Kalendárium leden 2005
1. ledna 1748 v Basileji zemřel švýcarský matematik, mechanik a lékař Johann I. Bernoulli. Narodil se 6. 8. 1667 v Basileji. Byl desátým dítětem v rodině obchodníka a také se obchodníkem měl stát. Prosadil si však studium medicíny a pod vlivem bratra Jacoba I. Bernoulliho (1654-1705) se začal zajímat o matematiku a jeho zájem skončil doktorátem na basilejské univerzitě za matematickou práci. 1690 vydal první lékařskou knihu věnovanou kvašení, o rok později publikoval řešení problému řetězovky, které předložil jeho bratr Jacob. Francouzský matematik markýz G. de l´Hospital (1661-1704) s ním sepsal smlouvu na tzv. studijní dopisy s výkladem principů matematiky v novém oboru a začal ho platit jako svého učitele. Dopisy pak doplnil ilustračními příklady a vydal je v roce 1696 pod názvem Analyse des infiniment petits … (Analýza nekonečně malých … ) jako první učebnici infinitezimálního počtu. Přestože v úvodu knihy uvedl sám sebe pouze jako vydavatele a zmínil se o tom, že v knize využívá objevy pánů Bernoulliů, je veřejností považován za autora. V knize zveřejněné tzv. l´Hospitalovo pravidlo je výsledkem Johanna Bernoulliho z roku 1964, ale ani po smrti markýze se Bernoulli uznání svého autorství nedočkal, protože neměl ani smlouvu ani kopie dopisů, vše bylo nalezeno až ve 20. století. Johann v roce 1695 odešel na univerzitu v Groningenu a do Basileje se vrátil až po smrti bratra Jacoba, protože nastoupil na jeho profesorské místo. Studiem geodetických čar na povrchu konvexních těles přispěl k rozvoji diferenciální geometrie. Vycházel zejména z problémů mechaniky, které matematicky vyjádřil diferenciální rovnicí a tu pak důmyslnými metodami řešil. 1691 matematicky vyjádřil tzv. řetězovku. Zavedl integraci racionálních funkcí na základě jejich rozkladu na součet částečných zlomků, vypracoval exponenciální kalkul (1697) pro řešení určitých typů diferenciálních rovnic. 1695 zveřejnil problém brachystochrony, popsal tzv. kaustiky některých zrcadlových ploch, zkoumal pohyby v prostředích kladoucích odpor, popsal balistickou křivku atd.
28. ledna 1596 na moři u Panamy zemřel anglický pirát a mořeplavec sir Francis Drake . Narodil se mezi 1541 a 1543 v Tavystocku v Devonshiru. Jako mladík odešel na moře a pohyboval se ve španělských koloniích, kde však pod vlivem zakoušeného bezpráví získal tak silnou nenávist ke Španělům, že se stal pirátem a specializoval se na ničení španělských lodí. Anglická královna Alžběta I. (1533-1603) mu to shovívavě povolovala a dokonce měla určitý podíl na zisku. Dokonce ho povýšila do šlechtického stavu. 1567-69 a 1570-72 podnikl několik výprav do Střední Ameriky. Při plavbě do Západní Indie v roce 1567 velel lodi Judita, se kterou unikl z nešťastné bitvy u Vera Cruzu. Ze msty proti Španělům, kteří se nelidsky zachovali proti zajatým Angličanům, křižoval . ve vodách západoindických a přepadával španělské lodě a osady. Vrátil se s bohatou kořistí do Anglie a královna Alžbětu mu svěřila 5 lodí, se kterými 13. prosince 1577 vyplul z Plymouthu, aby napadl španělské osady Americe. Od břehů Tichého oceánu proplul Magalhaésovou úžinou a objevil Ohňovou zemi, prozkoumal západní americké břehy a hledal průchod do Atlantského oceánu.
Pronikl až k 48° s. š. a nalezené pobřeží nazval Nový Albion. Odtud zamířil k břehům asijským, přistál u ostrovů Moluckých a Sundských, proplul Indickým oceánem a kolem mysu Dobré Naděje se vrátil s velikou kořistí 5. listopadu 1580 do Plymouthu. Královna Alžběta uznávajíc jeho zásluhy o vykonání druhé cesty kolem světa ho dne 4. dubna 1581 v Deptfordě pasovala ho na rytíře a jmenovala ho velitelem nové válečné výpravy o 23 lodích opět k břehům americkým. Dobyl San Domingo a vyplenil Carthagenu, porazil španělské loďstvo u Floridy a vrátil se s kořistí 600. 000 liber šterlinků v roce 1586 do Anglie. 1588 vnikl do přístavu Cádiz a zničil tam veškeré španělské lodě a přispěl tak k zničení nepřemožitelné armády Filipovy. Od 1589 však jeho válečné štěstí zmizelo. Jeho výprava proti španělským osadám v Americe v roce 1594, zvláště útok pak na Panamu dopadly katastrofálně. Na výpravě byl pak postižen zimnicí, které 5. ledna 1596 podlehl. Jeho mrtvola byla po námořnicku spuštěna do Tichého oceánu v zeměpisné šířce mexického města Nombre de Dios. Drake ovi se připisuje přivezení bramborů do Evropy, proto mu byl postaven v roce 1853 v Offenburce baden a v roce 1884 v Plymouthu pomník. Jeho jménem se nazývá také zátoka před vchodem do zátoky u San Franciska v Severní Americe.
31. ledna 1984 v Praze zemřel český internista a endokrinolog Josef Charvát. Narodil se 6. 8. 1897 v Praze. Na lékařské fakultě v Praze promoval roce 1923. Od roku 1925 zastával místo asistenta na II. lékařské (interní) klinice u prof. Josefa Pelnáře. 1928 habilitoval z patologie a terapie nemocí vnitřních, 1933 získal mimořádnou profesuru, 1939 byl pověřen vedením II. lékařské kliniky i polikliniky, v témže roce byl však i vězněn. 1945 byl pověřen vedením III. interní kliniky a 1948 se stal jejím přednostou. Zpětně byl jmenován řádným profesorem s účinností od roku 1938. Od 1952 byl vedoucím katedry fakultní interny, 1956 - 1981 ředitelem Laboratoře pro endokrinologii a metabolismus v Praze. Byl všestranným internistou, průkopníkem a zakladatelem české endokrinologie. Jako jeden z prvních si uvědomil vliv emocí na látkovou přeměnu, při studiu štítné žlázy přišel na endemický výskyt strumy a degenerací v naší republice a se svými spolupracovníky vypracoval plán na zlepšení zdravotního stavu obyvatel. Kromě jiného propagoval také lékařskou kybernetiku a genetiku. Velkou pozornost věnoval postgraduální výchově lékařů, také jako redaktor několika vydání lékařských repetitorií. Jeho přínos byl oceněn členstvím v řadě českých i zahraničních vědeckých společnostech, sám byl zakladatelem československé endokrinologické společnosti v roce 1937. Dlouhá léta také této společnosti předsedal. O svých zkušenostech i životě české vědy během jeho života zanechal svědectví ve svých pamětech. K nejzajímavějším pasážím patří kapitoly o vztahu medicíny a politiky. Například osobně léčil K. Gottwalda, ale přesto mu v roce 1969 nebylo komunistickým režimem povoleno stát se řádně zvoleným rektorem Univerzity Karlovy.
