Kalendárium listopad 2004
25.11.1865 zemřel v Berlíně německý geograf a cestovatel Heinrich Barth. Narodil se 16.2.1821 v Hamburku. Studoval prehistorii a filologii, pod vlivem německého geografa K. Rittera (1779-1859) se zaměřil na geografii. 1844-46 podnikl svou první cestu do Španělska, země Maghrebu, Egypta a oblasti Blízského východu. Po návratu byl jmenován docentem geografie na univerzitě v Berlíně. 1809-51 se vydal jako člen anglické expedice vedené J. Richardsonem (1809-1851) znovu do Afriky. 1849 se vylodili v Tripolisu a saharskou pouští putovali přes Air do země Tuaregů Výprava se rozdělila a Barth prošel říší Sokoto, městy Katsina a Kano, Yolou na řeku Benue až do země Adamawa. Po spojení s druhou skupinou, kterou vedl A. Overwega (1822-52) pak prozkoumali Čadské jezero, země Kánem a Musgu. Richardson i Overwega během cesty zemřeli a vedení výpravy přešlo na Bartha. Pronikl až do země Bagirmi, obrátil zpět na Kano a Sokoto, přeplavil se přes řeku Niger a došel až do Timbuktu. V Kanu se sešel s krajanem E. Vogelem (1829-1856), který mu byl vyslán na pomoc, chvilku pracovali spolu, ale pak se Barth znovu vydal napříč Saharou do Tripolisu. Území vnitrozemní Afriky, která probádal, bylo pro Evropu téměř neznámé. E. Vogel byl jako údajný špion zavražděn. Barth shrnul své poznatky v pětisvazkovém díle, které je dosud svou hloubkou a rozsahem nepřekonáno. Zmapoval a přesnými záznamy a měřeními zdokumentoval trasu o délce 20 000 km. Shromáždil materiál o 49 súdánských jazycích a jako první zpracoval jejich dějiny a zhotovil velmi dobré mapy. Dokázal, že řeka Benue nesouvisí s Čadským jezerem. 1963 se stal profesorem geografie na univerzitě v Berlíně, zemřel ve věku 44 let.
21.11.1555 zemřel v Chemnitz německý přírodovědec a zakladatel hutnické vědy v Německu Georgius Agricola , v. jménem Georg Bauer. Narodil se 24.3.1494 v Hluchově v Sasku. 1514-18 studoval na lipské univerzitě a podle renesančních učenců sxi změnil jméno na Agricola. 1518-22 byl rektorem lat. školy v Cvikově, 1524 se ve Ferraře stal doktorem medicíny, 1527 městským lékařem v Jáchymově. Zde se začal zabývat studiem práce horníků a metalurgů, zajímal se o horniny, minerály a rudy. Popsal dvacet minerálů. Jako jeden z prvních zkoumal vliv pracovních podmínek na zdraví pracujících. Studoval i léčebné vlastnosti kovů a minerálů. 1533 se stal se lékařem a později purkmistrem v Chemnitz, kde také zemřel. Další díla: De ortu et causis subterraneorum (1544); De natura eorum, quae efluunt e terra (1545); De natura fossilium libri - X. a De veteribus et novis metallis libri II. (1546) a četná pojednání o míře a váze, která vyšla v Basileji v roce 1550. Téhož roku také dokončil nejdůležitější spis De re metallica , v němž ve 12 knihách široce vylíčil tehdejší hornictví a hutnictví. Spis vyšel v roce 1556 s četnými zajímavými dřevorytinami. 1590 byl přeložen od Bechia do němčiny a vyšel pod názvem Bergwerksbuch v Basileji 1626. zabýval se též studiem historie a výsledkem byla Topografie Míšenská a Dějiny kmene saského ve 4 knihách, které ale tiskem vydány nebyly. Za mladších let tíhl k reformaci, později se stal velmi horlivým katolíkem, tak že mu pastor Tittelbach pohřeb v Chemnitz odepřel a jeho mrtvola ležela 5 dní nepohřbena, až konečně byl pochován v chrámě města Žiče.
