Kalendárium listopad 2005
2. listopadu 1815 se v Lincolnu v Anglii narodil matematik George Boole. Ve 12 letech znal obstojně latinu, do 14 let ovládl řečtinu, francouzštinu a němčinu, v 16 se stal asistentem učitele na základní škole, o 4 roky později si založil vlastní školu a začal studovat matematiku. 1834 se stal knihovníkem vědeckého ústavu v Lincolnu. První vědeckou práci napsal v roce 1835. Po prostudování práce Laplace a Lagrange v nroce 1840 napsal svou první původní práci. 1844 dostal za svůj článek o operátorech zlatou medaili Královské společnosti. Tato pocta mu zajistila uznání britských matematiků. Od té doby se věnoval matematice naplno. 1849 se stal profesorem na katedře matematiky v Queens College, Cork, kde zůstal do konce života. 1854 vydal práci, v níž novým způsobem zkoumal logiku. 1857 byl přijat za člena Britské královské společnosti. Zabýval se diferenciálními rovnicemi (práce vydal v letech 1849-50), 1860 napsal "Treatise on the Calculus of Finite Differences". Studoval obecné metody teorie pravděpodobnosti. Publikoval kolem 50 článků a byl jedním z prvních, kdo prostudoval vlastnosti čísel, jako je distributivní vlastnost. Navždy se zapsal do moderní matematiky. Booleova algebra nalezla široké uplatnění v telefonních ústřednách a při konstrukcích všech počítačů. Prozkoumal logiku novým způsobem a redukoval ji na jednoduchou algebru, čímž zavedl logiku do matematiky. Ukázal souvislosti mezi algebraickými symboly a symboly, které reprezentují logické formy. Později se algebra logiky začala nazývat Booleovská algebra a nalezla široké uplatnění v logických obvodech a výpočetní technice. Jeho práci lze považovat za zásadní krok směrem k počítačové revoluci. Zemřel na zápal plic 8. prosince 1864 v Irsku.
7. listopadu 1867 se ve Varšavě narodila polská badatelka Marie Skłodowská. Její otec byl inspektorem na gymnáziu. Několik let pracovala jako vychovatelkou ve šlechtických rodinách a pak odjela do Paříže a začala na Sorbonně studovat chemii, 1902 získala doktorát za práci Recherches sur les substances radioactives (do něm. přel. W. Kaufmann 1904). Provdala se za kolegu ze studií Petra Curie, který byl žákem přednosty laboratoře v městské pařížské škole pro průmyslovou fyziku a chemii Becquerela, a začala společně s ním pracovat. Becquerelovy objevy záření uranových solí (1896) inspirovaly Curiovy k výzkumům v oblasti radioaktivity. Počátek společných výzkumů byl poznamenán obtížnými podmínkami (slabé vybavení laboratoře, málo prostředků na výzkumy a živobytí). Při pokusech s thoriem a uranem ukázala, že jsou radioaktivní a že radioaktivita je přímo úměrná množství radioaktivního materiálu. V roce 1898 prokázala radioaktivitu ve smolinci. Více než po roce objevila velmi radioaktivní radium. Další čtyři roky usilovně zpracovávala osm tun surové rudy, aby získala jeden gram radia. V roce 1903 teoreticky prokázala existenci prvku radium, 1910 izolovala radium v kovovém stavu. 10. prosince 1903 byla Becquerelovi a manželům Curieovým udělena Nobelova cena pro chemii (300.000 franků) a v témž měsíci Marie s inž. Branlym získala také Osirisovu cenu (100.000 fr.). V roce 1906 byla jmenována první profesorkou na pařížské Sorbonně. Nobelovou cenou byla poctěna ještě jednou v roce 1911 a to za chemii, za izolaci čistého radia. Musela ji však převzít sama, jelikož Pierre byl zabit při dopravní nehodě. Marie Curie-Sklodowska je jedna ze čtyř lidí, kteří se mohou pyšnit dvěmi Nobelovými cenami. Kromě těchto cen získala i mnoho dalších vědeckých ocenění, čestných doktorátů apod. Zemřela 4.7.1934 v Savoy ve Francii na leukémii vyvolanou účinky radioaktivního záření. Její dcera Iréne Curiová s manželem Fréderikem Joliotem obdrželi rok po její smrti Nobelovu cenu za objev umělé radioaktivity.
