Kalendárium prosinec 2002
3. 12. 1310 zahájili na znamení zvonu Týnského kostela stoupenci Jana Lucemburského pod vedením mohueského arcibiskupa Petra z Aspeltu vítězný útok na Prahu. Současně zahájili útok na brány staroměstského opevnění i měšťané uvnitř města, aby je mohli Janu Lucemburskému otevřít. Významným dílem prý pomohli staroměstští řezníci, kteří rozsekali bránu u sv. Františka. Korutanští a vojska míšenská se stáhli na Pražský hrad. 9. 12. pak poražený Jindřich Korutanský se svým dvorem tajně opustil Pražský hrad. Cechy v Praze existovaly již koncem 13. století. K vydání prvních cechovních artikulu pro staroměstské krejčí došlo roku 1318 a po nich následovaly další. Funkcí cechu byla ochrana příslušníku zpravidla téhož řemesla před konkurencí, řízení nákupu surovin a odbytu výrobku. Zároveň cech hájil zájmy mistru proti tovaryšům a dohlížel na jakost výrobku.
Po potlačení protihabsburského povstání v roce 1547 byly cechy jako korporace, mající uvnitř míst značný politický vliv, zrušeny, zanedlouho znovu obnoveny. Staly se však brzdou technického pokroku, kolem 18. století byly omezovány a zejména v době průmyslové revoluce pozbývaly na významu. Formální byly v Čechách zrušeny v roce 1859. 20. 12. 1859 byl císařským patentem uzákoněn živnostenecký řád, který zajišťoval všeobecnou svobodu podnikání. Živnosti byly rozdileny na řemeslné, koncesované a svobodné.
V roce 1774 byla z podnětu I. Borna v Praze ustanovena Soukromá učená společnost. Soustředila přední učence a představitele osvícenské aristokracie. Od roku 1775 vydávala sborník Abhandlungen (Pojednání). 4. 12. 1784 vznikla reorganizací a přejmenováním dosavadní Soukromé učené společnosti pražské Česká společnost nauk. Od roku 1790 se jmenovala Královská česká společnost nauk. Ve třetím roce války s revoluení Francií (1794) se stal prezidentem České společnosti nauk hrabi F. Hartig s úkolem paralyzovat případně snahy učenců o "podkopávání náboženství a státu". Hartig prosadil změnu stanov, jež členstvu zakazovala styky s tajnými kroužky a svobodnými zednáři.
Svobodné zednářství vzniklé počátkem 18. století v Anglii, se stalo hnutím intelektuální a aristokratické elity, usilujícím o kulturní a sociální povznesení lidstva. V českých zemích vznikla první lóže v Praze roku 1742 a to s podporou a přispěiním francouzského důstojnictva, které podporovalo bavorského uchazeče o český trůn. Marie Terezie proto pak sledovala jejich činnost s krajní neduvěrou. Přesto však v 70. letech v Praze působily tři lóže, jejichž zásluhou byl zřízen sirotčinec a ústav pro hluchoněmé, zreorganizována univerzitní knihovna a v Klementinu bylo umístěno muzeum přírodnin. Pokud v lóžích převládali aristokraté, směřovaly pak k uzavřenosti a tajuplnosti, k pěstování tradice středověkého rytířství a "tajných nauk", alchymie, bílé magie a kabaly. Lóže s převahou osob vojenských vykazovaly tendenci stát se spíše tajemnými a tajuplnými pijáckými společnostmi.
6. 12. 1774 byla schválením školního řádu provedena reforma nižšího školství. Školní řád stanovil povinnou školní docházku pro děti od 6 do 12 let a zaváděl jednotnou soustavu základního školství. Nejnižším stupněm byly v obcích tzv. školy triviální (etení, psaní, poety), na ni navazovaly školy hlavní (ve větších místech) a školy normální (v hlavních městech zemí). Na triviálních školách se vyučovalo v mateřském jazyce, na ostaních německy. Po Bílé Hoře vyspělé městské školství v českých zemí upadlo. Nejběžnějším typem střední školy se stala jezuitská gymnázia (Praha, Brno, Olomouc, Opava, Jieín, Jindoichuv Hradec aj. ), která byla dobře organizovaná a hmotně zabezpečená.
