Kalendárium září 2003
4. září 1791 se v Praze narodil a 6. 4. 1849 zemřel český přírodovědec a národní buditel Jan Svatopluk Presl. Od mládí se spolu s bratrem Karlem (1794-1852) věnoval studiu botaniky. Studia ukončil v roce 1816 na pražské univerzitě lékařství a nastoupil jako asistent v univerzitním Ústavu speciálního přírodopisu. Začal používat vlastenecké jméno Svatopluk a spolu s bratrem vydali v roce 1819 publikaci Flora Čechova (Česká flóra,) v níž popsali 1 498 druhů rostlin v 522 rodech. Vypracovali také české botanické názvosloví a 86 rodových názvů sami vytvořili. Ve snaze povýšit češtinu na jazyk vědců vytvořili neoficiální spolek pro vydání encyklopedie.
Prvním krokem mělo být vydávání vědecké revue Krok, jejímž prvním vydavatelem a redaktorem se také Presl stal. Než vyšlo první číslo vyhrál konkurz na místo na profesora přírodopisu a technologie na lyceu v Olomouci. 1820 byl jmenován profesorem zoologie a mineralogie na lékařské fakultě univerzity v Praze a jeho bratr Karel Bořivoj Presl jeho asistentem. 1920 vydalJ. S. Presl s hrabětem B. V. Berchtoldem (1780-1876) Rostlinář a 1821 pak konečně vyšlo první číslo časopisu Krok, který se měl zabývat všemi odvětvími přírodních a společenských věd, hlavně pěstováním českého jazyka. Chyběli však přispěvatelé a tak časopis zanikl. 1817 začal Presl pracovat na českém chemickém názvosloví, 1828 vydal knihu Lučba čili chemie zkusná. Pro mnohé prvky vytvořil nové názvy s koncovkou -ík. 21 názvů (např. kyslík, dusík, vodík aj. ) se používá dodnes.
1823 se stal členem vlasteneckohospodářské Společnosti pro království České, z němčiny přeložil Obšírné prostonárodní pojednání o řemeslech a umělostech. 1848 byl zvolen do Svatováclavského výboru, který vypracoval petici za rovnoprávnost Čechů, promluvil na Slovanském sjezdu a byl zvolen poslancem do prvního rakouského ústavodárného sněmu.
7. září 1829 se v Darmstadtu narodil a 13. 7. 1896 v Bonnu zemřel německý chemik Kekulé von Stradonitz. 1854 se v Londýně seznámil s anglickými chemiky W. Odlingem (1829-1921) a E. Franklandem (1825-1899), jejich názory mu pomohly k zformování vlastních teorií. V témže roce pak předložil britské Královské společnosti práci obsahující některé myšlenky jeho teorie chemických vazeb. Jeho habilitační práce v roce 1856 pojednává o třaskavém stříbře a poprvé se zmiňuje také o čtyřvaznosti.
1857 se stal profesorem na univerzitě v Gentu a ve své učebnici organické chemie dále prohloubil učení o uhlíku, čtyřvaznost doplnil představou vazby uhlík-uhlík. 1865 v přednášce před francouzskou Akademií věd Kekulé poprvé vystoupil s představou molekuly benzenu jako šestičlenného cyklu a o rok později své názory publikoval v odborném časopise.
Benzen uvedl jako pravidelný šestiúhelník, ale tvořený jednoduchými liniemi, přičemž v tomto vzorci naopak chyběly atomy vodíku. Vzorec benzenu jako protáhlý šestiúhelník se třemi konjugovanými dvojnými vazbami publikoval ve skutečnosti poprvé německý chemik A. Ladenburg (1842-1911) v dubnu 1869. V červenci téhož roku Kekulé změnil šestiúhelník na pravidelný. 1867 se Kekulé stal profesorem na univerzitě v Bonnu. Byl problémovou postavou, osočoval své kolegy, necitoval klíčové práce svých předchůdců, do šlechtického stavu byl povýšen německým císařem Vilémem II. zásluhou jeho syna, který se věnoval genealogii.
17. září 1873 se v Kroměříži narodil a 10. 2. 1962 v Praze zemřel český malíř a grafik Max Švabinský. Byl držitelem Čestné ceny ze Světové výstavy 1900 v Paříži a jedním z nejmladších členů České akademie pro vědy, slovesnost a umění. Obdržel zlatou medaili z mezinárodní výstavy v Mnichově. Byl členem kuratoria Moderní galerie, členem vídeňského spolku umělců Hagenbund, profesorem c. k. Akademie umění v Praze a osmkrát jejím rektorem.
Laureátem ceny Italské vlády za kolekci leptů. Zakládajícím členem Spolku umělců grafiků Hollar. Řádným členem Société nationale des Beaux-Arts v Paříži. Rytířem řádu Čestné legie. Nositelem Královského řádu svatého Sávy. Doživotním členem - korespondentem Real Academie de Bells Artes v Madridu, nositelem Národní ceny za okno Poslední soud ve Svatovítské katedrále. Byl doživotním čestným profesorem Akademie výtvarných umění v Praze.
Byl tvůrcem známek a bankovek, jedním z prvních nositelů titulu Národní umělec, nositelem Československé ceny míru, laureátem Státní ceny 1. stupně za lunety pro Národní divadlo a nositelem Řádu republiky. Byl oficiální výtvarnou celebritou c. k. monarchie, První republiky i období před a po roce 1948. Zachytil snad všechny významné osobnosti své doby. Od Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Jana Nerudy, Jaroslava Vrchlického, přes T. G. Masaryka, Jiřího Wolkera po Julia Fučíka.