22. listopadu 1594 v Plymouthu zemřel anglický mořeplavec sir Martin Frobisher. Narodil se v Yorkshiru kolem roku 1535. Z rozkazu anglické královny Alžběty I. (1533-1603) podnikl v letech 1576-78 tři plavby. Během první v roce 1576 se plavil k Shetlandám a jako první Angličan se dostal do arktické oblasti až k pobřeží jižního Grónska a na jihovýchod Baffinova ostrova. Toto území nazval Meta incognita (Neznámý cíl). Setkal se zde s Eskymáky a jejich loďkami z tuleních kůží. Pět členů jeho Eskymáci zajali a již je nikdo nespatřil. Frobisher se vrátil do Anglie a byl přesvědčen, že nalezl průliv do Tichého oceánu. Na dalších cestách se zaměřil na hledání zlatonosné rudy. Důvodem byl černý kámen se žlutými žilkami, přivezený z první výpravy, ve kterém odborníci našli stopy zlata. Z druhé plavby v roce 1577 podporované díky nálezu zlata i Obchodní společností, přivezl Frobisher dvě stě tun "zlatonosné" rudy. Zeměpisné objevy se nekonaly. Na třetí cestu (1578) opět za zlatem se do kanadské Arktidy pod jeho velením vydalo patnáct lodí. Tentokrát Frobisher vystoupil na pobřeží Grónska a dosáhl jihovýchodního pobřeží Baffinova ostrova, kde hodlal založit kolonii. Víceméně náhodně, zahnáni silnou bouří, objevili širokou úžinu - Hudsonův průliv. Bouře a led jim však zabránily v další plavbě na západ. Po návratu do Anglie se Frobisher dozvěděl, že ruda je bezcenná, a tak skončila nejen podpora anglických obchodníků, ale i pátrání po Severozápadním průjezdu do Asie. Jako první si všiml, že led plovoucích ledovců je ze sladké vody, a odvodil z toho zjištění, že se jedná o ledovce pevninského původu. Jeho údaje zeměpisných poloh však byly značně nepřesné a opraveny byly až J. Davisem (asi 1550-1605), který jej v hledání Severozápadního průjezdu následoval. V letech 1585-86 se Frobisher coby korzár účastnil pirátského nájezdu F. Drakea (1540-1596) do Západní Indie. V roce 1588 se vyznamenal v námořní bitvě proti španělskému loďstvu v průlivu La Manche. Jako viceadmirál padl při útoku anglického loďstva na Brest. Byl po něm nazván záliv na Baffinově ostrově, který objevil.
26. listopadu 1894 se v Missouri v Kolumbii narodil americký matematik Norbert Wiener, který je považován za zakladatele kybernetiky. Toto slovo použil ve své knize Kybernetika aneb Řízení a sdělování u organismů a strojů, kterou vydal v roce 1948. Byl prvním dítětem Lea a Berthy Wienorových. Leo byl učitelem Slovanských jazyků na Harvardu. Norberta nejprve učili doma, 1903 se vrátil do školy a 1906 maturoval na Ayer High School. V září 1906, to mu bylo jedenáct let, nastoupil ke studiu matematiky na vysokou školu (Tufts College). 1909 se stal bakalářem a nastoupil na Harvard, kde studoval zoologii, 1910 na Cornellově Univerzitě studoval filozofii, další rok se vrátil na Harvard a pokračoval ve studiu filozofie. Ttitul Ph.D. získal na Harvardu v roce 1912 za disertaci související s matematickou logikou. Odešel do Anglie na Cambridge, jeho učiteli byli Bertrand Russell a G. H. Hardy. 1914 studoval na Göttingen v Německu po vedením Davida Hilberta a Edmunda Landaua. Vrátil se na Cambridge a pak zpět do USA. 1915-16 učil filozofii na Harvardu, pracoval pro General Electric a Encyclopedii Americana, později v oblasti balistiky v Aberdeen Proving Ground v státě Maryland, kde zůstal až do konce války, poté nastoupil do MIT, často cestoval po Evropě. Byl mezi studenty znám slabým přednášením, vtipy a roztržitostí. 1926 se oženil a vrátil do Evropy. Většinu času strávil v Göttingenu nebo s Hardym v Cambridge. Zabýval se Brownovým pohybem, Fourierovým integrálem, Dirichletovýmy problémy, harmonickou analýzou, Tauberianovýmy teorémy a dalšímy problémy. Během druhé světové války pracoval na řízení dělostřelby, což jej dovedlo k soustředění zájmu na teorii komunikace. 1960 navštívil Prahu. Pamětníci vzpomínají na faux pas ze začátku jeho pražské přednášky. Wiener byl představen akademikem A. Kolmanem, který v rozsáhlém projevu převáděl z marxistického hlediska na pravou míru některé Wienerovy „omyly”. V zemích socialistického tábora byla totiž kybernetika z čistě ideologických důvodů nejprve považována za "buržoasní pavědu" a znovu přijímána byla až v polovině 50. let. Pak se naopak stala zastřešující disciplínou pro mnoho oborů, které se ve svobodném světě osamostatnily. Za součást kybernetiky byla považována například i informatika. Wiener poděkoval za krásný a obsažný úvod a poznamenal, jak je rád, že je opět v Praze, kde ve 30. letech strávil krásné dny jako host prezidenta Masaryka, neboť jeho otec byl Masarykův velmi dobrý přítel a zajistil mu přístup k špičkám americké politiky a tak přispěl k získání československé samostatnosti po první světové válce. Weiner zemřel 18. března 1964 ve Stockholmu. 1967 byla ústavem matematiky MIT na památku Norbertha Wienera poprvé udělena Cena Norberta Wienera v aplikované matematice, která je Americkou matematickou společností a Společností pro průmyslovou a aplikovanou matematiku udělována dodnes. Publikace: The Human Use of Human Beings (1950), Ex-Prodigy (1953), I am a Mathematician (1956), Nonlinear Problems in Random Theory (1958), and God & Golem, Inc.: A Comment on Certain Points Where Cybernetics Impinges on Religion (1964)
