Kalendárium srpen 2007
Sanger Frederick
13. srpna 1918 se v Redcombe ve Velké Británii narodil britský biochemik Frederick Sanger. Studoval chemii na univerzitě v Cambridgi, zde také obhájil svoji doktorskou disertaci a později působil jako profesor. Ve své vědecké činnosti se zaměřil na výzkum chemické struktury bílkovin. Objev výskytu bílkovin ve formě krystalů umožnil přírodovědcům studovat jejich struktury pomocí rentgenové strukturální analýzy a určit tak rozměry bílkovinných molekul a strukturu jejich řetězců. Sanger jako první prozkoumal strukturu inzulínu a určil přesný sled aminokyselin ve dvou řetězcích tvořících jeho molekulu. Se svojí skupinou zjistil, že inzulin obsahuje dva polypeptidické řetězce, které jsou navzájem spojeny cystinovými můstky, a začal pátrat po pořadí, jakým jsou jednotlivé aminokyseliny v řetězcích uspořádány. Zjistil, že jeden řetězec obsahuje 21, druhý 30 aminokyselin. Přestože byl inzulín izolován již Bantingem, Macleodem a Ch. Bestem, Sanger jako první dokázal, že inzulín je bílkovinná látka, a tak byla poprvé v historii určena struktura látky bílkovinné povahy. Jeho teorie měly velký význam nejen pro biochemii, ale především pro medicínu, kde je inzulín používán k léčení cukrovky. Sanger uzavřel, že inzulín bílkoviny měl přesné aminokyselinové pořadí. Tento úspěch, mu přinesl jeho první Nobelovu cenu za chemii v roce 1958. V roce 1975 objevil řetězovou zakončovací metodu DNA sekvenčního zpracování, známou též jako Dideoxy zakončovací metodu nebo také Sagnerovu metodu. O dva roky později použil tuto techniku k první plně úspěšně sekvenci genomu Phage?-X174. 1980 získal druhou Nobelovu cenu za metodu zjišťování struktury bílkovin, nukleových kyselin a virů. Spolu s ním cenu obdrželi americký molekulární genetik Walter Gilbert (nar. 1932), autor metody zjištění struktury DNA, a americký biochemik Paul Berg (nar. 1926), jeden ze zakladatelů genového inženýrství.
Sabin Albert Bruce
26.srpna 1906 se narodil a3.3.1993 zemřel americký lékař a mikrobiolog, profesor univerzity v Cincinnati (Ohio) a objevitel mnoha virů Albert Bruce Sabin. 1954 společně s J. E. Salkem vyrobil živou orální vakcínu proti dětské obrně (poliomyelitidě).
Příčinou dětské přenosné obrny je infekce virem dětské obrny. Tyto viry se vylučují stolicí, odkud mohou prostřednictvím nemytých rukou, kontaminované vody, potravin nebo předmětů zpětně nakazit člověka. Způsob nákazy je orofekální i kapénkový. Nejčastěji se toto onemocnění vyskytuje v létě a na podzim. U většiny infikovaných osob se toto onemocnění nemusí vůbec projevit. Tyto osoby se stávají nositeli viru, který se dále šíří kapénkovým způsobem.
Od roku 1939, kdy tehdejší Československo postihla první velká epidemie, se útoky této nemoci opakovaly v intervalech 3 až 5 let. Poslední velká epidemie postihla naši zemi na jaře v roce 1957. Ještě v padesátých letech u nás umíralo každoročně více než padesát ze 600 dětí, u kterých propukla klinicky zřejmá dětská obrna. V té době byla poprvé použita inaktivovaná očkovací látka, která úspěšně epidemii zastavila. Teprve v roce 1960 po zavedení živé oslabené vakcíny podle Sabina, kterou připravil kolektiv Doc. MUDr. Slonima v Ústavu sér a očkovacích látek v Praze, se podařilo eliminovat toto onemocnění na území celého Československa.
