Kalendárium květen 2005
Od konce Druhé světové války uplynulo 60 let.
Druhá světová válka začala 1. 9. 1939 napadením Polska Německem, 3. 9. pak následovalo vyhlášení války V. Británií a Francií. 10. 9. se připojila Kanada. Hitlerova víra v „ohraničený“ konflikt tím byla zmařena. USA vyhlásily 5. 9. neutralitu, Itálie se 1. 9. prohlásila neválčícím státem. Německé vojsko i vzdušné síly měly nad svými protivníky početní i tech. převahu. Námořnictvo se teprve rozvíjelo, od 1939 bylo jeho těžiště ve výstavbě ponorek. Válečná výroba něm. průmyslu dosáhla svého vrcholu 1934–43. Do války bylo postupně vtaženo 61 zemí s více než 80 % obyvatel naší planety; ztráty na lidských životech překročily 50 miliónů obětí (z nich přes 27 miliónů padlo na frontách).
Od 30.let se ve světě vytvářela dvě ohniska válečného nebezpečí. 1933 vystoupilo Německo ze Společnosti národů a 1936 uzavřelo smlouvu s Japonskem, postupně se připojily i další fašistické státy.
Systematicky posiloval své pozice v Evropě, Asii a Africe řadou agresivních intervenčních a koloniálních válek. Už 1931–32 došlo k japonské agresi v Mandžusku, 1935 zaútočila Itálie na Habeš (Etiopii), 1936–1939 podporovaly italsko-německé intervenční síly pučisty v občanské válce ve Španělsku, 1937 napadli Japonci Čínu a 1938 a 1939 zaútočili neúspěšně na Sovětský svaz. V dubnu 1939 okupovala italská vojska Albánii. Na základě britsko-německé dohody 1935 zahájilo Německo výstavbu válečného loďstva a 1936 obsadily německé jednotky demilitarizovanou oblast Porýní. Těmito akty byl rozrušen versailleský mírový systém. Na jaře 1938 provedlo Německo anšlus Rakouska, na podzim 1938 došlo na základě mnichovské dohody, podepsané zástupci Německa, Itálie, Velké Británie a Francie, k vydání pohraničních oblastí Československa a v březnu 1939 k jeho úplné likvidaci. 1935 uzavřel SSSR spojenecké smlouvy s Francií a ČSR a ještě v létě 1939 se snažil uzavřít dohodu s Velkou Británií a Francií o společném postupu proti fašistickému bloku. Teprve když všechny tyto snahy ztroskotaly, uzavřel v srpnu 1939 Sovětský svaz s Německem pakt o neútočení. Válka v Evropě začala 1. 9. 1939 přepadením Polska nacistickým Německem. 9. 4. 1940 vtrhly nacistické armády do Dánska a Norska. Ještě před ukončením této operace zahájilo Německo rozhodující úder proti Francii, přičemž vojensky napadlo a posléze okupovalo i dosud neutrální Nizozemsko, Belgii a Lucembursko. Tento úder byl zahájen 10. 5. 1940 a operace na západní frontě byly ukončeny 22. 6. 1940 podpisem aktu o kapitulaci Francie. V době německého vítězství ve Francii vstoupila do války proti Velké Británii a Francii také Itálie, jejíž vojska zahájila válku proti Řecku, v Africe obsadila britské Somálsko, část Keni a Súdánu. V pol. září vtrhli Italové z Libye do Egypta a snažili se dosáhnout Suezu. Po porážce Francie se stoupenci appeasementu ve Velké Británii dostali do izolace. Nastoupila nová vláda W. L. S. Churchilla, jež přistoupila urychleně k organizování obrany země. Za této situace vydal Hitler 16. 6. 1940 směrnici pro invazi do Velké Británie. Operace proti Velké Británii byly zahájeny v srpnu 1940 údery fašistického letectva (bitva o Anglii). Současně se aktivizovala i činnost německého válečného námořnictva v Atlantském oceáně (bitva o Atlantik). V rámci přípravy války proti SSSR uskutečnily Německo a Itálie na jaře 1941 agresi na Balkáně. 1. 3. 1941 vstoupily německé jednotky do Bulharska. 6. 4. 1941 zahájila italská, německá a maďarská vojska vpád do Jugoslávie a v souvislosti s ním pokračovala i válka proti Řecku. Na přelomu května a června 1941 obsadili němečtí výsadkáři britskou středomořskou základnu, ostrov Krétu.
