Kalendárium prosinec 2006
Zalužanský ze Zalužan Adam
8. prosince 1613 v Praze zemřel český lékař, lékárník a botanik Adam Zalužanský ze Zalužan. Narodil se asi 1555 v Mnichově Hradišti.Studoval filozofii ve Vitenberku a v Praze, kde v roce 1584 získal bakalářský a magisterský titul. Medicínu vystudoval a v roce 1587 promoval v Helmstendtu. Již v době pražských studií publikoval latinské pojednání o moru a další medicínské spisy napsal v letech 1587 a 1588. 1587-1594 byl profesorem jazyků a literatury na filozofické fakultě pražské univerzity.
1594 se stal rektorem, ale jelikož se také oženil, rektorské místo opustil a začal pracovat jako lékař na Starém Městě. V roce 1592 vyšly jeho nejznámější spisy. Ve třídílném Methodi herbarie libri tres opustil tradiční linii herbářů a jako jeden z prvních evropských učenců se věnoval moderní botanice. Methodi obsahují botaniku obecnou (anatomii, fyziologii a morfologii rostlin) i systematickou. Navíc vytušil pohlavnost rostlin, která byla vědecky dokázána až o sto let později. Druhá publikace z roku 1592 Řád apotekářský s doprovodným spiskem Cena neb vyměření všech lékařství vznikla na popud městské rady a byla znovu a znovu vydávána česky, latinsky i německy a byla více než jedno století základní pomůckou, s jejíž pomocí Zalužanský (a po obnovení lékařské fakulty v Praze v roce 1622 také její další představitelé) vykonávali odborný dozor nad lékárnami. Zalužanský se také angažoval na přelomu století o reformu pražské univerzity, zejména její lékařské fakulty. V souvislosti s Majestátem Rudolfa II. předstoupil na podzim 1609 před české stavy s komplexním návrhem na reorganizaci univerzity, z něhož však díky nedostatku financí zbylo jen torzo. 8.12.1613 Zalužanský podlehl moru, proti kterému jako lékař mnohokrát bojoval.
Heyrovský Jaroslav
20. prosince 1890 se v Praze narodil a 27. března 1967 zemřel český vědec, fyzikální chemik a objevitel polarografie Jaroslav Heyrovský. Jeho otec byl profesorem římského práva na Karlově univerzitě. Jaroslav vystudoval akademické gymnáziu v Praze a zajímal se zejména o fyziku, chemii a matematiku. 1909 začal na filozofické fakultě Karlovy univerzity studovat matematiku, fyzika a chemii, ale již v následujícím roce odešel studovat na Univerzity College do Londýna. 1913 se stal bakalářem a začal pracovat na disertační práci. Jeho studia přerušila I. světová válka a celou válku byl členem zdravotnické jednotky. 1918 předložil na Karlově univerzitě disertační práci. Při rigorózní zkoušce se seznámil s problematikou rtuťové kapkové elektrody, která sloužila k měření povrchového napětí rtuti, a začal se této problematice věnovat. V dubnu 1920 byl jmenován docentem, 1921 na londýnské univerzitě doktorem věd. 10. února 1922 objevil elektrolýzu se rtuťovou kapkovou elektrodou, tj. elektrochemickou metodu sloužící zejména pro účely chemické analýzy. S vědomím světového významu tohoto objevu vytvořil pracovní skupinu a zahájil další výzkumy. 1925 byl svět seznámen s jeho objevem - polarografie. 1922 byl jmenován mimořádným, 1926 prvním řádným profesorem fyzikální chemie na Karlově univerzitě a se svým japonským žákem a spolupracovníkem M. Shikatou zkonstruovali polarograf - přístroj na automatickou registraci měřených veličin. Od 1952 byl profesorem a 1950 – 63 ředitelem polarografického ústavu ČSAV. Za svůj objev polarografické metody a jejího využití a analytické chemii získal v roce 1959 Nobelovu cenu a mnoho čestných doktorátů a jiných ocenění. O svém objevu přednášel po celém světě 1933 ve Spojených Státech, 1934 v Sovětském Svazu, 1946 v Anglii, 1947 ve Švédsku, 1958 v Čínské lidové republice a 1960 a 1961v Sjednocené arabské republice a v Egyptě. Je pohřben na Vyšehradě. Polarografie je největším přínosem československé vědy světové vědě ve dvacátém století.
