Kalendárium únor 2006
Fragner Karel
3. února 1861 se v Praze narodil a 25.4.1926 zemřel český chemik a farmaceut Karel Fragner. Byl českým zástupcem skupiny lékárníků, která se zabývala chemickým bádáním a někteří z nich se stali objeviteli chemických sloučenin a prvků. Otec Karla Benjamin Fragner (1824-1866) v roce 1857 získal v Praze lékárnu U černého orla a začal vyrábět první české léčebné speciality, např. Pražskou domácí mast, která se vyráběla ještě po 2. světové válce. Karel Fragner 1881 ukončil studium farmacie na pražské univerzitě a začal pracovat u profesora V. Šafaříka (1829-1902), 1884 získal doktorát farmacie. Ve studiu pokračoval na Pharmacie Centrale v Paříži,1886 po otcově smrti převzal lékárnu U černého orla a udělal z ní v té době nejmodernější lékárnu v Praze. K lékárně připojil laboratoř, čímž založil český farmaceutický průmysl, neboť byla vybavena nejmodernějšími stroji na v té době vyráběná léčiva, masti a tablety. Od roku 1890 užíval parní stroj o výkonu 6 koňských sil. 1887-90 ve své laboratoři izoloval tři nové alkaloidy – amaryllin, belllamarin a imperialin. Práci na izolaci galeginu přerušila 1. světová válka. Publikoval práce o teluru s chemikem B. Braunerem (1855-1935), o pepsinu s lékárníkem O. Schreiberem (1854-1928), o protijedech, o chemickém rozboru látek aj. 1887 podrobně popsal činnost městské hygienické laboratoře v Paříži a pokusil se rozpoutat podobnou akci i v Praze. Do lékárnické učebnice v roce 1899 napsal stať o organické chemii a sestavil farmakognostické tabulky a do českých časopisů psal referáty z odborného zahraničního tisku. Mnoho let pracoval v České lékárnické společnosti a kromě zajímavých přednášek zorganizoval nebo dal popud k řadě akcí, např. uspořádání II. mezinárodní farmaceutické výstavy v Praze v roce 1896. Jeho syn Benjamin (1897-1943) byl lékař a spisovatel (publikoval pod pseudonymem Benjamin Klička), druhý syn architekt Jaroslav (1898-1967) je autorem rekonstrukce Betlémské kaple a Karolina, třetí syn chemik, technolog a odborný spisovatel Jiří (1900-1977) za druhé světové války inicioval přípravu originálního českého penicilinu.
James Cook
14. února 1779 na Havajských ostrovech zemřel anglický námořní důstojník a mořeplavec James Cook . Narodil se 27.10.1728 v Marton-in-Cleveland (Yorkshire). Měl být kupcem, ale protože miloval moře z plavčíka na nákladních lodích se přes kormidelníka vypracoval až na námořního důstojníka. Cílevědomě studoval matematiku a nautiku. Ve službách královského námořnictva se zúčastnil sedmileté války (1756-63), vytýčil plavební dráhu po řece sv. Vavřince, což umožnilo britskému loďstvu umožnilo dobýt kanadský Québec. 1763-68 mapoval labradorské a newfoundlandské pobřeží a provedl pozorování úplného zatmění Slunce. 1768 se stal velitelem vědecké výpravy na Tahiti k pozorování přechodu planety Venuše přes sluneční kotouč. Plavil se přes Plymouth, Rio de Janeiro, kolem Hoornova mysu na Tahiti, kde 3.6.1769 provedl plánované pozorování. Dokázal ostrovní charakter obou částí Nového Zélandu, prozkoumal a zmapoval jihovýchodní pobřeží Austrálie, proplutím Torresova průlivu dokázal ostrovní podobu Nové Guineje. Přes Batávii (Jakarta) a kolem mysu Dobré naděje se vrátil do Anglie. Touto cestou vlastně uskutečnil cestu kolem světa. 1772-75 měla jeho další výprava navázat na předchozí výzkum, jižně od mysu Dobré naděje pátrat po neznámé pevnině. Při této příležitosti Cook poprvé překročil jižní polární kruh, doplul na Nový Zéland a křižoval jižní částí Tichého oceánu. Pronikl až k 71o 10´ j.š.. Spatřil Rossovu šelfovou bariéru v Antarktidě a jižně od ní správně předpověděl existenci pevniny. Objevil Jižní Georgii, Jižní Sandwichovy ostrovy a přistál v Kapském městě. Při poslední plavbě (1776-79) se pokusil najít Severozápadní průjezd. Plul kolem Afriky, přes Tasmánii, Nový Zéland a Tongo na Tahiti. Objevil Havajské ostrovy (on je nazval Sandwichovy) a pokračoval k Aljašce a Aleutám. Zastaven arktickým ledem odplul zpět na Havaj, kde byl Havajci zabit.
