Kalendárium prosinec 2004
10. prosince 2004 předává Jeho Veličenstvo Král při slavnostním ceremoniálu do rukou laureátů diplom a medaili. Cena za mír je ve stejný den předávána v Oslo předsedou Norského Nobelova výboru za přítomnosti norského krále.
Nobelova cena je první mezinárodní cena za úspěchy dosažené ve fyzice, chemii, medicíně, literatuře a boji za mír. Cena se skládá z medaile, osobního diplomu a peněžité prémie (je vyplácena z úroků z částky, kterou věnoval ALFRED NOBEL. Nobelova cena je udělována na základě jeho závěti od roku 1901. Nobelova cena za ekonomii je udělována od roku 1968.
Medaile za fyziku, chemii, fyziologii a medicínu a literaturu byly vytvořeny švédským sochařem a rytcem Erikem Lindbergem.
Dříve mohla být Nobelova cena udělena posmrtně pokud byla žijící osoba nominována před 1. únorem stejného roku. Od roku 1974 může být Nobelova cena udělena zemřelé osobě, která byla vyhlášena nositelem ceny (obyčejně v říjnu), ale která zemřela před slavnostním předáním ceny 10. prosince.
Do roku 1980 "švédské" medaile, které váží asi 200 g a mají průměr 66 mm, byly vyrobeny z 23-karátového zlata. Od roku 1981 jsou pak vyrobeny z 18-karátového zeleného zlata plátovaného 24-karátovým zlatem.
Od roku 1968 mohou cenu sdílet nejvíce 3 osobnosti (do té doby to mohlo být více, i když se tak nikdy nestalo). Dnes jsou "švédské" medaile raženy v Myntverket (švédská mincovna) v Eskilstuně.
Na všech "švédských" medailích je vyryto na zadní straně jméno laureáta. Medaile mají stejný vzhled od roku 1902. V roce 1901 totiž ještě nebyla vytvořena zadní strana medaile včas pro předávací ceremoniál.
(fyzika a chemie, fyziologie a medicína a literatura) je shodná a je tvořena portrétem Alfreda Nobela a roky jeho narození a úmrtí v římských číslicích: NAT-MDCCC XXXIII OB-MDCCC XCVI.
Hlavní nápis na zadní straně všech 3 "švédských" medailí je totožný: Inventas vitam juvat excoluisse per artes (vynálezy zlepšují život, který je zkrášlován uměním). Písmena REG. ACAD. SCIENT. SUEC. zkracují Královskou švédskou akademii věd.
Na všech "švédských" medailích je vyryto na zadní straně jméno laureáta.
Nominace většinou podávají dosavadní nositelé Nobelovy ceny, významní vědci, akademici a politici. Nominace ale podávají i běžní lidé.
O udělení Nobelovy ceny tajně rozhoduje ve výborech pro udělení nejvýše 25 lidí.
Nobelova cena 2004 za mír
byla udělena keňské ekologické aktivistce
a náměstkyni keňského ministra životního prostředí
Wangari Maathaiové
Narodila se 1.4.1940 v Nyeri v Kenyi. V 60. a 70. letech studovala biologii v USA a v Německu a získala jako první občanka východoafrických států doktorát. Již v roce 1984 dostala takzvanou alternativní Nobelovu cenu. Stojí v čele Hnutí zeleného pásu, které vysadilo napříč Afrikou na 30 milionů stromů ve snaze zabránit klimatickým změnám. Ve své vlasti proslula jako "Mama Mici" - matka stromů. Angažovala se především v boji proti kácení lesů v Keni, později se zapojila i do obhajoby pronásledovaných opozičních politiků, na obranu svobody mínění a proti korupci. Byla více než desetkrát zatčena, ale v boji proti pronásledování a pomluvám se nenechala nikdy odradit. Její manžel se s ní rozešel s tím, že je "příliš vzdělaná, příliš tvrdohlavá, příliš silná a příliš úspěšná". V roce 2002 se jí jako člence duhové koalice podařilo být součástí politické formace, která porazila ve volbách vládu prezidenta Daniela arapa Moie. Stala se poslankyní parlamentu a byla jmenována náměstkyní ministra životního prostředí. Je první Afričankou a prvním člověkem bojujícím za životní prostředí s Nobelovou cenou za mír.
Nobelovu cenu 2004 za chemii
získali
za popis principu, jak lidské tělo odbourává proteiny v zájmu sebeobrany proti chorobám.