Současně s vojenskými operacemi v Evropě a v Africe se dále rozšiřovala agrese Japonska v Číně, vojska pronikla hluboko do čínského území, zahájila okupaci oblastí jižní Číny a obsadila přitom i severní část francouzské Indočíny. Na konci první etapy druhé světové války téměř všechny země západní, střední, jihových. i severní Evropy byly okupovány Německem či Itálií nebo na nich byly plně závislé. Druhá etapa začala 22. 6. 1941 vpádem Německa do Sovětského svazu. 12. 7. 1941 byla uzavřena dohoda mezi SSSR a Velkou Británií o součinnosti ve válce proti Německu. 2. 8. 1941 byla uzavřena dohoda s USA o spolupráci a poskytování materiální podpory SSSR. 14. 8. 1941 byla podepsána Atlantická charta, k níž se 24. 9. 1941 připojil i SSSR. Na S se fašistům nepodařilo proniknout do Leningradu, na J byli poutáni u Oděsy a Sevastopolu, na středním úseku byli zastaveni pod Moskvou. V zimě 1941–42 utrpěl definitivní krach plán bleskové války a rychlé porážky SSSR. 7. 12. 1941 útokem na americkou základnu Pearl Harbor zahájilo Japonsko válku v Tichomoří. Válka se rozšířila na rozsáhlá teritoria Tichého a Indického oceánu a území jihovýchodní Asie. I když zde Japonci zpočátku dosahovali úspěchů nad ozbrojenými silami a loďstvy USA, Velké Británie, Nizozemska a dalších zemí, znamenal přímý vstup USA do válečného konfliktu významný krok v posílení protihitlerovské koalice. V souvislosti s tímto vývojem byla ve Washingtonu 1. 1. 1942 podepsána Deklarace Spojených národů. 26. 5. 1942 došlo k podepsání britsko-sovětské spojenecké smlouvy v boji proti Německu a jeho spojencům a 11. 6. 1942 k podpisu dohody mezi SSSR a USA o zásadách vzájemné pomoci při vedení války. V létě 1942 připravilo Německo nové tažení a v polovině července 1942 zahájilo mocný nástup na jižním úseku fronty. Začala stalingradská bitva, jedna z největších bitev v druhé světové válce.
V době hrdinské obrany Stalingradu (od července do listopadu 1942) zadržela sovětská vojska nepřátelský úder, způsobila nepříteli těžké ztráty a vytvořila podmínky pro přechod k protiúderu. Britské ozbrojené síly se v tomto období soustředily na letecké bombardování strategických cílů v Německu a německých a italských námořních základen na severoafr. pobřeží. Značných rozměrů nabyla bitva o Atlantik, kde se německé ponorkv snažily rozrušit spojeneckou dopravu. Se střídavými úspěchy bojovali Britové i v severní Africe proti italsko-německým silám, které se snažily proniknout do Egypta. V Tichomoří dosáhli Japonci nadvlády na moři a ovládli rozsáhlá území Barmy, Malajska, Filipín, Indonésie a další oblasti Číny. USA zvyšovaly úsilí o rozvoj válečné ekonomiky a o všestrannou mobilizaci záloh a zdrojů. Nástup amerických rezerv v prostoru Tichého oceánu byl zahájen v 1. pol. roku 1942 a přivodil postupný obrat v poměru sil ve prospěch Spojenců. V námořních bitvách svedených v květnu a červnu 1942 v Korálovém moři a u ostrova Midway utrpěli Japonci velké ztráty a byli nuceni přejít do strategické obrany. Třetí etapa} začala 19. 11. 1942 zahájením protiúderu sovětských vojsk na Volze. V létě 1943 se Německo pokusilo naposledy strhnout na sebe strategickou iniciativu v bitvě u Kurska. Tento plán však utrpěl naprostý neúspěch. Porážka německých vojsk v kurském oblouku východní fronty zatlačila nacistické armády s konečnou platností do strategické obrany, zatímco sovětská armáda po celé šíři fronty přešla do úspěšné protiofenzívy. Velký význam měla teheránská konference, konaná za účasti J. V. Stalina, W. Churchilla a F. D. Roosevelta ve dnech 28. 11. – 1. 12. 