Kalendárium září 2006
GRANDIDIER ALFRED
13. září 1921 zemřel francouzský geograf, přírodopisec a cestovatel Alfred Grandidier. Narodil se 20.12.1836. 1857-60 procestoval Jižní Ameriku (Chile, Peru, Bolívii, Argentinu, Brazílii), Indii, Cejlon a východní Afriku. V letech 1865-70 třikrát navštívil a procestoval Madagaskar. Prošel napříč celým ostrovem, urazil více než 5 500 km Určil souřadnice 1800 míst, učinil přes 1500 geodetických měření. Shromáždil velmi bohatý materiál o typografii, hydrologii, geologii, klimatologii, botanice, zoologii a etnografii ostrova. Byl vyznamenám zlatou medailí SGP a v roce 1885 zvolen akademikem francouzské Akademie věd. Jako první vědecky dokázal příbuznost Malgašů s Malajci a Polynésany a položil základy k vědeckému poznání Madagaskaru.V jeho bádání pak pokračoval jeho syn Guillaume (1873-1957), který uskutečnil výpravu do jižní a střední části Madagaskaru. Společně pak vydali 39dílné dílo: Histoire physique, naturelle et politique de Madagaskar.
PROUST JOSEPH LOUIS
26. září 1754 se narodil a 5.7.1826 v Angers zemřel francouzský chemik Joseph Louis Proust. Byl synem lékárníka, lékárníkem se vyučil a publikoval řadu pojednání o kyselině fosforečné, kamenci a moči. 1784 se s fr. vědcem Pilátrem de Rozier zúčastnil výstupu a letu montgolfierou. Španělský král Karel IV. (1748-1819) ho pozval do Španělska, kde byl jmenován profesorem chemie na dělostřelecké škole v Segovii, působil na univerzitě v Salamance a od roku 1789 řídil v Madridu laboratoř krále Karla IV., který mu ji v roce 1791 výborně a velmi krásně vybavil za obnos tak vysoký, jaký do té doby nikdo za tento účel nedal. Proustovi se v ní podařilo vyextrahovat z rozinek cukr a objevit glukozu. Je jedním ze zakladatelů chemické analýzy. Prokázal konstantní složení vody a to ho přivedlo k definici zákona o stálých poměrech váhových, dnes nazývaný Zákon o stálých poměrech slučovacích. – Prvky se pojí (kombinují) podle konstantních hmotnostních vztahů. – 1799 prokázal, že uhličitan měďnatý přirozeného původu má stejné složení jako připravený uměle. V podobných pracích pokračoval až do roku 1808 a analyzoval velké množství sloučenin. Oponentem Proustovým byl chemik C.L. Berthollet (1748-1822), který byl Napoleonovým poradcem a v roce 1799 se zúčastnil jeho expedice do Egypta. Vedli spole časté a tvrdé polemiky, čas dal za pravdu Proustovi. Během napoleonského tažení v roce 1808 však byla jeho laboratoř zničena a Proust se vrátil chudý zpět do Francie. Značný obnos nabízený Napoleonem I. Bonaparte (1769-1821) za zavedení výroby cukru však odmítl. V období restaurace Bourbonů ve Francii mu pak v roce 1816 byla přiznána malá státní renta.
Ciolkovskij Konstantin Eduardovič
17. září. 1857 v městečku Iževskoje v Rjazaňské oblasti se narodil a 19. září 1935 v Kaluze zemřel ruský matematik a vynálezce v oboru raketové techniky Konstantin Eduardovič Ciolkovskij. Onemocnění spálou ho přivedlo téměř k hluchotě a musel od 14 let studovat individuálně. Od 16 do 19 let studoval v Moskvě matematiku a fyziku. Od roku 1880 vyučoval aritmetiku a geometrii v Borovsku a začal pracovat na prvních vědeckých pracích. Nejprve se zabýval teorií plynů a o několik let později začal uvažovat o celokovovém balonu. Při požáru svého domku přišel o všechny výpočty, modely a knihy, ale studii dokončil. 1892 se přestěhoval do patrového dřevěného domku v Kaluze 188 km jihozápadně od Moskvy. V roce 1897 postavil v Rusku první aerodynamický tunel. 1903 publikoval práci o výzkumu vesmírného prostoru “reaktivními přístroji”, ve které zdůvodnil možnost použití raketových motorů k meziplanetárním letům a která se stala základem teorie raket. Vytvořil teorii kapalinového motoru, popsal chování a pohyb raket a vypracoval teorii vícestupňových raket, kterou dokončil v roce 1929. Je považován za otce sovětské kosmonautiky a za spoluzakladatele teoretické kosmonautiky.