Jejich objevy mají význam pro boj s rakovinou i pro zkoumání vlastností imunitního systému. Objasňují totiž velkou část biologie buňky - to, jak v ní věci fungují a jak tělo poznává poškozené proteiny, které jsou základním stavebním materiálem buněk. Proces odbourávání proteinů rozhoduje především o dělení buněk, o obnově DNA, o kontrole kvality nových proteinů a o velké části imunitního systému. Klíčovou roli v přísně kontrolovaném procesu odbourávání proteinů v buňce hraje protein ubikvitin, který v roce 1980 poprvé izolovali právě Herško a Ciechanover. Spolu s Rosem pak objevili počátkem 80. let jeden z nejvýznamnějších cyklických procesů buňky, totiž odbourávání proteinů.
Aaron Ciechanoveron se narodil 1.10.1947 v Haifě v Izraeli. Vystudoval medicínu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. 1977-1981 absolvoval postgraduální studium na Izraelském technologickém institutu (Technion), kde získal doktorát. Samostatný výzkum zahájil v roce 1986 na oddělení biochemie v Technionu, kde od roku 1992 působí jako profesor. Je autorem četných vědeckých publikací a nositelem například ceny nadace Alberta a Marie Laskerových, ceny Henryho Tauba či Wachterovy ceny, kterou uděluje Innsbrucká univerzita.
Avram Herško se narodil v roce 1937 v maďarském Karcagu, pět let po válce jeho rodina emigrovala do Izraele. Herško 1969 absolvoval medicínu na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. Na postgraduální studia se vydal k doktoru Gordonovi Tomkinsovi na Kalifornskou univerzitu v San Francisku; kromě doktorátu z lékařství vlastní i doktorát z filozofie. 1965 - 1967 pracoval jako lékař v izraelské armádě. Svůj vědecký i akademický život spojil, stejně jako Ciechanover, s Technionem v Haifě, kde působil nejprve jako odborný asistent. 1980 zde byl laureát řady mezinárodních ocenění jmenován profesorem biochemie.
Irwin Rose se narodil 16.7.1926 v Brooklynu v New Yorku. 1952 obhájil doktorát na Chicagské univerzitě a přes 50 let se věnuje výzkumu. Dlouhá léta řídil laboratoř ve Fox Chase Cancer Center ve Filadelfii. Zde také na přelomu 70. a 80. let studoval principy odbourávání bílkovin v buňkách spolu se svými mladšími izraelskými kolegy Ciechanoverem a Herškem. 1981 spolu s Arthurem Haasem objevil roli ubikvitinu v přeměně bílkovin. V současné době je členem Americké akademie věd působí na Kalifornské univerzitě v Irvine, na oddělení fyziologie a biofyziky.
Nobelovu cenu 2004
za lékařství a fyziologii
získali američtí vědci
Objasnili, která skupina genů řídí vnímání pachů a přispěli k pochopení toho, jak člověk rozpoznává až 10 tisíc různých vůní a dokonce si na ně dokáže vzpomenout. Celý systém vnímání pachů je řízen 18 různými členy extrémně velké skupiny genů. Geny popsali společně už v roce 1991, poté je zkoumali každý zvlášť. Přišli mimo jiné konkrétně na to, že skupina čichových receptorů patří k receptorům sdruženým s G-proteiny (takzvané GPCR). Tyto obecné principy, které Axel a Bucková objasnili ve fungování čichového systému, se dají aplikovat i na další smysly. Letošní nositelé Nobelovy ceny za lékařství také nezávisle na sobě zjistili, že molekuly, které ovlivňují zvláště u zvířat různé sociální chování, tzv. feromony, souvisí s dvěma dalšími rodinami GPCR umístěnými v jiné části nosního epitelu.
Linda B. Bucková se narodila 29. ledna 1947 v americkém Seattlu. Na tamní Washingtonské univerzitě vystudovala psychologii a mikrobiologii. V roce 1980 získala doktorát z imunologie na univerzitě v Dallasu. Poté působila na Kolumbijské univerzitě v New Yorku, odkud v roce 1991 nastoupila na oddělení neurobiologie Harvardovy lékařské školy v Bostonu. Od roku 2002 pracuje v Seattlu ve Středisku Freda Hutchinsona pro výzkum rakoviny. Bucková je držitelkou mnoha cen a vyznamenání a od loňska je členkou Národní akademie věd.
