva roky se věnoval zřizování akvária v Berlíně a  jeho dokončení v roce 1869 se sešlo i s dokončením posledního 6. dílu Života zvířat. Na světové výstavě ve Vídni v roce 1873 se Brehm setkal se svým velkým obdivovatelem patnáctiletým rakouským korunním princem Rudolfem, který se naukou o ptácích zabýval již od dětství a čile pěstoval osobní styky s řadou významných ornitologů. Schůzku zprostředkoval Rudolfův učitel Hochstetter. Vídali se na Brehmových přednáškách, psali si, stali se přáteli a podnikli spolu řadu cest. Brehm byl častým hostem korunního prince v jeho první rezidenci na Pražském hradě, kde se věnovali zpracovávání, měření a tabulkovému vyhodnocování výsledků ptačích lovů. 1874 Brehm opustil práci v Berlíně a 1876 uskutečnil cestu po západní Sibiři s hrabětem Waldburg-Zeilem a doktorem Finschem. Počátkem roku 1877 vědcovo přátelství s princem pokročilo do té míry, že Brehm Rudolfovi věnoval dva svazky o ptácích druhého vydání Života zvířat. Princovo přátelství s Brehmem se ovšem nelíbilo vídeňskému dvoru. Vyčítali mu jeho chování neodpovídající dvorským zvyklostem a to že byl protestantem, svobodným zednářem a darwinistou, což vyvolávalo protesty ze strany katolické církve. Jejich setkání se omezila a společné cesty přestali, psát si nepřestali. Z přednáškové cesty po Severní Americe se Brehm vrátil s těžkou chorobou ledvin a krátce před smrtí navíc oslepl. Nejdůležitější díla: Illustriertes Thierleben, poprvé vydané v Hildburghausenu v letech 1863-69 v šesti svazcích; Das Leben der Vogel (Hlohov 1861) a Die Thiere des Waldes (Lipsko 1863). Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století začal vycházet Brehmův Život zvířatŽivot zvířat v klubu čtenářů nakladatelství Odeon. Byl však vydán jen oddíl Savci; Brehmův illustrovaný život zvířat. nakladatelství Praha: Sfinx, Bohumil Janda. (1937–1938) Původní šestidílné ve 4 svazcích. také v češtině. První sešitovou podobu vydal nakladatel J. Otto v roce 1902-03. V roce 1974 vyšel

Jedlička Rudolf

20. února 1869 se v Lysé nad Labem narodil český lékař chirurg Rudolf Jedlička. Vystudoval lékařskou fakultu české univerzity, zde promoval v roce 1895 a  stal se zde asistentem profesora Maydla, od roku 1901 habilitační prací „O subarachnoidealních injekcích a spinální chirurgické analgesii“ docentem a 18. 9. 1907 mimořádným profesorem. 1912-13 se aktivně účastnil I. balkánské války ve vojenské nemocnici v Bělehradě. Se skupinou českých lékařů operoval na 1800 případů, z nichž zemřelo pouhých necelých 40. 1921 byl jmenován řádným profesorem a prvním přednostou II. chirurgické kliniky Univerzity Karlovy, která sídlila v Pražském sanatoriu v Podolí. Jedlička je sám navrhl, v roce 1914 otevřel a velkou mírou z vlastních nákladů financoval. Profesor Jedlička světově proslul zejména v kostní a břišní chirurgii. Byl výborným diagnostikem i operatérem. Na Maydlově pražské chirurgické klinice, brzy po objevu Roentgenových paprsků (listopad 1895), provedl už v lednu 1897 první operaci na základě diagnostiky rentgenem. Rentgenologii v Čechách prosazoval nejen jako diagnostický prostředek, ale také jako doplněk léčby zhoubných nádorů, což nakonec uznal i sám Maydl. 1905 se stal významným členem Spolku pro zkoumání a potírání zhoubných nádorů v Čechách, s bioptickou stanicí, experimentálním oddělením a dispenzářem, v němž byli chudí pacienti ošetřováni bezplatně. Založil ústav pro válečné invalidy a v roce 1913 se významně podílel na založení prvního českého ústavu pro tělesně postižené děti v Praze, který byl na jeho počest nazván Jedličkovým ústavem. Prosazoval, aby handicapované děti  měly  možnost odborného léčení a odborné výchovy k pokud možno samostatnému a plnohodnotnému životu. 1921 provedl první plastiku hrudníku v Čechách.Profesor MUDr. Rudolf Jedlička zemřel 26. října 1926 po velkém utrpení na následky chronické choroby ve své vile v Novém Světě v Harrachově.

