Kalendárium říjen 2006
Priessnitz Vincenc
4.října 1799 se v Lázních Jeseník (Gräfenberg) narodil a 28. 11. 1851 tamtéž zemřel zakladatel empirické hydroterapie Vincenc Priessnitz. Jeho zábaly a obklady se používají v medicíně dodnes. Neměl žádné vzdělání, uměl jen trochu číst a počítat, psát ovšem jen velmi málo. Uměl však používat velmi dobrý pozorovací talent a vztah k přírodě. V 16 letech ho splašený kůň kopl do hlavy, ztratil vědomí, spadl pod vůz, který mu přejel hrudník. Přivolaný doktor žádnou naději k přežití nedával. A tak Vincencovi přikládali studené obklady a zábaly. Během 1 roku ho vyléčily tak, že mohl vykonávat všechny těžké práce jako před úrazem. Lidé jeho vyléčení považovali za zázrak a začali ho žádat o pomoc při svých různých zdravotních problémech. Začal tedy léčit studenými obklady a omýváním studenou vodou, později začal používat lázně na různé části těla, studené sprchy, zapařovací zábaly, pitné kúry a procházky. 1828 byl obviněn z fušerství a 1831 získal povolení k vedení vodoléčebného ústavu. Mezi tisíci jeho pacientů bylo i mnoho lékařů.
Laue Max Theodor Felix
9. října 1879 se narodil a 24. dubna 1960 zemřel německý fyzik Max Theodor Felix von Laue. Studoval na univerzitách ve Štrasburku, Mnichově, Berlíně a Göttingenu, kde také později působil. Byl jedním z prvních, kteří si osvojili Einsteinovu teorii relativity a přispěl k jejímu rozšíření. Mimo jiné pracoval v oblasti kvantové teorie, jaderné fyziky a supravodivosti. 1903 pod vedením něm. fyzika M. Plancka obhájil doktorskou disertaci, 1905 se stal jeho asistentem na univerzitě v Berlíně. Společně s Planckem prosazovali Boltzmannovu statistickou interpretaci entropie. 1912 vypracoval teorii difrakce rentgenových paprsků při průchodu krystaly, kterou vytvořil na základě interference světla na optické mřížce. Tento objev se velmi rychle stal základní metodou studia krystalových struktur a Laueho teorie se přesvědčivým důkazem elektromagnetické povahy rentgenových paprsků a byla experimentálně ověřena v roce 1912 na mnichovské univerzitě P. Knippingem a W. Friedrichem. 1914 získal Nobelovu cenu. 1919 - 1943 byl jedním z ředitelů Fyzikálního ústavu císaře Viléma v Berlíně.
Dirac, Paul Adrien Maurice
20. října 1984 zemřel jeden z nejvýznamnějších fyziků 20. století, zakladatel kvantové elektrodynamiky a kvantové teorie pole Paul Adrien Maurice Dirac. Narodil se 8.8.1902 se v Anglii v Bristolu. 1918 začal studovat Vysokou školu technickou v Bristolu. 1921 se stal elektroinženýrem. 1923 získal stipendium v Cambridgi.1925 vznikla Heisenbergova maticová mechanika a první Diracova reakce na ni byla záporná. Během několika dní však došlo k prudké změně. 1926 obhájil disertační práci o významu Poissonových závorek a nezávisle na Fermim odvodil statistické rozdělení pro soustavu částic s poločíselným spinem, tzv. Fermi-Diracovo rozdělení. 1927 vytvořil vlastní formalismus v kvantové teorii a ukázal ekvivalenci mezi Heisenbergovou a Schrödingerovou kvantovou teorií. 1928 položil základy relativistické kvantové teorie, odvodil slavnou Diracovu relativistickou rovnici pro elektron a na jejím základě předpověděl existenci pozitronu, který byl pak nezávisle objeven Carlem Andersonem v roce 1932. 1930 se stal členem Královské společnosti v Londýně, 1931 předpověděl existenci antihmoty a magnetického monopolu. Za práci na antičásticích a kvantové teorii pole získal v roce 1933 Nobelovu cenu za fyziku. 1936 postavil obecnou kvantovou teorii pole. 1937 publikoval úvahy o možných důsledcích změny gravitační konstanty a vytvořil teorii kvantování na zakřiveném časoprostoru. 1939 dostal medaili Královské společnosti v Londýně. 1958 přednesl novou formulaci obecné relativity. 1968 opustil Cambridge a stal se profesorem v Talahassee na Floridě. Po celý život byl zastáncem principu jednoduchosti fyzikálních rovnic. Jako jeden z prvních si uvědomil, že symetrie v přírodě jsou primárním principem při sestavování správných fyzikálních rovnic.
Thomayer Josef
18. října 1927 v Praze zemřel, jeden ze zakladatelů české lékařské vědy Josef Thomayer. Narodil se 23. března 1853 v Trhanově na Chodsku jako syn panského zahradníka hrabat Stadionů. 1863-1871 studoval na gymnáziu v Klatovech. Jeho spolužákem a celoživotním přítelem byl Jaroslav Vrchlický. Miloval literaturu, ale po maturitě v roce 1871 odešel do Prahy studovat medicínu. I přes náročná studia mu zbyl čas i na literaturu, v Praze seznámil např. s Nerudou, Hálkem a později i dalšími literáty a umělci, zejména Jiráskem. Takže dříve než dostudoval, stal se činným literárně. Profesní úspěchy po dokončení studia ho povznesly z původního místa asistenta přes vedoucího lékaře univerzitní polikliniky až na přednostu II. interní kliniky lékařské fakulty pražské univerzity. Tam působil až do roku 1920. Nejvíce se věnoval problematice chorob srdce, ledvin a nervů. Měl podíl i na rozvoji lékařské vědy, a to zejména publikováním nových lékařských poznatků. Byl však také dobrým pedagogem. A to nejdříve jako docent, od 1896 jako řádný profesor. Ke svým studentům byl stejně přísný jako k sobě. Nikdy se neoženil. S úbytkem sil se v roce 1921 vzdal profesury a začal se opět věnovat literární tvorbě.
Lacerda E Almeida Francisco José
18. října 1798 zemřel brazilský matematik, důstojník a cestovatel Francisco José de Lacerda E Almeida. Narodil se v roce 1758 a od 1786 sloužil v koloniální správě v Angole. Cestoval po Africe, 1787 prozkoumal horní tok Kunene a objevil prameny řeky Kubango. Domníval se, že našel řeku Zambezi a napadlo ho spojit vodou Angolu a Mosambik. Navázal styky s vládcem Kazembe na řece Luapule, v červenci 1798 se vydal s doprovodem oddílu vojáků z portugalské stanice Tete na Zambezi. Překročil řeku Lwangawa, putoval územím Bembů, přešel pohoří Mučinga, v říjnu dorazil do Kazembemu a krátce po tom zemřel. Členové jeho výpravy tam strávili 9 měsíců a 1799 se stejnou cestou vrátili k Zambezi Byla to první cesta Evropanů do vnitrozemí jižně od rovníku. Lacerda jako první prováděl astronomická měření, výprava přinesla mnoho zeměpisných poznatků. Deníky výpravy však byly vydány až v roce 1830.