Václav IV.
26.února 1361 se v Norimberku narodil a 16.8.1419 na Novém hradě u Kunratic zemřel římský a český král Václav IV. Byl synem císaře a krále Karla IV. a jeho třetí ženy Anny Svidnické. 1363 a 1373 byl jmenován markrabětem braniborským), 1363 lužickým lucemburským a 1363 slezským vévodou. Již ve dvou letech 15.6.1363 ho jeho otec Karel IV. nechal korunovat českým králem, 6.7.1376 v Cáchách římským králem. Jako římský král vládl od 30.11.1378 do 28.8.1400, kdy byl sesazen, ale titulu užíval i nadále. Byl králem vzdělaným, mluvil latinsky a německy. V sedmi letech byl poprvé jmenován vedle pražského arcibiskupa do čela zemské správy, od roku 1372 se účastnil politického života zcela pravidelně. Zpočátku vládl ve stejném duchu jako jeho otec. V osmdesátých letech však zemřela řada předních mužů pohybujících se kolem trůnu a na jejich místa nastupovali osobní důvěrníci (nižší šlechta, měšťanstvo) mladého Václava, kteří byli nazýváni královi milci. Panstvo mající v Čechách již od doby posledních Přemyslovců silné postavení začalo přicházet o vliv a tato skutečnost vedla ke dvojímu Václavovu zajetí (květen až červenec 1394 a březen 1402 až listopad 1403). Spor Václava a mladého pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna kvůli záměru českého panovníka založit biskupství v západních Čechách. odnesl generální vikář Jan z Pomuku (Jan Nepomucký,) kterého Václav osobně vyslýchal a který pak 20.3.1393 zemřel na mučidlech a jeho tělo bylo svrženo z kamenného mostu do Vltavy. 1404-1405 Václav v Českém království znovu nastolil spoluvládu s panstvem. Od roku 1402 začal v Betlémské kapli kázat M. Jan Hus. Václavovo sympatizování s jeho učením vedlo k vydání Dekretu kutnohorského, kterým se upravoval poměr hlasů na univerzitě ve prospěch českých mistrů. Václav potřeboval podporu univerzity také mj. k prosazení návrhu na svolání církevního koncilu do Pisy, který měl ukončit papežské schizma. 1412 se Václav IV. po sporu o odpustky od Husa distancoval, ale jeho smrt v roce 1415 pokládal téměř za osobní urážku. První pražská defenestrace Václava tak rozzuřila, že ho ranila mrtvice a zemřel. Jeho ostatky byly tajně převezeny do zbraslavského kláštera, kde byl teprve v říjnu 1419 pohřben. Již příštího roku byl klášter vydrancován tábority, panovníkova mrtvola byla zneuctěna a pohozena. Teprve roku 1423 mohly být Václavovy ostatky důstojně uloženy do katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Václav IV. byl dvakrát ženat. První manželství uzavřel s Johanou Bavorskou (1356-.386) v roce 1370, druhou manželkou se stala roku 1389 Žofie Bavorská (1376-1425). Obě manželství byla bezdětná.
