Kalendárium červenec 2003
2. 7. 1778 v Ermenonville zemřel fr. spisovatel a filosof a pedagog Jean-Jacques Rousseau. Narodil se 28. června 1712 v Ženevě. Pocházel z lehkomyslného otce, hodináře a učitele tance, Izáka, a matky Zuzany roz. Bernardové, která zemřela při porodu. Otec spolu se synem celé noci četli, ale když musel otec v r. 1722 uprchnout z Ženevy, aby unikl odsouzení, dítě opustil a již se o ně nestaral. Rousseau byl samouk. Za svůj život vynalezl číselný notový zápis, komponoval árie, romance, melodramy, hru se zpěvy Le devin du village (Vesnický věštec, 1752), do Encyklopedie dodal příspěvky k teorii hudby.
Slavným se stal díky kulturně krit. pojednáním (1749-53), v nichž vyzvedl negativní vliv vědy a umění na člověka a požadoval návrat k prostému životu svázanému s přírodou (obšírněji v Nové Heloise, Julie ou La Nouvelle Héloise 1761, č. 1912, 1982). Také jeho filosofie výchovy je určována požadavkem přirozeného rozvíjení mladého člověka: Emil čili o vychování, (Émile ou de l'éducation, 1762, č. 1907; obsahuje též vyznání k přirozenému náboženství); zformuloval tezi, že dítě je autonomní bytost, která musí být při výchově respektována. Ovlivněn kulturní atmosférou předrevoluční Francie žádal pro dítě svobodnou a přirozenou výchovu, již chápal jako odstraňování překážek vstupujících do cesty přirozené dobrotě člověka (tzv. negativní výchova). R. výchovné zásady "…nechte dětství v dětech uzrát, čas nezískávat, ale ztrácet". Pro své názory byl obdivován i nenáviděn. Ovlivnil současníky, zejm. však reformní pedagogy. Ve své společenské teorii vycházel R. z přirozené svobody a rovnosti všech lidí, kteří uzavírají společenskou smlouvu, a zakládají tak stát: O společenské smlouvě (Du contrat social, 1762, č. 1949). V autobiograf. Vyznáních (Confessions, 1765-70, č. 1978) vylíčil svou životní dráhu. - R. trvale ovlivňoval 18. a 19. st. ; jeho antiracionalistický postoj přispěl k překonání osvícenství, jeho filosofie státu byla jedním z podnětů pro Francouzskou revoluci. V Německu ovlivnil především J. G. Herdera, lit. směr Bouře a vzdor (Sturm und Drang) a romantismus. Č. výb. Rozpravy, 1989.
3. 7. 1833 zemřel fr. fyzik a vynálezce Joseph Niepce. Narodil se 7. 3. 1765. Sestrojil jeden z prvních velocipédů a spalovací motor poháněný plavuňovým práškem. Objevil citlivost ke světlu u asfaltových vrstev nanesených na kovové desce a později v roce 1826 začal spolupracovat s Daguerrem, který se již roku 1816 zabýval pokusy s kamerou obscurou, jež tehdy sloužila špatným malířům jako pomůcka při kresleni. Niepce nezávisle na Daguerrovi začal s podobnými pokusy. Zakládal do camery obscury litografický kámen pokrytý vrstvičkou asfaltu rozpuštěnou v levandulovém oleji. Roku 1823 získal po osmihodinové expozici obrázek prostřeného stolu, který je považován za historicky první fotografii. Roku 1829 uzavřeli Daguerre s Niepcem smlouvu o spolupráci a společném využití vynálezu. Za necelé čtyři roky Niepce zemřel a Daguerre dokončil práci sám, po dlouhých pokusech jej náhoda dovedla ke dvěma dílčím vynálezům, které daly vzniknout daguerrotypii, první prakticky použitelné metodě "malby světlem", jednak to bylo vyvolání skrytého, tzv. latentního obrazu rtuťovými parami,jednak ustáleni obrázku roztokem kuchyňské soli a později thiosíranu sodného, používaného jako ustalovač dodnes.
Daguerrův přístroj již připomínal dnešní aparáty: byla to dřevěná dvoudílná bedna, jejíž užší díl se zasouval do širšího (první zaostřovací zařízení), ale vpředu výrazně trčel objektiv. Na boku byla oválná plechová tabulka s vlastnoručním podpisem Daguerrovým na důkaz "pravosti díla". Princip byl takový, že fotograf exponoval na postříbřenou destičku, která byla vystavena účinkům jodových par. Exponovaná destička se pak ve zvláštní skřínce vyvolávala rtuťovými parami. Protože daguerrotypie neměla negativ, každý snímek existoval samozřejmě jen v jediném exempláři. Obraz byl ale tak zřetelný a plný detailu, že se daguerrotypie používala třeba při fotografování hvězd, když už se přestala používat na portrétování.
