Kalendárium duben 2007
Heister Lorenz
18. dubna 1758 se v Helmslädtu zemřel německý anatom, lékař a chirurg Lorenz Heister. Narodil a 19.9.1683 ve Frankfurtu nad Mohanem. Studoval v Giessenu a Wetzlaru. 1706 začal v Amsterdamu studovat botaniku a u nizozemského anatoma F. Ruysche (1638-1731) anatomické demonstrace. Pracoval v polních lazaretech a v Leidenu, po promoci v Harderwijku se v roce 1708 vrátil do Amsterdamu. Sloužil jako vojenský chirurg v holandské armádě. 1711 se stal profesorem anatomie a chirurgie na univerzitě v Altdorfu a od 1719 do konce svého života přednášel teoretické lékařství a botaniku. Napsal: Tractatus de catar,-acta, glaucomate et amaurosi (Altorf, 1712, 1720); Compendium anatomicum (1717); Compendium institutionum s. fundamentorum medicinae (1736); Kleine Chirurgie(Norimberk, 1747); Systema plantarum generale ex fructificatione (Helmstädt, 1748) a j. Nejdůležitějším dílem je však Chirurgie zroku 1718. Obsahuje nejen vše, co do chirurgie patří, ale i mnoho vyobrazení nově vynalezených nástrojů, způsobů obvazování a popisů nových operačních metod a ošetřovacích technik.
Do chirurgie podle něj patřilo i očkování proti černým neštovicím, akupunktura a transfuze krve (velmi riskantní převod krve ze zvířete člověku, poprvé proveden 1667 a velmi brzo zakázán). Práce se zabývá i laryngologií, urologií a je zákládající prací vědecké chirurgie v Německu. Vyšla v mnoha vydáních a byla přeložena do 7 jazyků. Heister sám se věnoval zejména očnímu lékařství, předložil nové učení o léčení šedého zákalu oční čočky. Prováděl tracheotomii, což byl jeho vlastní termín pro naříznutí hrdla při těžkém otoku, doporučoval okamžité podvazování cév při amputaci končetin místo do té doby používaného pouhého stlačení. 1724 významně zlepšil porodnické kleště holanského chirurga J. Palfijna (1650-1730).
Junghuhn Franz Wilhelm
24. dubna 1864 v Lembangu u Bandongu zemřel německý přírodopisec a cestovatel Franz Wilhelm Junghuhn. Narodil se 26.10.1809 v Mansfeldu. Studia lékařství nedokončil, za souboj byl odsouzen na 20 let vězení. Uprchl a vstoupil do francouzské cizinecké legie v Alžírsku. 1835 se jako vojenský lékař přihlásil do nizozemských koloniálních služeb a odjel na Jávu. Tam se začal věnovat všestrannému přírodovědnému průzkumu více než vlastnímu povolání lékaře. Na četných cestách (1839-48 a 1855-64) dokonale prozkoumal a poznal vnitrozemí Jávy, 1840-42 pak Sumatru.
Vypracoval první spolehlivou geologickou mapu Jávy, zabýval se studiem fauny, flóry, klimatu i vulkanismu. Je považován za zakladatele vědeckého průzkumu Jávy. Krátkou dobu pobyl v Evropě, ale vrátil se na Jávu v roce 1855 jako správce nově založených plantáží chinovníku. Napsal řadu děl: Java, seine Gestalt, Pflanzendecke und innere Bauart, Topographische u. naturwissenschaftliche Reisen durch Java, Die Battaländer auf Sumatra, Rückreise v. Java nach Europa, Licht-en Schaduwbeelden uit de binnenlanden van Java, ve kterých ukázal výtečný pozorovací talent a spisovatelské nadání.
Müller Johannes
28. dubna 1858 v Berlíně zemřel německý anatom a fyziolog Johannes Müller. Narodil se 14.7.1801 v Koblenz. Původně chtěl studovat theologii, ale změnil názor a začal studovat medicínu. Promoval 1822 a 1824 se habilitoval v Bonnu. 1827 se stal mimořádným,1830 řádným profesorem anatomie, fysiologie a všeobecné pathologie. 1833 se stal profesorem stejných oborů v Berlíně, kde vytvořil zvláštní anatomicko-fysiologickou školu. Nejdůležitějších výsledků dosáhl ve výzkumu fyziologie smyslů a nervů, obecné fyziologie, embryologie, srovnávací anatomie a zoologie. Každoročně vyjížděl na dlouhé výzkumné cesty k mořím, kde studoval mořskou biologii. Největších výsledků dosáhl ve výzkumu funkce oka a žláz a také histologickými popisy stavby kosti a chrupavky. 1823 vydal spis zabývající se dýcháním zárodků, 1826 fantastickými zrakovými jevy. Vyslovil tři základní pravidla. 1. Smyslový orgán, podrážděný libovolným podnětem, odpovídá stále stejně, pouze v závislosti na intenzitě podnětu. 2. Každý smyslový orgán odpovídá podráždění svým specifickým způsobem. 3. Smyslový orgán je schopen bez vnějšího podráždění vyvolat fantastický smyslový počitek. 1830 uveřejnil spis, ve kterém popsal pohlavní vývody u zárodků, které jsou po něm pojmenovány (ductus paramesonephricus Műlleri). Vrcholem jeho díla je práce o stavbě vyměšovacích žláz z roku 1830, kterou vyvrátil do té doby uznávané názory. Od 1833 vydával několikadílnou příručku fyziologie Handbuch der Physiologie. Od 1840 se věnoval zejména systematickým problémům srovnávací anatomie a mořské biologii. Byl opakovaným děkanem i rektorem univerzity. Vychoval mnoho významných fyziologů druhé poloviny 19. století, mezi jeho žáky patřili například anatom a fyziolog T. Schwann (1810-1882), pro kterého bylo Műllerovo učení východiskem jeho pozdější buněčné teorie z roku 1839, anatom a histolog J. Henle (1809-1885) a patolog R. Virchow (1821-1902).
