Kalendárium květen 2004
Ve středověké i moderní Evropě je 1. máj slaven jako den tradičních oslav jara, jež pravděpodobně mají svůj počátek v předkřesťanských venkovských zvycích a kultovních obřadech dávných rolníků. Místní zvyklosti se různily a v průběhu let měnily. Všeobecným znakem však bývalo pořádání průvodu, v němž byly neseny stromky, zelené větvičky nebo věnce, vztyčován býval ozdobený strom nebo tyč - májka, uskutečňovala se volba májového krále a májové královny. Původní smysl, jímž bylo zabezpečení bohaté úrody, hojnost stád dobytka i rozmnožení lidského rodu, ustupoval do pozadí a byl čsem zapomenut. Lidové veselice z_staly. Nejvýznamněší pověrou bylo přsvědčení, že omytí obličeje v ranní rose na den 1. května způsobí zkrásnění tváře. V roce 1889 byl zakládajícím kongresem II. Internacionály v Paříži 1. máj označen za mezinárodní Svátek práce, původně na na protest proti popravě několika socialistů a anarchistů v USA v souvislosti s krvavými událostmi na chicagském Senném trhu (Haymarket) 1886. Odborové hnutí v Evropě tehdy přijalo za svůj požadavek zkrácení pracovní doby a na návrh předsedy Americké federace práce (AFL) S. Gomperse bylo pařížským kongresem rozhodnuto právě 1. máje "organizovat velkou mezinárodní demonstraci tak, aby se konala ve všech zemích a městech v jednom stanoveném dni, kdy pracující masy budou požadovat od představitelů států legální zkrácení pracovní doby na 8 hodin".
1. máj 1890 se takto slavil poprvé i v Praze na Střeleckém ostrově, oslav se zúčastnilo asi 35 000 osob. Ve Spojených státech ovšem například stávkové hnutí, jež proběhlo 1. 5. 1890, tradici podobných oslav nevytvořilo. V USA je dodnes Dnem práce první pondělí v září. Ve Francii se 1. máj stal státem uznávaným svátkem v roce 1947. V Čechách byl Svátek práce prohlášen památným dnem _SR zákonem ze 14. 10. 1919. V Německu byly jeho oslavy uzákoněny v roce 1933, kdy jeho vlastní obsah byl zfalšován a zneužit v době, kdy ve skutečnosti došlo k rozbití německého odborového hnutí. V Sovětském svazu a zemích jeho bloku se 1. máj později stal jedním z hlavních oficiálních svátků.
1. 5. 1763 byla zahájena reforma zemské správy v Čechách. V Praze byla zrušena královská reprezentace a ustanoveno zemské gubernium v čele s nejvyšším purkrabím.
5. 5. 1945 začalo v Praze bojem o Československý rozhlas Květnové povstání pražského lidu. Volání pražského rozhlasu o pomoc se ozvalo v sobotu 5. 5. ve 12,33 hodin. Do boje se zapojilo postupně celé město. V 18 hodin byla budova rozhlasu v českých rukách. Povstalci obsadili zejména pražské mosty (kromě Čechova a Mánesova), většinu nádraží, nejdůležitější telefonní centrály, prostor Staroměstského náměstí a ovládli Staroměstskou radnici. Tvrdě se bojovalo na Pankráci (za výbuchů nacistických bomb opustili tři tisíce politických vězňů pankráckou věznici), v Krči, Michli, Záběhlicích, Vysočanech, Holešovicích, Břevnově aj. První těžké zbraně (dvě samohybná děla) dodala smíchovská Škodovka, českomoravská ve Vysočanech jeden pancéřový vůz a Libeňská také 1 samohybné dělo. Nacisté drželi Hradčany, většinu Dejvic a Motola, Břevnov a letiště v Ruzyni. V ostatních částech jen ojedinělé body (právnickou fakultu a její okolí, Pečkárnu a okolí, Jindřišskou věž, vrch Vítkov, přejezd u Bulhara, kasárny ve Vysočanech a v Karlíně a několik škol. Do čela povstání se postavila Česká národní rada, jejímž předsedou byl prof. dr. Albert Pražák. Poprvé se rada sešla 5. 5. po 14. hodin_ ve svém prozatímním sídle v Dlouhé třídě čp. 2. Na této schůzi bylo schváleno provolání k lidu, jež mělo lid informovat a pomoci mu se ve složité situaci orientovat. Vedením správy hlavního města a vytvořením pražského národního výboru byl pověřen dr. Václav Vacek. Vackův národní výbor měl své sídlo nejprve ve sklepě Staroměstské radnice, později přešel do Nové radnice na rohu Kaprové ulice a ovládal městský rozhlas. V sobotu 5. 5. v 19,55 hodin pražský vysílač hlásil. "Národní výbory ve smyslu prohlášení československé vlády v Košicích jsou zplnomocněny vydávat rozkazy, kterých musí každý bezpodmínečně uposlechnout. "
V neděli 6. května ráno byla Praha plná barikád, bylo jich asi 1600. V noci na 6. 5. 1945 zahájila činnost vysílačka Hlas svobody.6. 5. 1945 nastoupila do ofenzívy proti Praze vojska SS, která pronikla do okrajových čvrtí města. Česká národní rada odmítla jednat s K. H. Frankem o německé kapitulaci. Vojska 1. ukrajinského frontu zahájila severně od Drážďan urychlený postup ku Praze. 8. 5. v 16,00 podepsala Česká národní rada s německým velením Protokol o provedení formy kapitulace německých branných sil, který umožňoval volný odchod německých jednotek z Prahy. Na řadě míst však boj pokračoval. 9. 5. 1945 kolem 3. hodiny ranní dosáhly jednotky 1. ukrajinského frontu severozápadního okraje Prahy. V průběhu povstání padlo v Praze 1691 českých vlastenců a při jejím osvobození 436 rudoarmějců.