Richard Axel se narodil 2. července 1946 v New Yorku. V roce 1967 získal bakalářský titul na newyorské Kolumbijské univerzitě a o tři roky později absolvoval lékařskou fakultu Univerzity Johnse Hopkinse v Baltimore. Už ve dvaatřiceti letech získal na Kolumbijské univerzitě profesuru z patologie a biochemie. Posledních dvacet let se věnuje výzkumu v Lékařském institutu Howarda Hughese při Kolumbijské univerzitě. Na tomto prestižním ústavu od roku 1999 působí i jako univerzitní profesor v oboru molekulární biofyzika. zaměřuje na studium smyslových receptorů a jejich organizaci v lidském mozku, je členem Národní akademie věd, Americké filozofické společnosti či Americké akademie věd a umění. Vědec obdržel řadu prestižních ocenění, mezi jinými i The Perl/UNC Neuroscience Prize společně s doktorkou Buckovou.
Nobelovu cenu 2004 za fyziku
získali američtí vědci
Výzkumem nejmenších známých částic - kvarků - přispěli k hledání odpovědí na otázku, jaké síly vytvářejí vše, co člověka obklopuje. K ceně si rozdělí 10 milionů švédských korun. Učinili další krok k formulování "teorie všeho", která by vysvětlovala, z čeho a jak je vystavěn vesmír. Zkoumáním sil mezi částicemi v jádře atomu dospěli k paradoxnímu poznání - čím blíže sobě kvarky jsou, tím je síla mezi nimi slabší a kvarky se chovají téměř jako volné částice. Když se vzdálí, síla se zvětší. Jako když se napíná guma. Jejich objevy, které matematicky formulovali v roce 1973, daly základ nové teorii kvantové chromodynamiky a významně přispěly k teorii standardního modelu, která pomocí několika částic a vztahů popisuje hmotu a většinu sil ve vesmíru.
David J. Gross se narodil 19.2.1941 ve Washigtonu. Působí na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře.
H. David Politzer se narodil 31.8.1949 a působí na Kalifornském technologickém institutu.
Frank Wilczek se narodil 15.5.1951 a působí na Technologickém institutu v Massachusetts.
Nobelovu cenu 2004 za ekonomii
získali
Zkoumali vývoj ekonomických cyklů a jejich vliv na hospodářskou politiku a vliv ekonomických očekávání na tvorbu měnových či fiskálních strategií. Rozebrali vysoce inovativním způsobem tvorbu hospodářské politiky a řídící síly ekonomických cyklů. Jejich práce nejen změnila přístup k výzkumu, ale zásadně ovlivnila praktickou tvorbu především měnové politiky
Edward Prescott se narodilk 1940 v Glen Falls, NY USA. Doktorát za ekonomii získal na Carnegie-Mellonově univerzitě v Pittsburghu v roce 1967, kde začal také vyučovat, od 1975 jako stálý profesor. Osmdesátá a devadesátá léta, kdy se profiloval jako jeden z nejrespektovanějších odborníků v oblasti teorie hospodářských cyklů, vyučoval jako profesor na Minnesotské univerzitě. Nyní vedle působení na Arizonské státní univerzitě pracuje jako poradce pro odbočku americké centrální banky v Minneapolis.
Finn Kydland se narodil 1943 v Norsku, v USA žije od roku 1974. Je expertem na politickou ekonomii Od zisku doktorátu v roce 1973 na Carnegie-Mellonově univerzitě v USA vyučuje. Nyní vedle své domovské Carnegie působí na Kalifornské univerzitě v Santa Barbaře.
Nobelova cena 2004 za literaturu
Za "muzikální tok hlasů a kontrahlasů v jejích románech a hrách, které s mimořádnou jazykovou naléhavostí odhalují absurditu společenských klišé a jejich podmanivou sílu".
Od roku 1901 dostalo Nobelovu cenu za literaturu jen devět žen. Autorka je první Rakušankou, která tuto cenu za literaturu získala. V první reakci označila ocenění za "překvapivé" a za "velkou čest". Zároveň však uvedla, že cenu nepovažuje za "květ, který by si mohlo Rakousko vetknout do klopy". Oznámila současně, že ze zdravotních důvodů nepřevezme 10. prosince cenu ve Stockholmu osobně. "V tuto chvíli nejsem připravena se postavit před lidi," řekla švédskému rozhlasu.