Reinitzera Friedrich

27. února 1857 se v Praze se narodil  a 16. února 1927 jako profesor techniky ve Štýrském Hradci zemřel rakouský botanik Friedrich Reinitzer Vystudoval chemii na německé technice v Praze,  1883 se na ní habilitoval a přednášel zde jako soukromý docent. Zkoumal rostlinná barviva. Během ochlazování roztaveného cholesterolacetátu do ztuhnutí „je při pozorování v odraženém světle vidět na jednom místě vystupovat živou smaragdově zelenou barvu, která se čile rozšiřuje přes celou masu, poté se stává modrozelenou, místy též temně modrou, nato přechází ve žlutozelenou, žlutou, oranžově červenou a nakonec v jasně červenou. Od nejchladnějších míst pak masa tuhne ve sférické krystaly, které se dosti hbitě šíří potlačujíce barevné jevy, přičemž barvy blednou...“ Šel za tím a objevil přechodný stav látky mezi pevným krystalem a kapalinou, nazvaný později kapalné krystaly.. 1888 popsal  nejen pozorování mezomorfní fáze cholesterolacetátu a cholesterobenzoátu, ale určil i správný sumární vzorec cholesterolu C27H46O, pro který se v té době v literatuře uváděly rozdílné výrazy. (Beiträge zur Kenntniss des Cholesterins, :Monatshefte für Chemie und verwandte Theile anderer Wissenchaften (9, 1888, 421-441). S cílem ujasnit chemickou podstatu látek cholesterolového typu sledoval pod mikroskopem jejich bod tání a krystalické změny. S výsledky svých pozorování, vlastní hypotézou výkladu a s žádostí o bližší prozkoumání jevů se obrátil na profesora fyziky v Aachen Otto Lehmanna, předního znalce krystalů, jejich fázových přechodů a autora termínu kapalné krystaly. Friedrich Reinitzer jen potvrdil to, na co přišel Otto Lehmann, pokusem tavením látky podobné cholesterolu. Ta se při teplotě 146 stupňů Celsia chovala jako tekutý krystal a až při teplotě 179 stupňů Celsia zkapalněla. v roce 1970 se podařilo vyrobit krystal, který je stabilní i při velkém rozmezí teplot a co je hlavní, je velmi levný. 1895 odešel z Prahy na techniku do Štýrského Hradce v naději, že tam nalezne lepší podmínky k vědecké práci. 120 let vývoje tekutého krystalu vedlo k výrobě dnešních LCD panelů. V sedmdesátých letech minulého století se začalo krystalu využívat pro displeje (kalkulačky, různá měřící zařízení atd.). Ty se postupně zdokonalovaly, zjemňovaly a také se snižovala energetická náročnost na otočení krystalu. Ale stále se vyráběly jen černobílé displeje. Teprve v 80. letech se začaly používat desky, které polarizovaly světlo tak, aby v každých sousedních třech krystalech procházela jiná barva světla. Lidské oko je natolik nedokonalý orgán, že takto malé body ležící vedle sebe spojí v jeden s barvou odpovídající součtu všech tří bodů. Tekutý krystal má budoucnost v astronomii (např. k simulování velkého třesku) a v medicíně.

Starší kalendária