Povinná školní docházka
1. září 2006 začíná a 31.6.2007 končí nový školní rok. První základní školy zřizovaly církve již v průběhu 11. století. Povinnou školní docházku v Čechách ustanovila v roce 1774 Marie Terezie. Byla šestiletá, s výjimkou letního období, kdy děti pomáhaly při práci na poli. Po roce 1918 byla povinná školní docházka stanovena na 9 let a základní škola byla rozdělena na dva stupně. Devátá třída byla zrušena v 70. letech 20. st. a do základní školy se chodilo 8 let. Povinná školní docházka byla ovšem prodloužena na 10 let, a každý absolvent základní školy musel pokračovat ve studiu na gymnáziu, střední odborné škole či učilišti. V roce 1990 byla povinná školní docházka opět zkrácena na 9 let, postupně na základních školách byla zavedena znovu devátá třída, nejprve nepovinná, od 1996 (výjimečně až 1997) pak povinná. V USA je povinná školní docházka od 5 do 18 let, ve Francii od 6 do 16 let, v Anglii od 5 do 16 let v Číně je 9 let.V současné době jsou v Česku základní školy zřizovány státem a církví (obojí bezplatné) nebo mohou být soukromé, které od rodičů dětí vybírají školné.
Základní škola se v ČR dělí na dva stupně. První stupeň je tvořen 5 ročníky (do 1993 jen 4), druhý pak 6. až 9. ročníkem. V Česku postupně vznikaly po roce 1990 také alternativní školní systémy. Používají jiné osnovy, s důrazem na nefrontální metody výuky (škola hrou či prožitkem, spojování vyučovacích předmětů či různých ročníků do tématických celků, používání projektové a skupinové výuky), jiné metody hodnocení (slovní hodnocení či dokonce absence hodnocení vůbec). Osnovy těchto alternativních škol musí projít schválením Ministerstva školství. Některé příklady alternativních škol:
Škola daltonská. Experimentální střední školu založila v Daltonu v USA (USA) Helen Parkhurstová r. 1919. Spolupracovala i s M. Montessori. V Česku začaly školy s daltonskými prvky vznikat ve spolupráci se školami holandskými. V původním daltonském plánu žáci sepisovali s učitelem měsíční smlouvy o zvládnutí učiva. Samostatně nebo ve skupinách potom pracovali v odborných pracovnách vybavených potřebnými pomůckami. Učivo na jeden rok mohli zvládnout i dříve nebo později. Pro zlepšování mluveného projevu se pořádaly dětské konference k různým tématům.
Škola waldorfská: Děti se nejprve učí psát, teprve potom číst. Většina dětí zvládne čtení během druhého ročníku. V matematice se naopak postupuje rychleji, než je obvyklé.
Navíc se děti od 1. třídy učí hře na flétnu, cizímu jazyku a mají dva zvláštní předměty – formy a eurytmii. V 1. a 2. ročníku není prvouka samostatným předmětem - prolíná předměty ostatními. Celkově se waldorfské školy snaží o co nejširší základ, který je pro všechny stejný.
