Kalendárium březen 2002
4. 3. 1832 v Paříži a v nouzi zemřel francouzský zakladatel egyptologie a první autor spisů o jazyce, kultuře a dějinách starého Egypta, opřených o původní prameny, Jean-Francois Champollion. Narodil se 23. 12. 1790 v jihofrancouzském městečku Figeacu. Číst se naučil sám a bez pomoci obrázkového slabikáře. V devíti letech uměl dokonale řecky a latinsky, v jedenácti četl bibli z hebrejského originálu a porovnával ho kriticky s latinským překladem a aramejskou předlohou. Ve čtrnácti se naučil arabsky, koptsky a chaldejsky, v patnácti persky, sanskrt i čínsky. 1809 se stal profesorem historie na Akademii v Grenoblu a začal pracovat na dějinách Egypta a koptském slovníku. 23. 9. 1822 veřejnou přednáškou na pařížské Akademii oznámil úspěšné rozluštění hieroglyfů na tzv. Rosettské desce. 1828-29 vedl vědeckou výpravu na výzkum památek v Egyptě. 1827 stanul v čele nového egyptologického oddělení v Louvru. Jeho hlavními (vesměs posmrtnými) spisy jsou Egyptská gramatika (1836-41), Egyptský slovník (1841-44), Monumenty Egypta a Núbie (1835-45) a Poznámky z cest (1844).
Rosettská deska - je kamenná deska z černého bazaltu. Byla nalezena francouzským důstojníkem v západní části delty Nilu v Egyptě. Obsahuje dvojí staroegyptský (hieroglyfický a démonický text) a jeho řecký překlad. Je umístěna v Britském muzeu v Londýně.
Rosettská deska
15. 3. 1854 se v Hansdorfu v západním Prusku narodil a 31. 3. 1917 v Marburgu zemřel německý bakteriolog Emil Adolf Behring. Objevil očkování proti toxinózám (tetanus, záškrt, toxoid, aktivní imunizace, bakteriální toxiny), séroterapii podáním krevního séra od osoby, která přestála infekční nemoc, osobě jiné. Docílil tak u ní vzniku odolnosti vůči této nemoci (imunita). 1890 vypracoval metodu výroby protizáškrtového séra z krve koní, jímž byl do žíly vstříknut záškrtový toxin objevený F. Löfflerem. Vytvořil tak vlastně pojem imunity a objasnil její podstatu. V tomto směru pak na něj navázali P. Ehrlich a I. Mečnikov. V roce 1901 obdržel Behring Nobelovu cenu za lékařství a fyziologii. 1904 založil v Marburgu Behring-Werke.
30. 3. 1894 se ve vesnici Ďilajevo narodil letecký konstruktér Sergej Vladimírovič Iljušin. Do školy začal chodit až v devíti letech. S letadly se seznámil jako dělník pracující na úpravě letištní plochy a při tlačení letadel na startovací plochu. V roce 1914 začala 1. světová válka a Iljušin narukoval, 1917 složil letecké zkoušky a absolvoval první lety. 1919 znovu oblékl uniformu a stal se leteckým mechanikem. Po skončení občanské války se přihlásil na Vojenskou leteckou inženýrskou akademii a již při studiu začal stavět větroň, s kterým se zúčastnil závodů bezmotorových letadel na Krymu. V roce 1929 studium ukončil a začal pracovat jako letecký konstruktér. Postavil a proslavil se letadly IL 14, IL 18, IL 62. Předposlední letadlo které předvedl na pařížském aerosalónu bylo dopravní letadlo IL 76. V roce 1977 se konaly letové zkoušky jeho aerobusu IL 86 pro 350 cestujících, ale jeho pravidelných letů se již nedožil. Zemřel 10. února 1977 v Moskvě.
Iljušin 62
31. 3. 1811 se v Göttingenu narodil a 16. 8. 1899 v Heidelbergu zemřel německý chemik Robert Wilhelm Bunsen. Studoval minerály, byl průkopníkem analytických metod a autorem laboratorního plynového kahanu. Byl profesorem na univerzitě v Kasselu, Marburgu, Vratislavi a Heidelbergu. Vynalezl vodní pumpu, jodometrii, ledový kalorimetr a Bunsenův ventil. 1859 spolu s G. R. Kirchhoffem publikovali práci o Fraunhoferových čarách. V této práci jsou obsaženy v zárodku principy chemické analýzy, založené na pozorování spektra. 1860 získali ze 44 tun dürcheimské solanky materiál, v němž poprvé na základě spektrálního rozboru nalezli nový prvek, který nazvali cesium. Čistý prvek se pak podařilo získat až v roce 1882. Na jeho počest byla Elektrochemická společnost založená v roce 1898 přejmenována v roce 1902 na Německou Bunsenovu společnost.
Cesium je je zlatě lesklý, velmi měkký alkaický kov, je velmi reaktivní, na vzduchu hoří. Stopově se vyskytuje v půdách a ve vodách, jako minerál polucit na Elbě a v USA. Využívá se na světlocitlivý materiály, např fotocely, fotobuňky.