Kalendárium červenec 2006
9. července 1856 zemřel italský fyzik Amedeo Avogadro. Narodil se 9.8.1776. V roce 1798 vyslovil J.W. Ritter názor o úzkém vztahu chemických a elektrických vlastností látek. Na základě dalších poznatků Oersteda, Avogadra a Davyho v roce 1804, později Berzelius vytvořil teorii, podle níž každá látka je elektricky pozitivní či negativní a tato polarita způsobuje stupeň afinity látek.1811 dospěl Avogadro k rozlišení atomů a molekul jako jednoduchých a složených částic, z nichž jsou vytvořeny látky. Na základě prací J.L. Gay-Lussaca z roku 1808 dospěl k závěru, že daný objem plynu obsahuje vždy týž počet molekul. Ke stejnému závěru nezávisle došel i A.M. Ampére v roce 1814. Tento zákon pak postavil metodu určování chemických vzorců sloučenin a poměrných atomových hmotností.
17. července 1848 se narodil a 14.4.1888 zemřel ruský etnograf, antropolog a cestovatel Nikolaj Nikolajevič Miklucho-Maklaj.. Na první cestu vyrazil v roce 1866 s německým zoologem E. Haeckelem na Madeiru, Kanárské ostrovy a do Maroka. 1868-69 studoval na pobřeží Rudého moře nižší organismy. Na podzim 1869 mu byl schválen plán výzkumné cesty po Tichomoří.. 1870-72 na korvetě VÍŤAZ podnikl cestu kolem světa přes Velikonoční ostrov, Tahiti a Samou. V září 1871 dojel na Novou Guineu, kde si získal důvěru a přátelství Papuánců, což mu umožnilo hluboký etnografický výzkum jejich způsobu života. Opravil dosavadní mapy severního pobřeží Nové Guinee. Na konci roku 1872 dojel ruskou lodí IZUMRUD do Singapuru a odtud podnikl cestu po Malajsii a Jávě. 1875 zkoumal oblast horního toku Pahangu a neznámé populace této oblasti Malajsie. 1876-77 se plavil západní Mikronésií a severní Melanésií, navštívil Admiralitní ostrovy a znovu Guineu. Přes Filipíny a Singapur odjel do Sydney, kde zůstal až do roku 1882 a založil tam biologickou stanici. Odtud pak navštívil Novou Kaledonii, Nové Hebridy a Šalamounovy ostrovy. Po krátkém pobytu v Rusku se znovu vrací na Novou Guineu a do Sydney. Poslední dva roky života žil v Rusku, kde pracoval na knize o Papuáncích. Dokázal druhovou jednotu a vzájemnou příbuznost lidských ras, jako první vědecky zkoumal populace na nižším kulturním stupni bez jakýchkoliv předsudků a bojoval za jejich práva proti vykořisťování a kolonizaci. Představil lidem v té době úplně neznámou Novou Guineu.
17. července 1820 zemřel ve Vídni významný představitel medicíny a fyziologie Jiří Procháska. Místo jeho odpočinku není známo, pravděpodobně to bude hřbitov sv. Marka ve III. vídeňském okrese. Narodil se 10. dubna 1749 v Blížkovicích u Moravských Budějovic. 1765-1767 studoval filosofii na univerzitě v Olomouci, v osmnácti letech zde získal doktorát filosofie. 1769-1774 vystudoval Lékařskou fakultu univerzity ve Vídni. 1774-1776 pracoval jako asistent na klinice profesora Haena. Od 1776 se pod vedením prof. Bartla věnoval očnímu lékařství, 1778 získal titul magistra. 1778 byl profesorem anatomie a očního lékařství na Lékařské fakultě Karlovy univerzity v Praze, kde do anatomie zavedl injekční stříkačku umožňující některé cévní objevy. Studoval chování cévní stěny v krevním oběhu a upozornil na funkci cév při růstu kostí, úspěšně operoval šedý zákal u 3000 pacientů. Největší uznání získal jeho výklad fyziologie nervového systému. V rámci této teorie vytvořil koncepci nervového reflexu. Poprvé také popsal gynekologické nádory. Byl členem Královské české společnosti nauk (1785). V roce 1791 pracoval v anatomickém ústavu, byl zakladatelem anatomického muzea ve Vídni. Vedle výuky vyšší anatomie a fyziologie a vědeckých výzkumů se věnoval odborné oční praxi. Byl členem řady zahraničních vědeckých společností - Akademie v Paříži, v Petrohradě a lékařských společností v Německu, Francii i Rusku. V 70 letech požádal o penzi a vídeňská dvorská kancelář dekretem z 9.