Místo učebnic jsou využívány různé encyklopedie, vědeckopopulární literatura a pracovní sešity dětí. Třídní učitel vede děti alespoň v některých předmětech až do 9. třídy.,
Škola Montessori: Maria Montessori byla italská lékařka, která se věnovala nejprve dětem mentálně postiženým. Prostřednictvím přátelské atmosféry a podnětného prostředí včetně speciálních pomůcek dosahovala u svých svěřenců velmi dobrých výsledků. V roce 1907 založila v Římě pro chudé děti Dům dětství (Casa dei bambini), kde se montessoriovské metody a pomůcky poprvé začaly používat pro vzdělávání dětí zdravých. V Česku byl vzdělávací program schválen v květnu 1998. Výuka probíhá ve věkově smíšených skupinách (1. - 5. třída). Třída je rozdělena na tzv. centra - to jsou vlastně stolky ke kterým náleží dobře přístupné police s různými pomůckami podle zaměření - psaní, čtení, matematika, kosmická výchova (tj. přírodní vědy a vztah ke světu kolem nás). Protože je Montessori pedagogika do značné míry založena na schopnosti dítěte ponořit se do práce s pomůckou, není vhodná pro děti hyperaktivní (nevydrží se přirozeně soustředit).
Z historie školní výuky:
14./15. stol. Vittorino da Feltre - Dům radosti - Vybudoval školu v přírodním prostředí, ve které se snažil harmonicky rozvíjet tělo i ducha svých žáků, podporoval střídmost i tvořivost, odstranil tresty, jako první zavedl žákovskou samosprávu, vyučování bylo vedeno tak, aby žáci látce rozuměli.
16. stol. Michele de Montaigne (1533-1592) - Odmítal jednostranné přeceňování vzdělání, memorování a scholastiku, doporučuje učit samostatně myslet a rozhodovat se, samostatnou činnost žáka, podporování víry ve vlastní schopnosti, respektování přirozených vloh.
17. stol. J. A. Komenský (1592-1670) - pansofická škola v Blatném Potoce - Požadoval přiměřenost a respektování individuálních zvláštností žáků, praktické, aktivní názorné a přirozené vyučování (hry, tělocvik, divadelní představení), ve škole byly na stěnách obrazy.
18. stol. Jean Jacgues Rousseau (1712-1778) - volná (přirozená) výchova - Prosazoval humanizaci, volný a přirozený vývoj dětí, reagování na podněty dítěte, výchovu nepoznamenanou soudobou ani tradiční kulturou, ale v souladu s přírodou. 18./19. stol. Johann Heinrich Pestalozzi (1746-1827) - Pokračovatel myšlenek Rousseaových, ale narozdíl od Rousseaua neodmítá kulturní společnost, nýbrž podporuje její rozvoj a chápe její vliv na rozvoj dítěte.
19. stol.: Lev Nikolajevič Tolstoj (1828-1910) - svobodná výchova v Jasné Poljaně - Usiloval o využitelnost školních poznatků v každodenním životě, vytvořil systém volné výchovy bez domácích úloh, pamětního učení a trestů. Koncepce bez učebního plánu umožňovala svobodnou volbu předmětu, obsahu i metody učení. Děti měly úplnou volnost pohybu a příchodu i odchodu z vyučování. Učitel měl být žákům partnerem.
přelom 19. a 20. stol. - Ideály svobodné výchovy pronikají do státních institucí, vznikají školy nezávislé na státu (nestátní škola je organizována hlavně učiteli a rodiči, jejichž požadavky plní
20. a 30. léta 20. stol.
Celosvětové Hnutí nových škol odstartovalo změny ve školství (nejprve v jednotlivých třídách nebo v předmětech, později v ucelených výchovných systémech). Velký vliv mají názory a činnost Švédky Elen Keyové, protagonistky celého hnutí a autorky knihy Století dítěte. - Pokusné a reformní školy vznikaly i v Čechách a byly motivovány stavem školské praxe. Reformní snahy byly násilně přerušeny roku 1948.
60. až 80. léta - Objevuje se i vlna antipedagogiky, bouřlivé diskuse o funkci výchovy, stoupá zájem rodičů o otázky výchovy a antiautoritativní výchova je realizována např. v různých komunách. V USA, Velké Británii a dalších západních zemích vznikají volné školy (free schools, open schools) inspirované Summerhillskou koncepcí A. S. Neilla.
