Kalendárium říjen 2005
září
1. září 1557 v Saint-Malo zemřel francouzský mořeplavec Jacques Cartier . Narodil se 31.12.1491 v Saint-Malo a jeho jméno je spojeno s hledáním námořní cesty z Evropy do Asie. V té době byla všechna dosud známá území podle tordesillaské smlouvy rozdělena mezi koloniální mocnosti Španělsko a Portugalsko Cestu kolem Afriky do Asie ovládali Portugalci, území ve Střední Americe Španělé. Jediná volná cesta byla severozápadním průjezdem. Po mnoha neúspěších tudy jako první proplul Amundsen. Francouzi hledali průjezd prostřednictvím Verrazana, jehož plavby se účastnil i Cartier, kterého pak král František I. na cestu ke břehům Nového Foundlandu znovu poslal v roce 1534. Cartier obeplul severní cíp ostrova a průlivem Belle Isle vplul do zálivu Svatého Vavřince. Prozkoumal zátoky, na mysu Gaspé postavil kříž a objevenou zemi (Kanadu) zabral pro francouzského krále. V roce 1535 se sem znovu vrátil, objevil ostrov Natiscotec a doplul až k indiánské osadě Stadacona, kde byl pak v roce 1608 založen Québec.
S nejmenší lodí doplul až k osadě Hochelaga a vyvýšeninu nazval Mont Royal. Název byl později změněn na Montreal.
Byl zklamán, že stále pluje proti proudu řeky a nikoli průlivem. Po přezimování odvezl do Francie indiánské náčelníky. Při třetí výpravě (1541-42) znovu neúspěšně hledal průliv, ale do Kanady přivezl první francouzské kolonisty. Ti se však kvůli nedostatečnému vybavení museli 543 vrátit zpět do Francie a první pokus o kolonizaci Kanady skončil neúspěchem. Úspěšným kolonizátorem se stal až na počátku 17. století S. de Champlain.
5. září 1902 v Berlíně zemřel německý patolog a politik Rudolf Virchow . Narodil se 13.10.1821 ve Schievelbeinu, medicínu vystudoval na berlínském vojenském institutu Friedricha Viléma a promoval prací o revmatickém postižení rohovky. Stal se vedoucím prosektury berlínské nemocnice Charité, od 1849 byl profesorem ve Wurzburgu a od 1856 ředitelem patologického ústavu v Berlíně. Zabýval se mikroskopickými obrazy patologických změn tkání. 1830 objevil, že lymfatické uzliny jsou velmi důležitou překážkou šíření nádorových buněk v organizmu, 1845 popsal mikroskopický obraz krve při leukémii, odhalil formy plísňových onemocnění plic a průdušek, 1872 pozoroval změny aorty a srdce při chudokrevnosti dívek. Jeho preparáty byly chloubou sbírek patologického ústavu. Ve své slavnostní řeči k 50. výročí založení Akademie vojenského lékařství poprvé zmínil svůj objev embolii a upozornil na možnost nebezpečí úmrtí na ní při zánětu žil. 1848 byl coby vládní pozorovatel v tyfové oblasti v Horním Slezsku. 1859 se stal voleným členem Berlínské městské rady, 1862 poslancem pruského Zemského sněmu za liberální Německou pokrokovou stranu, jejímž byl pak v letech 1880-93 říšským poslancem. 1878 se účastnil vykopávek v Tróji, 1886 založení Etnologického a 1888 Národopisného muzea. Od 1847 až do své smrti vydával časopis Archiv fűr Pathologische Anatomie und Physiologie und fűr Klinische Medizin, který byl jedním z nejrozšířenějších periodik své doby.
26. září 1917 v Paříži zemřel francouzský malíř, grafik a sochař Hilaire Germain Edgar Degas. Narodil se 17.7.1834 v Paříži. Studoval práva a současně navštěvoval Lamothův ateliér na École des Beaux-Arts. 1856 odjel do Itálie, kde kopíroval renesanční mistry 15. století, a malíř a grafik Bracquemond v něm vzbudil zájem o japonský dřevořez. Vedle historických kompozic se věnoval zejména podobiznám ( Rodina Bellelli ). 1862 namaloval svůj první obraz z dostihové dráhy Před startem . Od 1869 se zabýval v různých variantách motivem pradlen a zároveň objevil podivuhodný svět divadla a baletu, později jej ještě rozšířil o náměty z kaváren a cirkusů.. Od 1870 posílal svá díla do Salónu. Největší zájem věnoval malířskému studiu a vyjádření pohybu. Při komponování obrazů používal fotografie, které si sám pořizoval.Válku 1870 prožil jako dělostřelec národní gardy, 1872 odjel ke svému bratrovi do New Orleansu. Po návratu do Paříže se stal členem skupiny mladých umělců, kteří dostali přezdívku impresionisté, a měl mezi nimi zvláštní místo. Pravidelně s nimi (kromě roku 1882) vystavoval, přestože jeho umění spočívalo v klasické kresbě a plastické modelaci. Teprve ve svém druhém období, od osmdesátých let, přejal zájem impresionistů o barvu, ale ani pak u něj nešlo o zachycení optického dojmu, nýbrž tvarů v pohybu. V této době maloval pouze tanečnice a ženské akty. V devadesátých letech se jeho od mládí jej trápící oční choroba tak zhoršila, že téměř oslepl. Kolem roku 1898 přestal malovat a věnoval se sochařství. Z vosku hnětl figurky tanečnic, ženských aktů a koní, které pak byly po jeho smrti odlity do bronzu.