17. 11. 1717 se v Paříži narodil francouzský matematik, fyzik, filozof, pokrokový myslitel, člen francouzské, berlínské a Petrohradské akademie věd, s D. Diderotem spoluvydavatel Encyklopedie Jean-Babtiste Le Rond d´Alembert . Byl synem Madame de Tencin a provinciálního komisaře dělostřelectva Destouchesa. Bezcitní rodičové pohodili jej u kostela Saint Jean le Rond, odkud má jméno Jean le Rond ; d' Alembert dal si teprve později. Místo do nalezince byl svěřen ženě jakéhosi sklenáře, která na něm lpěla s upřímnou láskou, kterou jí po celý život oplácel. Otec ho sice neuznal, pojistil mu však roční důchod, tak že mohl býti dán do Mazarinovy koleje. Jansenisté, kteří kolej vedli, ho chtěli získati pro theologii. On se však oddal studiu matematiky, v níž tak prospíval, že již r. 1739 mohl akademii věd dát 2 pamětní spisy: jeden o pohybu pevných těles v tekutinách, druhý o počtu integrálním. 1741 byl jmenován členem této akademie. 1746 získal pojednáním o theorii větrů ( Réflexions sur la cause générale des vents ) cenu berlínské akademie věd a byl rovněž zvolen jejím členem. Vypracoval nástin dějin vzniku a vývoje poznání a pokusil se o vědeckou klasifikaci. Zabýval se mechanikou, zejména její matematizací, teorií gravitace a pohybem nebeských těles, diferenciálním počtem a rovnicemi a jejich aplikacemi. V estetice byl racionalista, ve filozofii dualista a deista. Byl přívržencem senzualismu. ale ačkoliv zdůrazňoval roli rozumu a pokroku, pochyboval o možnosti poznání skutečné podstaty světa. Zabýval se také všeobecnými otázkami filozofickými, politickými a literárními a emancipací lidského ducha. Napsal proslulý úvod k velké francouzské Encyklopédii Discours préliminaire de l'Eneyclopédie (I. sv. Enc. 1751). Toto dílo mu získalo vstup do Akademie francouzské (1754). Do Encyclopédie psal až do r. 1759 hlavně články matematické, po vyjití 7. dílu mu však byla další publikace zakázána a tak přenechal redakci zcela Diderotovi. P5estože jeho finanční situace nebyla dobrá, odmítl vyzvání carevny Kateřiny II., aby převzal vychování jejího syna za roční plat 100. 000 fr., nepřijal místo prezidenta berlínské akademie, které mu nabídl Bedřich II., ale roční důchod neodmítl. V pozdějších létech se přestěhoval ke své přítelkyni Mlle de l'Espinasse, v jejímž saloně se soustřeďoval všechen tehdejší pařížský vědecký i společenský život a stal se jeho ozdobou.
Před 15 lety dne 17. listopadu 1989 se v Praze shromáždilo asi 15 000 studentů, aby si připomněli památku Jana Opletala, studenta, který byl zastřelen nacisty v roce 1939. Shromáždění, které komunistické úřady tolerovaly, bylo zakončeno na pražském národním hřbitově na Vyšehradě. Policie vyzvala studenty k rozchodu, ale ti se nerozešli a zamířili do centra Prahy, aby poukázali na protireformní počínání tehdejšího komunistického vedení. Po cestě se k průvodu začali přidávat další lidé. Na Národní třídě byli obklíčeni studenty kordony pořádkové policie, kterou nezastavily ani výkřiky "Máme holé ruce" nebo "Jste tady, abyste nás chránili." Došlo ke krvavému střetu a téměř 600 účastníků manifestace bylo zraněno.. Veřejnost byla brutalitou policejního zákroku šokována. Studenti pražských vysokých škol vyhlásili hned následující den časově neomezenou stávku. Ke studentům se záhy přidali herci pražských divadel. 19. listopadu 1989 bylo v Činoherním klubu v Praze založeno Občanské forum, masové protesty se začaly šířit po celé zemi včetně Slovenska. Největší manifestace proběhly 26. a 27. listopadu na letenské pláni v Praze. Odhaduje se že těchto demonstrací se zúčastnilo na 700 000 lidí. 27. listopadu proběhla za široké účasti pracujících dvouhodinová generální stávka, která dokázala touhu lidí a odstranění vedení Komunistické strany Československa. 28. listopadu byla zahájeny rozhovory mezi československou vládou v čele s Ladislavem Adamcem a Občanským forem, které zastupoval Václav Havel.