Od té doby nebyl zaznamenán žádný případ onemocnění v ČR. Onemocnění se však může vyskytnout jako importovaná nákaza z oblastí, kde se očkování neprovádí důsledně nebo kde skupiny lidí očkování odmítají. Se vzrůstající migrací obyvatelstva se tato pravděpodobnost zvyšuje. Dnes je proti dětské přenosné obrně každoročně očkováno více než 98% dětí.Vymýcení dětské přenosné obrny do roku 2000 se stalo prvořadým úkolem programu očkování vyhlášeného Světovou zdravotnickou organizací, ke kterému se přihlásila i naše republika. V současnosti jsou na celé planetě již jen čtyři země, ve kterých se dětská obrna vyskytuje. Jedná se o Indii a o tři převážně muslimské státy: Nigérii, Pákistán a Afghánistán. Právě v Nigérii se před třemi lety pro odpor místních duchovních nepodařilo naplno rozjet očkovací kampaň.
Římař Jakub Josef
30. srpna 1682 se v Kroměříži narodil a 5. 3. 1755 v Brně zemřel český misionář a cestovatel Josef Jakub Římař. Vystudoval piaristické gymnasium Kroměříži a v Olomouci. Stal se knězem s řádovým jménem Jakub. V bechyňském klášteře se naučil hrát na varhany, v dačickém klášteře pak vyučoval hudbu. Jeho touhou však bylo misionářství: "Chtěl však být misionářem a tak se v devětadvaceti letech vydal do Říma, po 10 měsících byl vybrán na misii do Habeše, byl přísně vyzkoušen a ustanoven apoštolským misionářem pro Horní Egypt, Habeš a Sokotru. Vyplul z Benátek, Alexandrie a do Káhiry. Zeměpisný obraz Egypta, osídlení, zvířata a památky, zejm. biblické, podrobně popsal ve svém Itineráriu neboli Cestovním deníku.
Jeho úkolem bylo zjistit možnosti misijní propagandy v oblasti Rudého moře a pak i v habešské říši. Když v roce 1715 opustil se svou skupinou Káhiru, namířil si to k Suezu (což bylo tenkrát pouze přístav na Rudém moři, žádný průplav), tam nastoupil na loď a s ní se doplavil do Džiddy v Arábii. Pokračoval do Mekky a k ostrovu Sokotře, kde měla být založena misijní stanice pro oblast Rudého moře, jenže podmínky zde nebyly nejvhodnější. Římař se vrátil do Říma, podal zprávu, a následujícího roku vydal znovu do Egypta, kde tentokrát strávil několik let. S ostatními misionáři cestovali v přestrojení jako lékaři, kteří tam tehdy byli vzácní - jeden z nich skutečným lékařem byl. 1716 dorazili do Jemenu, kde působili v Hodejdě a Mekce. Pak pokračovali v cestě na Sokotru, do sousedství Habeše a potom do Indie. Samotnou Habeš nenavštívili. Cestovali po východní Africe, odkud se pak vydali přes východní Indii a přes Ameriku do Evropy, do Ostende a do Říma. Tyto jeho cesty trvaly od 7. 9. 1715 do 28. 4. 1721. V Římě vylíčil nově zvolenému papeži Inocenci XIII. svou misijní práci a poměry v končinách, do nichž se dostal, a požádal ho, aby se mohl vrátit domů, ale byl znovu pověřen na tři roky prací pro egyptské misie. Pro jeho velké jazykové znalosti (hovořil plynně arabsky, portugalsky francouzsky, italsky, nizozemsky, německy, latinsky a také illyrsky (dnes vymřelý indoevropský jazyk Středomoří, snad příbuzný albánštině) byl navržen na biskupa smyrenského, ale k volbě nedošlo. Měl se stát v Římě generálním lektorem arabského jazyka na misijním ústavu, ale koncem roku 1722 se vrátil do Káhiry v hodnosti prefekta egyptských misií a apoštolského protonotáře. Františkáni však již nebyli v Egyptě rádi viděni a tak museli Káhiru opustit. Římař Egypt navštívil ještě několikrát na svých vizitačních cestách.
Ve svých denících podal topografický popis míst ležících při Nilu z Alexandrie až do Garbe na Modrém Nilu. Do Evropy se vrátil jako sedmdesátiletý. Zemřel ve františkánském klášteře v Brně.
