Kalendárium červen 2006
Franklin sir John
11. června 1847 na ostrově krále Viléma zemřel anglický námořní důstojník a polární badatel sir John Franklin. Narodil se 16. dubna 1786 ve Spilsby. Ve 14 letech vstoupil do válečného námořnictva, 1801 se účastnil bitvy u Kodaně, 1803 byl s Flindersem na výzkumné plavbě v Austrálii, 1805 sloužil na bitevní lodi Bellerophon v bitvě u Trafalgaru, 1812 byl raněn v boji u New Orleansu. 1818 velel lodi Trent při Buchanově arktické výpravě. 1819 byl admiralitou pověřen vedením expedice, která měla za úkol po souši prozkoumat kanadské arktické pobřeží. Objevili Korunovační záliv a hluboký záliv Bathurst. Aby si ušetřili namáhavou zpáteční plavbu, vyrazili z Arktického zálivu pěšky po Hodově řece. Tundra byla bez zvěře, výprava se živila lišejníky, polovina účastníků cestu nepřežila a zbytek dorazil vyčerpán v prosinci 1821 do Ft. Providence. 1825 se však Franklin do Kanady s Backem a Richardsonem a úkolem prozkoumat pobřeží na západ od řeky Mackenzie směrem k Beringovu průlivu znovu vrací. Po moři vstříc mu měl plout Beechey. 1826 dosáhl ústí řeky Mackenzie a výprava se rozdělila. Franklin objevil ostrovy Parryovy, Kendallův, Pellyův, Hershellův aj. Vrátil se k Velkému Medvědímu jezeru, kde přezimoval. 1827 se vrátil do Anglie a byl mu udělen titul sir. V dalších letech velel na lodích v Středozemním moři, 1835-43 byl guvernérem Tasmánie a zasloužil se o zeměpisný průzkum ostrova. 1845 přes pokročilý věk převzal velení nad vládní výpravou, která měla za úkol rozřešit problém Severozápadního průjezdu.Vyplul 19.5.1845 z Portsmouthu a naposled byla jeho výprava spatřena 26.7. anglickou velrybářskou lodí v Melvillově zálivu. Mezi lety 1848 a 1859 bylo podniknuto více než 20 záchranných výprav vyslaných lady Franklinovou nebo jinými soukromými osobami, britská vláda vypsala odměnu 20 000 liber pro ty, kteří výpravě poskytnou pomoc. První stopy výpravy a několik hrobů bylo nalezeno 1850 na Beecheyově ostrovu, ale teprve 1854 se Rae dověděl od Eskymáků, že větší počet jejích účastníků zahynul severně od řeky Great Fish a admiralita zastavila pátrání. Lady Franklinová vypravila 1857 na výpravu McClintocka, který 1859 nalezl na ostrově krále Viléma písemný dokument, mnoho pozůstatků a předmětů z Frankliovy výpravy. Další cestovatelé (např, Amundsen či Rasmussen ) pak přinesli zprávy získané od Eskymáků a mohl být osud výpravy rozluštěn. Proplula Lancarterským průlivem, obeplula ostrov Cornwallis, přezimovala 1845-46 na Beecheyho ostrově v Barrowově průlivu a 1846 dospěla k severnímu cípu ostrova krále Viléma. Zde výprava 1846-47 přezimovala podruhé a zde také Franklin zemřel Po třetím přezimování na témže místě zde zbytek výpravy v počtu 104 mužů zanechal zamrzlé lodě a vydal se pěšky k pevnině. Nikdo to nepřežil. Kanadské arktické souostroví bylo nazváno Franklinovým a on byl posmrtně jmenován kontradmirálem.
Myslbek Josef Václav
20. června 1848 se v Praze narodil a 2. června 1922 tam i zemřel český sochař a zakladatel novodobého českého sochařství Josef Václav MYSLBEK. Jeho uměleckým vzorem byl Josef Mánes a učiteli Tomáš Seidan a V. Levý. Patřil ke generaci Národního divadla, náměty čerpal z české historie. Po celý život se přátelil s Václavem Hynaisem. Vyšel z romantismu a stal se představitelem monumentálního neorenesančního projevu, transformujícího antické ideály krásy do druhé poloviny 19. století. Jeho sochy a plastiky získaly uznání a obdiv již v raných počátcích jeho tvorby (např. Krucifix, který je mj. umístěn i v Paříži v chrámu Sacré-Coeur). Sochami ozdobil Národní divadlo, vídeňský parlament i Palackého most v Praze: sousoší Lumír a Píseň (1888), Přemysl a Libuše (1892), Záboj a Slavoj (1895), Ctirad a Šárka (1897). Dnes stojí tyto sochy na Vyšehradě. Myslbekovy sochy nalezneme také v chrámu sv. Víta v Praze, na pražských hřbitovech a v parcích (například Pomník Karla Hynka Máchy na Petříně). Jeho busty předních osobností své doby - F. Palacký, J. Hlávka, B. Smetana, či jeho vlastní podobizna a řada dalších - dokazují, že byl i vynikajícím portrétistou. Každé jeho soše předcházely stovky náčrtů, studií, modelů. Na svém vrcholném díle - jezdecké soše sv. Václava na Václavském náměstí v Praze - pracoval plných 30 let. První návrh vypracoval již v roce 1887, netuše, že skutečně dojde k realizaci. Václavova jezdecká socha byla doplněna sochami českých patronů (Ludmila, Vojtěch, Prokop, Anežka). Poslední socha pomníku (sv. Vojtěch) byla osazena až po Myslbekově smrti v roce 1924. Na Uměleckoprůmyslové škole v letech 1885-1896 a na Akademii výtvarných umění (1896-1919) vychoval několik generací českých sochařů, jeho žáky byli Bohumil Kafka a Jan Štursa.
Harant z Polžic a Bezdružic Kryštof
21. června 1621 zemřel český šlechtic, politik a cestovatel Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Narodil se v roce 1564 a 1677 vstoupil do služeb Ferdinanda II. Tyrolského a provázel ho po cestách po Itálii. 1593-97 se vyznamenal ve válce proti Turkům, 1598 se vydal s Heřmanem Černínem z Chudenic na cestu do Orientu. 12.7.1598 vyplul z Benátek a přes Krétu a Kypr doplul do Jaffy, odkud navštívil Jeruzalém a svatá místa. Z Palestiny odcestoval do Egypta, kde zůstal až do konce října. Navštívil Sinajský poloostrov a tamní klášter sv. Kateřiny. Do Benátek se vrátil 26.12.1598. Později zastával různé funkce u Rudolfa II. a Matyáše. 1518 přestoupil pod obojí a přidal se na stranu stavů proti císaři. Za Bedřicha Falckého byl prezidentem České komory, po bitvě na Bílé hoře byl zajat a popraven na Staroměstském náměstí. Ve svém cestopise zevrubně popsal všechny kraje a místa, která navštívil, staré památky i přírodní a společenské podmínky.