Jezuité ovládali i obě univerzity, pražskou a olomouckou. Na jejich filozofických a teologických fakultách působili jako profesoři výluční jezuité, členové řádu. Duchu protireformačního katolicismu se však musely podřídit i obě světské fakulty, lékařská i právnická. Vládla zde pozdní scholastika, základem astronomie zustávala Zemi jako střed světa, základem fyziky byl Aristoteles. Jezuitský řád, který okamžitě zahájil nesmiřitelný boj proti nekatolíkum, byl do Čech uveden na osobní žádost Ferdinanda I. v roce 1556.
14. 12. 1935 se T. G. Masaryk vzdal funkce prezidenta republiky, bylo mu 85 let. T. G. Masaryk se narodil v roce 1850, V 68 letech byl 21. 12. 1918 v Praze slavnostně přivítán jako první prezident Československé republiky . Edvard Beneš byl prezidentem zvolen 18. 12. 1935.
Vánoce
Vánoce jsou církevním svátkem zasvěceným památce narození Páně dne 25. prosince. Svátek zavedla církev ve IV. století a přizpůsobila jeho oslavy k pohanským slavnostem zimního slunovratu. V této době Římané slavili své Saturnalie, pohané zrození Slunce ap. Slunovrat - nový rok býval vždy bujně oslavován. V českých zemích je na tradičním štědrovečerním stole rybí polévka, smažený kapr, bramborový salát a vánoční cukroví.
Maďaři jedí na Štědrý den rybí polévkou s kousky nejruznějších druhu ryb. Dalším chodem je pečená ryba s bramborami a tatarskou omáčkou a na zdraví si připíjí svařeným vínem ochuceným skořicí a hřebíčkem. Druhý den snídají uzenou šunku a poobědvají krocana s kaštanovou nádivkou. Po celé vánoční svátky si pochutnávají na tradiční ořechové roládě. Ve Španělsku a Francii se štědrovečerní hostina neobejde bez krocana. Krocani se do Evropy dostaly z Ameriky a to poprvé asi v 16. století do Španělska, kdy byli zahrnutí mezi exotické dary z Mexika pro ohromení královského dvora. Ze Španělska krocan pronikl do Francie a rovnou na stůl krále Ludvíka XVI.
Ve Francii se však vedle krocana na štědrovečerním stole objevuje i kapr, zejména nadívaný, např. pivem, vínem a cibulí. V Anglii je s vánocemi nerozlučněi spojen pověistný plum-pudding, jehož historie se začala ve středověké Anglii, kdy ještě nebyl pudinkem, ale spíše polévkou s kousky skopového masa a s ovocem, včetně sušených švestek (plum = anglicky švestky). V 16. století se z polévky stal nákyp plněiný masem a lojem, vařený v pravoúhlé formě, která měla představovat jesličky. Kdo plum-pudding jedl ve vánoční den, měl po celý rok štěstí. Jeho dnešní podoba se ustálila v 18. století. 24. 12. 1818 poprvé zazněla dnes světově známá vánoční píseň "Stille Nacht, heilige Nacht". Učitel Graber, který působil v kostelíku, nyní nazývaném Stille-Nacht-Gedächtnis-Kapelle, hornorakouské vsi Oberndorf jako varhaník, před vánocemi zjistil, že varhany jsou poškozeny, neboť myši nahlodaly jejich měchy. Opravu nebylo možno stihnout a tak se rozhodl situaci zachránit. Kaplan Mohr napsal text a Gruber k nimu složil melodii pro dva hlasy, sbor a kytaru. Mohr zpíval tenor, Gruber bas a dětský sbor opakoval refrén, doprovod hrál Mohr na své kytaře. Koleda se zpívala zpočátku sem tam v alpských oblastech, dostala se do Lipska, rozšířila se po celém Německu a vyrazila do světa. . .