2. světová válka byla nejnákladnější válka, jejíž výdaje překročily výdaje na všechny ostatní války v dějinách lidstva dohromady a odhadují se na 1,5 biliónu dolarů. Podle odhadů z května 1959 byly celkové výdaje a ztráty Sovětského svazu 2,5 biliónu rublů, USA udávájí částku 530 miliard dolarů. Celkový počet mrtvých ve 2. světové válce, zahrnujícíc vojáky na bojištích i civilisty ve všech zemích, se odhaduje na 54 800 000, z toho bylo 25 milionů občanů SSSR. Zemí, která touto válkou utrpěla nejvíce je Polsko, kde počet mrtvých dosáhl 6 028 000, tj. 22,2 % z celkového počtu 27 007 000 obyvatel. Porovnáme-li počet obětí mezi přímými účastníky bojových akcí, zahynulo v 1. světové válce 9 700 000 lidí proti 15 600 000 ve 2. světové válce.
O půnoci 8. 5. 1945 v Evropě oficiálně skončila II. světová válka. V průběhu března až dubna 1945 vyvrcholil postup spojenců proti nacistickému Německu v přímou okupaci německého území. 30. 4. 1945 v sovětskými vojsky obklíčeném Berlíně spáchal Hitler sebevraždu. Jeho nástupce admirál K. Dönitz zvolil strategii kapitulace a ústup směrem na západ, chtěje zachránit civilní i vojenský potenciál pěed sovětským zajetím. V Itálii byl Kapitulační dokument podepsán ještě za Hitlerova života 29. 4. 1945 s termínem ukončení bojů 2. 5. 1945. V severozápadní Evropě byla kapitulace podepsána v Montgomeryho štábu v Lünenburger Heide 4. 5. 1945. Další dokument vztahující se již na veškeré německé vojenské síly, byl již poněkud ceremoniálněji podepsán v Eisenhowerově hlavním stanu 7. 5. 1945 ve francouzské Remeši za účasti sovětské, americké, britské a francouzské delegace. Za režie osmi sovětských představitelů proběhla pak ještě 8. 5. 1945 v Berlíně-Karlshorstu další kapitulační ceremonie, pečlivě připravená s rivalizujícím záměrem vůči předchozímu aktu z Remeše a vyznívající již jako symbolický prolog k chystanému dělení Německa, Berlína a Evropy. Díky pražskému povstání ve dnech 5. -9. května, znemožnění vojenské pomoci americké strany ve směru od Plzně a potřebě vstupu osvobozeneckých sovětských vojsk do Prahy padly poslední výstřely II. světové války v Evropě právě ve středních Čechách ještě krátce po 10. 5. 1945.
11. 5. 1946 byl v Rudolfinu zahajovací koncert mezinárodního hudebního festivalu Pražké jaro. Jediným vystupujícím byla Čská filharmonie a hrála celkem čtrnáctkrát zařízení svého tehdejšího šéfa R. Kubelíka s programem z d_l J. B. Foerstra, O. Ostrčila a A. Dvořáka. Na druhém koncertu zazněla Smetanova Má vlast. Festival měl být původně jednorázovou oslavou k 50. výročí České filharmonie, ale úspěch této akce vyústil v každoroční tradici. Je každoročně zahajován 12. 5. Smetanovou Mou vlastí a končí 4. 6. Beethovenovou 9. symfonií d mol.
18. 5. 1899 J. Guth-Jarkovský se spolupracovníky ustavili v Praze Český výbor pro hry olympijské.
18. 5. 1923 ve 20,15 hodin zahájil pravidelné vysílání Radiojournal Praha z vysílače ve Kbelích. Československo se tak zařadilo mezi první evropské státy s pravidelným rozhlasovým vysíláním.
23. 5. 1618 došlo k defenestraci císařských místodržících Viléma Slavaty z Chlumu a Jaroslava Bořity z Martinic spolu se sekretářem Filipem Fabriciem z oken České kanceláře v Ludvíkově křídle Pražského hradu. K defenestraci došlo v průběhu rokování, konaného přes císařský zákaz. Defenestrace odstartovala české stavovské povstání.