Neumann John Ludwig von
28. prosince 1903 se v Budapešti narodil a 8. února 1957 ve Washingtonu D.C. zemřel matematik John Ludwig von Neumann. Šlechtický titul zakoupil jeho otec,významný bankéř a právník, v roce 1913. John měl vynikající paměť, dělil osmimístnými čísly, pamatoval si celé stránky telefonního seznamu, naučil se již v šesti letech starořecky, dále pak německy i francouzsky. Od dvanácti let ho soukromě učil nejlepší profesor matematiky z budapešťské univerzity. 1921 dokončil gymnázium a přihlásil se na Univerzitu v Budapešti, nedocházel na žádné přednášky a přesto dosahoval při zkouškách z matematiky výborných výsledků. Téhož roku odešel studovat chemii do Berlína, kde se také začal zabývat kvantovou teorií a teorií neutronové sítě, 1923 pak do Zürichu na Technickou Vysokou školu, kde v roce 1926 získal diplom inženýra chemie. Za svoji práci o teorii množin získal na Univerzitě v Budapešti doktorát z matematiky. 1926-1929 přednášel na Univerzitě v Berlíně, 1929-1930 v Hamburku. Díky Rockefellerově stipendiu studoval na Univerzitě v Göttingenu.
1928 se stal spolutvůrcem matematické teorie her, dodnes používané v matematice, ekonomice, politice a v dalších oblastech. Zabýval se teorií funkcí reálných proměnných, matematickou logikou, axiomatickou teorií množin a samotnou podstatou teorie množin. Zavedl nové statistické mechaniky a položil matematické základy měření v kvantové teorii. 1929 odešel přednášet o kvantové teorii na Univerzitu v Princetonu. 1931 byl jmenován profesorem na Univerzitě v Princetonu. Společně s Albertem Einsteinem a dalšími profesory matematiky založili The Institute for Advanced Study (vědecký institut v Princetonu). Za druhé světové války se John von Neumann zapojil do Manhattanského projektu, který se zabýval výrobou atomové zbraně. Bomba, na které pracoval, byla svržena na Nagasaki 9.8.1945 a byla dvakrát účinnější než bomba svržená o tři dny dříve nad Hirošimou. Podílel se též na vývoji vodíkové bomby, obával se atomového útoku na USA, a proto nabádal vládu a prezidenta Trumana k preventivnímu útoku na Sovětský svaz. Stál u zrodu moderních počítačů, zasloužil o rozvoj výpočetní techniky, přispěl k rozvoji její logické struktury. tzv. von Neumannovy architektury, na níž je založena většina dnešních počítačů. Počítač má 4 základní části: Aritmeticko-logická jednotka - provádí výpočty, paměť - v ní jsou uloženy data, řadič a V/V zařízení. John Von Neumann byl členem Americké akademie umění a věd, Americké filozofické společnosti a Národní akademie věd ve Spojených státech, Instituto Lombardo di Scienze e Lettere v Miláně v Itálii, Academia Nacional de Ciencias Exactas v Limě v Peru, Academia Nazionale dei Lincei v Římě v Itálii či Holandské královské akademie věd a literatury v Amsterdamu. Byl také členem Americké matematické společnosti, v níž byl v letech 1951 až 1953 prezidentem. Dále byl od roku 1940 členem The Scientific Advisory Committee (Vědecký poradní výbor), The Ballistic Research Laboratories (Balistické výzkumné laboratoře) v Aberdeen Proving Ground v Marylandu, 1941-1955 Námořního úřadu pro kartografii, 1943-1955 konzultantem The Los Alamos Scientific Laboratory, 1950-1955 The Armed Forces Special Weapons Project (Projektu zvláštních zbraní ozbrojených sil) ve Washingtonu, D.C, 1955 byl jmenován prezidentem Eisenhowerem členem The Atomic Energy Commission (Komise pro atomovou energii). Získal také řadu ocenění, např. 1937 Bocherovu cenu, 1947 od prezidenta USA Medaili za zásluhy a 1956 Medaili za svobodu. V tomtéž roce Pamětní cenu Alberta Einsteina a Cenu Enrica Fermiho. Dílo: 1923 definice přirozených čísel, která se používá dodnes; 1926 definice ordinálních čísel, která se také používá dodnes; 1932 "Mathematische Grundlagen der Quantenmechanik" - základ nové kvantové mechaniky. Od 1933 publikoval v časopise Annals of Mathematics; 1934, 1935 v časopise Transactions dva články o kvaziperiodických funkcích a grupách, od 1935 v časopise Compositio Mathematica, 1944 "Teorie her a ekonomické chování".