1943. V centru pozornosti jednání byly nejdůležitější] problémy koaliční politiky a strategie SSSR, USA a Velké Británie. Jedním ze závěrů konference byl i závazný příslib západních spojenců otevřít po několik let oddalovanou druhou frontu v Evropě v květnu 1944. Od podzimu 1942 se v několika směrech aktivizovala bojová činnost Velké Británie a USA. Velmi početné síly strategického letectva Spojenců se zúčastnily bombardovací ofenzívy proti Německu. Zvýšila se efektivita boje proti německým ponorkám, které operovaly proti spojeneckým námořním komunikacím v Atlantiku. V severní Africe zahájila 8. britská armáda ofenzívu, která byla zakončena na přelomu října a listopadu 1942 vítězstvím u al-Alamejnu. 8. 11. 1942 se anglo-americké expediční síly vylodily ve francouzské severní Africe, v přístavech Alžír, Oran a Casablanca. Rychle ovládly Maroko, Alžír, pronikly do Tunisu, odkud směřovaly vstříc postupující 8. britské armádě. Tažení v severní Africe bylo završeno na jaře 1943 kapitulací zbytku italsko-německých sil. Po ukončení bojů v severní]Africe zahájilo spojenecké velení přípravy ke vpádu do Itálie. Strategickým cílem této operace bylo vyřadit Itálii z války a využít ji jako nástupní prostor k proniknutí na Balkán a do střední Evropy. 10. 7. 1943 se anglo-americké jednotky vylodily na Sicílii, ovládly ostrov a na počátku září 1943 provedly invazi v jižní Itálii. Během těchto událostí byla 25. 7. 1943 svržena Mussoliniho fašistická diktatura. Nová italská vláda P. Badoglia 3. 9. 1943 podepsala akt o kapitulaci Itálie a 13. 10. 1943 vyhlásila válku Německu. Začal rozpad fašistického bloku. Anglo-americká vojska nasazená v Itálii zahájila nástup proti německým jednotkám, které rychle obsadily severní a střední Itálii. Bez ohledu na početní a materiální převahu však Spojenci nedokázali překonat jejich obranu a v prosinci 1943 zastavili v tomto prostoru dočasně útočné akce.
K podstatným změnám došlo v poměru sil mocností válčících v Tichomoří a v Asii. Koncem 1942 nahradily USA ztráty svého loďstva, které počalo převyšovat loďstvo japonské Spojenci aktivizovali svou bojovou činnost na ohrozených přístupech k Austrálii, v severní]části Tichého oceánu a na mořských spojích Japonska. Jejich nástup byl zahájen na podzim 1942 a přinesl první úspěchy v bitvě o Guadalcanal (Šalomounovy ostrovy). V průběhu roku 1943 se americké jednotky vylodily na Nové Guineji, vytlačily Japonce z Aleutských ostrovů a americké námořnictvo zasadilo řadu těžkých úderů japonskému válečnému i obchodnímu loďstvu. V lednu – březnu 1944 sovětská vojska zničila silná uskupení nepřátelských armád u Leningradu a Novgorodu, osvobodila území pravobřežní Ukrajiny, dosáhla Karpat a vstoupila na území Rumunska; v dubnu a květnu osvobodila Krym. Nástup sovětských vojsk v Karelii vyřadil v září 1944 Finsko z řad fašistického bloku. Během běloruské operace byla osvobozena Běloruská SSR a podstatná část Litevské SSR. Sovětská vojska začala osvobozovat Polsko. V průběhu jasko-kišiněvské operace byla osvobozena Moldavská SSR a značná část Rumunska. V Rumunsku vzplanulo srpnové ozbrojené povstání, které svrhlo vojenský fašistický režim. Rovněž v Bulharsku byl vstup sovětských vojsk podnětem k zahájení všelid. povstání, nastolení vlády Vlastenecké fronty a vyhlášení války nacistickému Německu. 29. 8. 1944 vypuklo Slovenské národní povstání a postupné osvobozování jednotlivých částí ČSR. V říjnu 1944 zahájila sovětská armáda osvobozování Maďarska, byly vytvořeny podmínky pro osvobození Řecka a Albánie a sovětská armáda poskytla pomoc norskému lidu při osvobozování země. 6. 6. 1944 byla zahájena invaze do západní Evropy.
