Kalendárium červenec 2004
2. července 1843 se v Paříži narodil a 10. 4. 1755 v Míšni zemřel německý lékař Samuel Hahnemann . Studia ukončil v roce 1779 prací O původu a léčení křečových stavů . 1785 odešel do Drážďan, 1789 do Lipska, kde se 1811 habilitoval a byla zde na něj podána lékárníky žaloba pro nepovolenou výrobu a prodej léčiv. 1821 se přestěhoval do Kothenu a 1835 do Paříže. Kritizoval Galánovu humorální patologii a řadu tehdy užívaných léčebných prostředků, např. pouštění žilou.
Pod vlivem Dioskúridova antického díla Materia medica začal zkoušet léky sám na sobě. 1790 prováděl pokusy s chininovou kůrou a dospěl k závěru, že úspěšně léčí malárii. 1796 uvedl svůj vlastní základní terapeutický princip, 1810 vydal hlavní spis o své nové léčebné metodě – léčit podobné podobným -, kterou již od roku 1807 praktikoval, a odmítl metodu v té době užívanou - léčit opačné opačným -. Svou metodu nazval homeopatií. 1813 založil studijní kroužek pro zkoumání léčiv a na základě jeho rozsáhlých výzkumů byly pak sestaveny soupisy jednotlivých chorobných příznaků tzv. Repertoria .
17. července 1846 se v Rožděstvenskoje narodil a 14. 4. 1888 v Petrohradě zemřel ruský etnograf, antropolog a cestovatel Nikolaj Nikolajevič Miklucho-Maklaj . Jeho otec železniční inženýr zemřel záhy na tuberkulozu. Matce zbylo pět dětí a proticarsky smýšlejícímu Nikolaji bylo znemožněno dokončit univerzitu a zakázáno studovat na jakékoli škole v carském Rusku. Obtížně na základě údajné nemoci se mu podařilo vycestovat a začal studovat na univerzitě v Heidelberku. Na různých univerzitách pak studoval filozofii, medicinu a zoologii. V roce 1866 s významným německým zoologem E. Haeckalem (1834-1919) podnikl výzkumnou cestu na Madeiru, Kanárské ostrovy a do Maroka. Po návratu oklikou podél Rudého moře se vrátil do Ruska. Přednášky a publikace mu získaly renomé a podporu Ruské zeměpisné společnosti pro jeho cestu do Tichomoří.
Na lodi Viaťjaz, která plula kolem světa (1870-72), se dostal přes Velikonoční ostrov, Tahiti a Samou na Novou Guineu, kde na témněř neznámém „ostrově lidojedů“ zůstal se dvěma sluhy, aby poznal život a zvyky Papuánců žijících na úrovni doby kamenné, kteří mu dali jméno Karamtamo (člověk z Měsíce). Poznal také domorodce na v Malajsii (1873,1875), na Jávě (1874), na ostrovech Mikronésie a Melanésie (1876-77) a v Austrálii (1878-82, 1883-86). Svými studiemi obohatil geografické znalosti, ale také dokázal druhovou jednotu a příbuznost lidských ras. V důsledku obav o možnou kolonizaci Nové Guineje a zotročení Papuánců se pokusil o sjednocení Papuánců a požádal o carovo protektorství. Zklamán nepochopením a neúspěchem odjel do Austrálie, kde se oženil. 1886 se vrátil do Ruska a napsal knihu o Papuáncích.
22. července 1995 v Brně zemřel český matematik Otakar Borůvka . Narodil se 10. 5. 1899 v Uherském Ostrohu. 1918 začal studovat na české vysoké škole technické v Brně a matematiku mu přednášel význačný matematik Matyáš Lerch (1860-1922), který mu nabídl místo asistenta na nově zřízené Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. K odchodu z univerzity byl donucen normalizací v roce 1970 a řadu let pak pracoval v Matematickém ústavu AV ČR v Brně. Ve své tvůrčí práci zásadně ovlivnil několik matematických disciplín, pro jeho styl práce bylo typické, že neřešil dílčí problémy, ale vytvářel ucelené teorie, které svou hloubkou a obsažností ovlivňovaly matematické dění po dlouhá období.
Pod vlivem význačného matematika E. Čecha (1893-1960) se Borůvka začal věnovat diferenciální geometrii, 1926 v práci O jistém problému minimálním popsal jeden z nejdůležitějších algoritmů moderní teorie grafů. Od poloviny 30. let se věnoval algebře. Vybudoval teorii grupoidů a teorii rozkladů, založil v Brně významnou algebraickou školu. Výsledky shrnul v Základech teorie grupoidů a grup , které vyšly v češtině, angličtině i němčině. Po 2. světové válce se pak věnoval studiu diferenciálních rovnic. 1963 založil matematický vědecký časopis Archivum a významně přispěl k činnosti Jednoty československých matematiků.
27. července 1844 v Manchesteru zemřel anglický chemik John Dalton. Narodil se 5. 9. 1766 v Eaglesfieldu v rodině chudého tkalce a již ve 12 letech požádal úřady, aby mohl v rodné vesnici otevřít školu. Měl takové znalosti, že povolení dostal. Vedle učitelství se věnoval meteorologii, konstruoval teploměry, barometry a vlhkoměry. 57 let vedl denně záznamy o stavu atmosféry, jejich celkový počet přesahuje 200 000 pozorování. Na doporučení přátel byl pozván v roce 1793 na Manchester College, aby tam vyučoval matematiku a přírodní vědy. Toužil však spíše po vědeckém bádání a proto College opustil a stal se soukromým učitelem. Meteorologická pozorování ho přivedla k otázce, co je to vzduch. Snažil se pokusně vysvětlit, že jde o směs nikoli sloučeninu, v té době již známých plynů kyslík, dusík oxid uhličitý a vodní páry.
Zdálo se, že těžší oxid uhličitý by se měl držet při zemi a Dalton se snažil pokusně vysvětlit, proč tomu tak není. Úspěšný nebyl, neboť v té době neměl potřebné technické možnosti a zbyla mu pouze teoretická úvaha. , že hmotu tvoří věčné malé částečky, které jsou v neustálém pohybu. Částečky označil za atomy a zformuloval základní postuláty atomové energie platné dodnes. Jeho další úvahy pak směřovaly k hmotnosti atomů, rozhodl se pro určování jejich relativní hmotnosti a jako jednotku zvolil nejlehčí prvek vodík. V roce 1803 sestavil, sice s nepřesnostmi, tabulku relativních atomových hmotností čtrnácti prvků. Daltonova atomová teorie nebyla přijímána jednoznačně, nedala se ověřit experimentálně, ale je na ní pozoruhodné, že, že vznikla jako čistě teoretická úvaha. Později se zjistilo, že některé myšlenky (s jiným názvoslovím) vyslovil již v roce 1789 irský chemik W. Higgins (1766-1825), ale Dalton jeho práci neznal.