června 1819 jeho žádosti vyhověla. Ponechala mu však celý plat i s ubytovacím příspěvkem a za jeho vědecké a pedagogické zásluhy mu udělila Leopoldův rytířský kříž. Dílo: Monografie o fyziologii krevního oběhu (Praha, 1778), Monografie o skladbě svalu (1778), Monografie o skladbě nervstva (1779), Studie o vzniku zrůd (1781), Studie o funkcích nervového systému (1784). Další práci o jaterních cystách uveřejnil ve Vídni (1795). Dva roky poté vydal svoji první učebnici Fyziologie (vyšla ještě ve dvou německých vydáních 1802 a 1810, v latinském překladu 1805). V roce 1800 vydal dva svazky svých sebraných starších prací: Monografie Porovnání o organizmu lidského těla, Anatomicko-fyziologická zkoumání lidského těla, Pokus empirického znázornění přírodních zákonů (1810-1815). Svou vědeckou literární činnost uzavřel zevrubným přepracováním učebnice fyziologie, která se stala jeho nejznámějším spisem. Byla používána k výuce na mnoha evropských univerzitách.
V roce 2006 uplyne 500 let od vzniku obrazu Růžencová slavnost, který je součástí sbírek Národní galerie ve Šternberském paláci na Hradčanech. Do konce září bude tento obraz i jeho dvě kopie součástí výstavy ve Valdštejské jízdárně v Praze, kterou k výročí jeho vzniku Národní galerie uspořádala.
Albrech Dürer obraz vytvořil v Benátkách v roce 1506 na objednávku německých obchodníků usazených v Benátkách, kteří také ovlivnili jeho podobu. Je na něm Panna Marie s Ježíškem, sv. Dominik a andělé, kteří udělují požehnání v podobě věnců z růží věřícím shromážděným okolo nich a představujícím růžencové bratrstvo. P. Maria korunuje růžovým věncem císaře Maxmiliána I. a papeže Julia II.. V pozadí přihlíží sám Dürer, který sám sebe namaloval jako pečlivě stylizovaného a extravagantně oblečeného mladíka držícího v ruce listinu, na kterou je namalována jeho signatura.
O jeho smyslu pro humor může svědčit i moucha, kterou původně umístil na koleno Madony a jež měla v duchu antické tradice vyvolat zdání skutečné mouchy usazené na obraze. Moucha měla pozorovatele svádět k odhánění. Dnes však na obraze, který byl v 17. století velmi poškozen, není. Byla na něm ještě v roce 1853, je na mnoha kopiích, dokonce i na jedné, která je nyní vystavena na výstavě v jízdárně. Autoři výstavy si ji vzali jako logo expozice.
Za sto let po vzniku obrazu ho pro sbírku Pražského hradu získal císař Rudolf II., který za něj v roce 1606 zaplatil na tehdejší dobu horentní sumu, 900 dukátů. V Praze obraz zůstal až do dnešních dnů, ačkoli se v průběhu staletí několikrát ocitl na hranici úplné zkázy. Přečkal třicetiletou válku, dražby, až se dostal do Strahovského kláštera. V majetku premonstrátů byl 130 let a klášter jej chtěl prodat do Norimberka. Sběratel Vincenc Kramář se však zasadil o to, aby obraz koupila Československá vláda, která za něj zaplatila přes devět milionů korun a obraz se stal největší státní akvizicí za první republiky.
Albrecht Dürer se narodil 1471 v Norimberku. Nejprve pracoval v otcově zlatnické dílně, pak se vydal na cesty po Evropě a rozšiřoval si obzory ve Štrasburku, Basileji a Itálii. Po návratu domů si v roce 1497 založil v Norimberku vlastní dílnu. Dürer se znal s Erasmem Rotterdamským, dopisoval si s Raffaelem Santim. Přestože mu všude po světě (Benátky, Antverpy) nabízeli velké peníze aby tam zůstal, on dal vždy přednost návratu domů. Základem jeho umění byla kresba, nejslavnějším oborem grafika, dřevoryt a mědiryt. Prvním velkým dílem byl cyklus Apokalapsy (1498). Zemřel v roce 1528 v Norimberku.