12. 7. 1863 se narodil a 29. 10. 1933 zemřel francouzský mikrobiolog, objevitel séra proti hadímu uštknutí, diagnostického testu a preventivního očkování kojenců proti tbc (kalmetizace) Leon C. A. Calmette. V roce 1897 v Pasteurově ústavu v Lille se setkal s veterinářem Jeanem Marie C. Guérininem a společně začali pracovat na vakcíně proti TBC. Po léta bezúspěšně zkoušeli Pasteurovu metodu postupného oslabování virulence pasážováním kmenů až získali kmen, který Nocard izoloval od krávy s tuberkulózní mastitidou. Aby omezili vytváření velkých shluků bakterií, přidali k suspenzi přírodní detergent, žluč. Mikrob kultivovaný v tomto prostředí ztratil svou virulenci pro telata, i pro další druhy v laboratoři používaných zvířat a avirulentní kmen byl v r. 1921 označen jako "Bacille bilie Calmette-Guérin", v r. 1924 pak stručněji jako Bacillus Calmette-Guérin, BCG. Prvním, kdo byl kmenem BCG již v r. 1921 očkován, byl novorozenec žíjící v domě své TBC nemocné babičky. Vakcínu dostal třetí, pátý a sedmý den po narození. Očkování bylo bez komplikace a dítě TBC neonemocnělo. zdraví. Calmettova autorita mezi mikrobiology byla velká, nicméně jeho vakcína se prosazovala jen s obtížemi, a Calmette za ni musel až do své smrti bojovat.
23. 7. 1843 zemřel český malíř a kreslíř Antonín MÁNES. Narodil se 3. 11. 1784 v Praze jako syn mlynářského tovaryše, který neměl na studium pro svého syna dostatek prostředků, takže se Mánes kreslení zprvu věnoval jen diletantsky, krátce si přivydělával dokonce i v pražské porcelánce jako dekorativní malíř. Teprve ve 22 letech vstoupil do nově založené krajinářské školy pražské Akademie, kde roku 1806 zahájil vyučování K. Postl. , který ho ovlivnil svým zaměřením a zpočátku i stylem. Po smrti K. Postla se sice uvažovalo o jmenování A. Mánesa na jeho místo, ale profesorem krajinomalby se na Akademii stal až v roce 1836. Od Postlem inspirované klasicistní "ideální krajiny" (Krajina se zříceninou Gaia Maria, 1824) pozvolna přešel pod vlivem německé tvorby k romantismu, ovšem vždy změkčeném lyrickým přednesem a výraznými realistickými prvky. Realistický tón v jeho tvorbě podnítila láska k holandskému malířství 17. století (Pohled na Pražský hrad z východní strany, 1821; Krajina s oráčem, kolem 1825; Hrad Okoř, 1827; Krajina s Křivoklátem a Kokořínem v bouři, 1834; Kokořín v bouři, 1839). Vedle řady žáků, vychovaných na Akademii, měl velký vliv především na dílo svých vlastních potomků, synů Josefa, Quida a dcery Amálie.
30. 7. 1963 se na farmě v Michigenu nedaleko Greenfieldu narodil a 7. srpna 1947 v Dearbornu v Michiganu zemřel Henry Ford. V 16 letech se stal strojníkem, v roce 1888 se oženil a o 3 roky později už zastával vyšší funkci v jedné z Detroitských společností. V létě 1896 postavil svůj první vůz (Quadricycle Runabout) s motorem o 4 HP, který dosahoval rychlosti asi 30 km/h. Ujel s ním asi 1 500 km a pak jej za 200 dolarů prodal. 1898 postavil vůz nový. 16. června 1903 založil Ford Motor Company a začal vozy vyrábět. V prvním roce vyrobil 1 708 automobilů. O 5 roků později uvedl na trh světově známý "Model Ford T" - "Plechovou Lízinku". Prodávala se za 825 dolarů a do roku 1927 jich vyrobil 15 milionů. Zvláštností Fordových závodů byla pásová výroba. Automobily pomalu projížděly na dopravníku dlouhou montážní halou a každý dělník vykonával určený pracovní úkol. Levná výroba přinesla nebývalé zisky. Jeho továrna přerostla v mamutí podnik.
Neměl však jen úspěchy, ale také "průšvihy". Např. při uvádění na trh značky Edsel. Reklamní kampaň byxla největší v historii automobilového průmyslu, byla založena na tajemství. Lidé měli auto vidět až v den uvedení do prodeje, propagovali ho Frank Sinatra nebo Louis Armstrong. Na první edsely se přišly podívat tři miliony Američanů a auto se jim nelíbilo. Během tří let se prodalo necelých 111 000 vozů a výroba skončila.
