Kalendárium leden 2007
leden
Hlavatý Václav
11. ledna 1969 v Bloomingtonu v Indianě v USA zemřel český matematik Václav Hlavatý. Narodil se 27.1.1894 v Lounech. 1913 vystudoval reálku v Lounech, matematiku a hudební estetiku na Filozofické fakultě UK v Praze, matematiku a deskriptivní geometrii na České vysoké ±kole technické v Praze. První světovou válku pro·il v italských zákopech, byl zajat a 1919 se vrátil jako příslu±ník italské domobrany. Po válce působil jako profesor matematiky a deskriptivní geometrie na gymnáziu v Praze, reálce v Lounech, od 1923 na gymnáziu na Vy±ehradě. Od 1922 začal publikovat vědecké práce a později předná±et na světových univerzitách a také publikovat ve významných světových matematických časopisech. 1925 habilitoval na UK v Praze, 1931 byl jmenován mimořádným, 1930 řádným profesorem geometrie. Před 2. světovou válkou jeden rok předná±el v USA. Po válce se podílel na obnovení vědecké a pedagogické práce na vysokých ±kolách v Čechách, 1947 byl poslancem národně socialistické strany v parlamentu. 1948 odjel s rodinou na předná±kový pobyt do USA a zůstal v exilu, proto·e mu nebyla vyřízena ·ádost o prodlou·ení pobytu. Pracoval na matematickém institutu v Bloomingtonu, předná±el po celém světě, vychoval řadu ·áků, byl prezidentem Československé společnosti pro vědy a umění v USA. Napsal více ne· 150 vědeckých prací, učebnic a monografií. Nejdůle·itěj±í jsou práce z let 1953-54 týkající se Einsteinovy jednotné teorie pole. Jeho práce podávají matematický aparát pro fyzikální problematiku Einsteinových výsledků. K jeho 70. narozeninám v roce 1966 byl vydán sborník Perspectives in Geometry and Relativity. Essays in Honour of Vaclav Hlavatý, do kterého přispělo 47 významných světových matematiků a fyziků. Jeho publikace: Úvod do neeuklidovské geometrie (1926,1949), Diferenciální geometrie křivek a ploch a tensorový počet (1937), Diferenciální přímková geometrie (1941), Projektivní geometrie (1944-45). 28.10.1991 mu prezident republiky V. Havel udělil in memoriam Řád T.G. Masaryka III. třídy.
Foureau Fernand
17. ledna 1914 zemřel francouzský geolog a badatel o Sahaře Fernand Foureau, Narodil se 17.10.1850. Od 1876 se věnoval průzkumu Al·írska a Al·írské Sahary. Mezi 1883 a 1897 podnikl 9 výzkumných cest v severní a střední Sahaře, při nich· pro±el 21 000 km v souvislosti s průzkumem trasy pro transsaharskou ·eleznici, 1890 dospěl a· do In-Saláhu, 1893 cestoval územím severních Tuaregů, 1895 prozkoumal tuniskou část Velkého Ergu a Wádí Igharghar. 1898-1900 vedl s majorem Lamy velkou vojenskou expedici Mission Saharienne (přes 350 mu·ů a 1000 velbloudů), její· cílem bylo spojit koloniální výboje Francie, jdoucí ze západu od Nigeru, z jihu od Konga a ze severu z Al·írska, v oblasti jezera Čadu. V boji proti africkému vládci Rábihovi u Kuseri padl jak Lamy, tak i Rábih a jeho ří±e zanikla. Foureau pak pokračoval proti proudu řeky ¦ari, dostal se na Ubangi a po řece Kongu doplul k moři. Výprava kromě průzkumu a mapování určila několik set bodů, které dodnes tvoří základy saharské kartografie. Od 1908 a· do smrti byl Foureau guvernérem Komorských ostrovů.
Rudolf II. Habsburský
20. ledna 1612 v Praze zemřel Rudolf II., Habsburský, král český, uherský a císař německý. Narodil se 18. července 1552 ve Vídni jako nejstar±í syn císaře Maxmiliána II. a císařovny Marie a vnuk císaře Karla V. V roce 1563 byl spolu se svým mlad±ím bratrem Arno±tem dán na vychování na dvůr svého dědečka do ¦panělska. Je±tě kdy· jeho otec ·il, byl 1572 korunován uherským králem a1575 králem českým. V říjnu 1575 byl v Řezně zvolen a 1576 korunován německým králem. Římským císařem se stal a· po smrti otce v roce 1576. Císař Rudolf II. pak přemístil svůj dvůr z Vídně do Prahy. Čechy se staly centrem jeho ří±e a Praha na čas získala lesk a význam hlavního města. Proslul jako mecená±, sběratel, příznivec astronomie, alchymie a astrologie, ale také jako podivín, u něho· se střídaly záchvaty zuřivosti s hlubokou apatií. Byl milovníkem věd a umění. Na svém dvoře hostil mnoho učenců a umělců (Kepplera, Tyga de Brahe, Tadeá±e Hájka); na Pra·ském hradě shromá·dil velké umělecké sbírky. Sám se bavil malířstvím i řezbářstvím, zajímal se o hvězdářství, astrologií a alchymií. Byl znalý několika jazyků, nejlépe mluvil a četl ±panělsky a německy.
