Kalendárium červenec 2005
20. července 1887 se v Přibyslavi narodil a 15. 10. 1973 v Praze zemřel jeden z nejvýznamnějších českých stavitelů, pedagog a zakladatel betonového stavitelství Stanislav Bechyně. V letech 1913-17 postavil pražský palác Lucerna podle návrhu architekta Vácslava Havla. Na celé stavbě nepoužil do té doby klasické stavební materiály, jako byly cihly či dřevo, ale pouze beton, pro jehož přípravu bylo využito ložisko písku a štěrku nacházející se přímo na místě stavby. Stavěl pomocí železobetonových prostorových, tzv. patrových rámů o velkém rozpětí a sloupů z ovinutého betonu.
1920 byl Bechyně jmenován profesorem statiky a dynamiky staveb železobetonu na Českém vysokém učení technickém v Praze (ČVUT). Vedle pedagogické činnosti zastával funkci vedoucího technika stavební firmy Skorovský. V období mezi válkami realizoval celou řadu staveb v Karlových Varech, hangáry v Letňanech, skladiště v Kostelci nad Labem, cementárnu v Králově Dvoře, ocelárnu na Kladně, obloukový most přes Chrudimku v Pardubicích. Před 2. světovou válkou se významně podílel na výstavbě pevnostního obranného systému. V roce 1944 projektoval dálniční most u Senohrab. Spolu s architektem Bohumírem Kozákem (autorem Thomayerovy nemocnice , telekomunikační ústředny , koleje Budeč a dalších, převážně funkcionalistických staveb) vypracoval po válce nerealizovaný návrh k přemostění Nuselského údolí železobetonovým mostem se třemi oblouky o rozpětí 115 m. V roce 1955 vytvořil projekt mostu přes Váh v Komárně. Jeho četné publikace a učebnice tvoří dodnes základy betonového stavitelství.
20. července 1919 se v Aucklandu narodil Novozélandský horolezec Edmund Hillary . Tam také navštěvoval základní školu. Z Tuakau, kde bydleli, mu cesta do školy trvala 2 hodiny. Jeho zájem o hory začal na školním výletě na horu Raupehu. Krátce před II. světovou válkou se rozhodl zdolat Everest. Během války sloužil 2 roky (po nehodě od služby osvobozen) u novozélandských leteckých sil jako navigátor. Poté vstoupil do místního klubu alpinářů a zúčastnil se prvního výstupu na jižní hřeben Mount Cooku a několika dalších výstupů v novozélandských Alpách. Po válce strávil všechen čas přípravou na Everest. Zlézal novozélandské Alpy v létě i v zimě, aby si osvojil lezení ve skalách i ve sněhu. Také trénoval zápas. V roce 1951 se poprvé dostal do Himalájí. na základě takovýchto zkušeností byl roku 1953 jmenován členem čtyřsetčlenné britské výpravy na Everest. Expedice se uskutečnila v květnu. Pod samotným vrcholem bylo rozhodnuto, že pro poslední úsek cesty mají nejvíce sil Hillary a nepálský šerpa Tenzig Norgay. Sen se splnil Hillarovi 29. května v 11,30, kdy dosáhl na vrcholu. Shodou okolností s o tomto jeho úspěchu psalo v novinách v den korunovace dnešní britské královny Alžběty II. To ho již v červenci téhož roku povýšila do šlechtického stavu.