Anglo.-americké jednotky se vylodily v Normandii a pak v jižní Francii. Jejich rychlý postup se nacistům podařilo zpomalit v prosinci 1944 a lednu 1945 několika protiúdery, z nichž největší byl uskutečněn v Ardenách. Mohutný úder sovětských armád na Visle, ve východním Prusku a v západním Maďarsku umožnil západním Spojencům rozvinout s úspěchem další operace v západním Německu a v Itálii. Anglo.-americké jednotky pokračovaly v rychlém postupu ve všech směrech. 4. – 11. 2. 1945 se konala v Jaltě na Krymu konference J. V. Stalina, F. D. Roosevelta a W. Churchilla. Představitelé hlavních mocností protifašist. koalice řešili otázky koordinace vojenských operací v závěrečném období války a základní problémy poválečného uspořádání Evropy. Na jaře 1945 se klíčovým centrem odporu Německa stal Berlín. Na jeho obranu soustředilo hitlerovské vedení všechny volné síly. Proti nim zahájila sovětská armáda 16. 4. 1945 útočnou operaci, provedenou silami tří frontů., což nakonec vedlo ke kapitulaci Německa. Ještě v době jednání o kapitulaci, jež představitelé nacistického Německa po Hitlerově smrti (30. dubna 1945) vedli nejdříve jen se západními mocnostmi, provedla sovětská vojska ve dnech 6. – 11. 5. 1945 pražskou operaci. Akt o bezpodmínečné kapitulaci podepsali představitelé nacistického Německa 8. 5. 1945. Kapitulace byla přijata představiteli čtyř velmocí SSSR, USA, Velké Británie, Francie.
Po kapitulaci Německa, pokračovalo ve válce z celé bývalé fašistické koalice pouze Japonsko. V průběhu roku 1944 a 1945 prováděly spojenecké síly v Tichomoří námořní a výsadkové operace s cílem rozbít japonské loďstvo a osvobodit jednotlivé ostrovy obsazené Japonci. Spojenci se tak postupně přibližovali k Japonsku a současně přetínali japonské námořní komunikace. 1. 4. 1945 se americké jednotky vylodily na Okinawě a pronikly do bezprostřední blízkosti hlavních japonských ostrovů. 17. 7. – 2. 8. se v Postupimi konala konference šéfů vlád antifašist. koalice SSSR (J. V. Stalin), USA (H. Truman) a Velké Británie (W. Churchill a po něm C. Attlee), na které byla vedle projednávání evropských problémů věnována značná pozornost i situaci na Dálném východě. Sovětský svaz zrušil v dubnu 1945 pakt o neutralitě s Japonskem a potvrdil na postupimské konferenci, že je do tří měsíců po skončení války v Evropě připraven vstoupit do války proti Japonsku. 8. 8. 1945 vypověděl Sovětský svaz Japonsku válku a o den později zahájily sovětské a zanedlouho po nich i mongolské jednotky bojové akce v Mandžusku. Během operací sovětské armády na Dálném východě byla osvobozena rozsáhlá území severovýchodní Číny, severní Koreje, jižního Sachalinu a Kurilských ostrovů. Vstup Sovětského svazu do války uspíšil konečnou porážku Japonska.
V době vstupu SSSR do války svrhly letouny USA ve dnech 6. a 9. 8. 1945 atomové pumy na japonská města Hirošimu a Nagasaki. V álka skončila podepsáním aktu o kapitulaci Japonska 2. 9. 1945 na americké lodi Missouri.