Zpočátku probíhala jeho vláda v klidu a pokoji. Mír s Turky sjednaný jeho bratrem Maximiliánem v roce 1568 byl několikráte obnoven (1577, 1584 a 1590), po ka·dé na 8 let. Kandidaturu Maximiliána na polský trůn podporoval Rudolf II. v±ak jen zlehka a po jeho porá·ce u Byčiny (1588), kdy· Poláci překročili slezské hranice, mu vymohl jen propu±tění ze zajetí s tím, ·e se jeho jménem zřekl v±ech nároků na polský trůn (1589). S Maximiliánovým soupeřem Sigmundem Vasou se Rudolf II. dokonce později spřátelil, nebo¶ se zasnoubil s Annou, dcerou arcivévody Karla ¦týrského. Dlouhotrvající mír byl poru±en a· 1593. Válečným operacím velel, vyjma dobu 1595-99, kdy toto místo zaujímal arcivévoda Maximilián., místodr·itel rakouský mlad±í bratr císařův Matyá± Habsburský. 1604 se začalo jednat o míru a vznikla stavovská bouře v Uhrách. Rudolf byl přísný katolík a nebyl v nábo·enských otázkách tak sná±elivý jako jeho otec. Na jeho rozkaz vídeňský probo±t Melichar Khlesl provedl 1580 katolickou reformaci v městech dolnorakouských, 1597 v městech hornorakouských a 1602 obnovil v Čechách staré zákazy proti Českým Bratřím. V Uhrách na pre±purském sněmu na stí·nosti protestantské ±lechty na kroky, podnikané proti protestantům uherským, odpověděl Rudolf II. tak, ·e k artikulům sněmovním samovolně přidal artikul nový, uvádějící stavům na pamě¶ přísné zákony proti kacířům z roku 1524. Pobouřená protestantská uherská ±lechta se domluvila se ¦těpánem Bocskaiem, od Porty uznaným vévodou sedmihradským, a začala jednat Rudolf musel také začít vyjednávat. Výsledkem byl 23. září 1606 ve Vídni sjednaný mír, jím· byla zaručena úplná rovnoprávnost lutheránství i kalvinství v Uhrách, Bocskai byl na do·ivotí uznán vévodou sedmihradským a pánem celé země za Tisou a uherských stolic marmaro±ské, bere·ské a ugočské. S Turky bylo nad ústím řeky ¬itvy za výkupné 200.000 dukátů jednou pro v·dy sjednáno příměří na 20 let a celá třetina Uher zůstala v turecké moci. Rudolf nechtěl mír s Turky potvrditi, proto·e neměl rád bratra Matyá±e, proto·e nejsa ·enat neměl man·elské potomky a chtěl to napravit. Odmítl ·ádosti své rodiny, aby je±tě za svého ·ivota dal Matyá±e zvolit za krále českého, uherského a římského. 1599 Rudolfa přepadla du±evní choroba a jeho bratří v čele s Matyá±em se začali staral o zřízení prozatímního vladařství.. 1601 se Rudolf II. uzdravil a zřízení překazil. 1605 se mu choroba vrátila, arcikní·ata na sjezdu ve Vídni zmocnila Matyá±e, aby jednal s pape·em a německými kní·aty znovu o zřízení vladařství, a zároveň se zavázali v případě volby. k podpoře Matyá±e na císařský trůn. Rudolf se znovu uzdravil, Bocskai v roce 1606 umřel, a Porta, ač podle znění míru Sedmihradsko měla teď připadnout císaři, jmenovala vévodou Sigmunda Rákóczyho. Rudolf II. svým zástupcem jmenoval arcikní·ete Ferdinanda ¦týrského, čím· urazil Matyá±e, který měl za to, ·e ho Rudolf chce na jeho úkor prosadit za svého nástupce v Ří±i. Proto se spojil se stavy uherskými a rakouskými na obranu míru s Turky (1608), a Rudolf musel následkem toho konečně mír potvrdit. 9. července 1609 v±ak vydal Rudolf známý Rudolfův majestát, v něm· stanovil, ·e nikdo nesmí být nucen ke katolictví ani jiné víře. Potvrzoval Českou konfesi z roku 1575 a vztahoval se na ±lechtu, královská města i poddané. Zaručoval svobodu vyznání bez ohledu na postavení jednotlivce. Zvoleno bylo třicet ochránců víry po deseti z ka·dého stavu - ±lechta, rytíři, města. Matyá± zase na sněmu v Ivančicích uzavřel s moravskými stavy ťkonfederaciŤ na ťobranu míru a jiných slu±ných a spravedlivých věcíŤ a vtrhl do Čech. Rudolf II. byl donucen přenechat Matyá±ovi vládu v Uhrách, na Moravě a v rakouských zemích. Zůstaly mu Čechy, Horní a Dolní Lu·ice a Slezsko. České stavy obratně vyu·ily velmi slabé pozice panovníka a pohrozily mu vypuknutím povstání. Rudolf se je±tě pokusil situaci zvrátit. Vyu·il pomoci svého příbuzného pasovského biskupa a nechal vtrhnout pasovská vojska do Čech. Tím ov±em vyvolal jen nesouhlas a pobouření v zemi. Musel rezignovat i na český trůn, na který Matyá± Habsburský usedl a panoval 1611 - 1619. Nedlouho nato Rudolf v Praze zemřel. Je pochován v královské hrobce v podzemí Svatovítské katedrály na Pra·ském hradě.