24.července 1860 se v Ivančicích narodil a 14. července v noci po výslechu gestapem ve věku 79 let v Praze zemřel český malíř a grafik Alfons Mucha . 1875 ještě před ukončením gymnázia se musel vrátit do Ivančic a nastoupit místo písaře u soudu. Připravoval ochotnická divadelní představení, maloval dekorace a plakáty, navrhoval pozvánky a nakreslil svou první známou přesně datovanou kresbu (pastel) představující Janu z Arku na hranici. 1879 žádal o přijetí na Akademii v Praze, ale přijat nebyl. 1879-1881 pracoval v dílně Burghardt-Kautsky-Brioschi ve Vídni, kde se vyráběly divadelní dekorace a navštěvoval kursy kreslení na vídeňské Akademii. 1881 místo ztratil, krátce pak v Mikulově maloval portréty místních obyvatel. 1881-1885 ve službách hraběte Khuen-Belassiho nejprve restauroval staré obrazy, později prováděl dekorační malířské práce na zámku v Hrušovanech nad Jevišovkou a v blízkém zámečku Emmahofu. 1884 na hradu Gandegg u Bolzana vyzdobil ve dvou rytířských sálech stěny a klenby nástěnným malbami s historickými náměty. Maloval zde také krajiny a portréty. 1885-1886 studoval Akademii v Mnichově, 1887-1888 Akademii Julian v Paříži, 1888 krátce Akademii-Colarossi. 1889 začal kreslit první ilustrace pro francouzské časopisy. 1894 začal pracovat pro Sarah Bernhardtovou (plakáty, dekorace, kostýmy, šperky i účesy). Stal se vyhledávaným autorem plakátů pro nejrůznější účely (pro cigaretový papír, šampaňské, dětskou výživu, pivo, jízdní kola aj.). 1895-1904 vytvořil řadu dekorativních panó, obálky k francouzským listům, maloval rozměrná plátna s historickými náměty, olejové portréty a pastely. Kolem roku 1900 začal spolupracovat a modelovat se sochařem Augustem Seyssem (1862 - 1946). V únoru 1897 byla v malém sále pařížské La Bordiniere uspořádána první Muchova výstava a od května do června pak připravil rozsáhlejší výstavu Salon des Cent. Jeho další výstavy pak byly ve Vídni, Praze a Londýně. 1898 spolu s Jamesem Whistlerem (1834-1903) založili nevelkou malířskou školu Carmen, kde oba vyučovali.
1900 na Světové výstavě v Paříži provedl vnitřní úpravu pavilónu Bosny a Hercegoviny včetně nástěnných maleb a volných plastik. 1902 bylo vydáno jeho samostatné dílo Documents décoratifs, určené jako učebnice nového dekorativního umění. Vypracoval návrh na reformu výuky uměleckých řemesel na pařížských školách. 1904 odjel do Spojených států.
1905 vyšla Muchova publikace Figures décoratives . V následujícím období se věnoval především malbě portrétů. Vedl kurs kreslení na New York School of Applied Design for Women. 1906 se oženil s Marií Chytilovou. Ve vlasti vytvořil cyklus akvarelů Sedm blahoslavenství . Uspořádal výstavy ve Philadelphii, Chicagu a Bostonu. 1908 provedl výzdobu hlediště Německého divadla v New Yorku a kreslil ilustrace pro americké časopisy. 1909 založil Americkou Slovanskou společnost a rozhodl se namalovat monumentální obrazový cyklus k oslavě všech Slovanů. 1910-1913 žil střídavě v Paříži a ve Spojených státech. Přednášel v Chicagu, Bostonu, Milwaukee a ve Philadelphii. 1911 podnikl cesty do Ruska, Polska, Srbska a Bulharska, aby pořídil skicy k obrazům cyklu Slovanská epopej . 1913 se vrátil natrvalo do vlasti. Podílel se na malířské výzdobě Obecního domu v Praze. V ateliéru na zámku ve Zbirohu začal pracovat na prvních plátnech Slovanské epopeje.
1918 navrhl československý státní znak, první československé známky a bankovky.
1924 podnikl další z několika cest na Balkán a navštívil zdejší kláštery, kde zhotovoval skicy pro Slovanskou epopej. 1. září.1928 Mucha odevzdal cyklus dvaceti monumentálních pláten Slovanské epopeje darem městu Praze. Byly vystaveny ve Veletržním paláci.
1931 navrhl malované okno pro novou arcibiskupskou kapli v chrámu sv. Víta v Praze.
1934 pro pražský pěvecký spolek Hlahol namaloval rozměrné plátno Píseň.
1936 odjel naposled do Paříže, kde byla v Museé du Jeu de Paume uspořádána jeho výstava.
1938 začal pracoval na triptychu Věk rozumu, Věk moudrosti a Věk lásky, který již nedokončil. Byl pohřben na Slavíně na Vyšehradě v Praze.
