Hlavní stránka >> Menu >> Průhoniký park >> Procházka parkem

                                         

Renesančním portálem s obloučkovým štítem, který je rovněž hlavním vchodem do areálu Botanického ústavu AVČR, vstupujeme na Velké nádvoří Průhonického zámku. Z nádvoří se nám naskýtá pohled na románský kostelík, levé křídlo zámku zvané Malý zámek s novorenesančními štíty a sgrafity a průčelí hlavní zámecké budovy. Vstupní velké nádvoří je jedinou pravidelně upravovanou částí Průhonického parku, uspořádanou podle návrhu zahradního architekta Františka Thomayera, i když při realizaci poněkud pozměněnou. V souladu s původním návrhem je v jihozápadní části ústředního oválu u zámku umístěna kamenná kašna symetricky lemovaná záhony růží. Z dřevin zde zaujme skupina magnolií neboli šácholanů (Magnolia soulangeana a Magnolia stellata), menší strom davidie listenové (Davidia involucrata var. vilmoriniana) se srdčitými listy na severní straně oválu směrem ke vchodu, až k zemi zavětvená lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), skupina opadavých pěnišníků neboli azalek a pavlovnie plstnatá (Paulownia tomentosa) s modrofialovými hrozny květů, jejímž domovem je střední Čína. Na ploše před kostelíkem převládají skupiny pěnišníků, stálezelených i opadavých, doplněných při okraji vřesy a vřesovci. Zeď Malého zámku zakrývá v jednom místě vzrostlý zerav západní (Thuja occidentalis), zatímco v průčelí hlavní zámecké budovy upoutá vysoký cypřišek nutkajský (Chamaecyparis noothatensis) a vpravo od něho nižší zerav západní, původem severoamerické dřeviny. Před cypřiškem, vpravo od hlavní brány do Malého nádvoří, roste u nás vzácná orixa japonská (Orixa japonica).

 

Zámeckou branou v hlavní zámecké budově procházíme na Malé nádvoří až k vyhlídkové terase, odkud se nám otevře pohled do parku přes Podzámecký rybník. Na Malém nádvoří stojí za zmínku sgrafity zdobená fasáda rytířského sálu s erby v lunetách, freska znázorňující Sv. Jiří v boji s drakem od Hanuše Schwaigera, arkádové ochozy a kašna s kovanou ozdobnou mříží, která je kopií kašny na Malém rynku v Praze.

 

Hlavní cestou v pravém rohu Velkého nádvoří kolem červenolistého buku (Fagus sylvatica f. purpurea) se vydáme dolů z kopce až k rozcestí pod hrází Podzámeckého rybníka s výhledem na Malý podzámecký rybník. Oba rybníky spojuje potok Botič, který protéká celým parkem a představuje důležitý prvek, podmiňující modelaci terénu a přímo či nepřímo ovlivňující do určité míry i skladbu rostlinných společenstev. Je též důležitým prvkem estetickým, působícím svými přirozenými meandry i uměle vybudovanými přepady a jezy.

Při zpětném pohledu na zámek upoutá nižší kamenná věž-bašta, která je nejstarší zachovanou částí souboru zámeckých staveb, zbytkem středověkého gotického hradu. Na loučce před malým rybníkem upoutá zejména na jaře svými květy keř růžovce mnohokvětého (Weigela floribunda), který je domovem v Číně a Koreji. Za potokem roste vysoký strom liliovníku tulipánokvětého (Liriodendron tulipifera), který je domovem v Severní Americe, a který dává přednost vlhčím stanovištím. Za mostkem pak na podzim upoutá výrazně červenou barvou svých trojlaločných listů skupina nízkých japonských javorů nikkoských (Acer nikoense). Na levé straně mostku vyniká úzkou korunou smrk omorika (Picea omorika), objevený r. 1875 Pančincem v horách dnešní Černé hory. Vlhká a podmáčená místa svědčí vzácné bylině, jejíž dva druhy lysichyton kamčatský (Lysichiton camtschatcensis) a lysichyton americký (Lysichiton americanus), rozkvétají časně zjara, někdy i mezi zbytky sněhu, na loučce u rybníčka.

Pohled přes malý rybník prodlužuje tzv. Pivoňková vyhlídka. Je jedním z lučních průhledů, které představují důležitý architektonický prvek Průhonického parku.

 

Naše cesta pokračuje po hrázi Podzámeckého rybníka a hned na jejím začátku upoutá skupina dubů, domácí dub letní (Quercus robur), severoamerický dub bahenní (Quercus palustris), severoamerický dub celokrajný (Quercus imbricaria) a dub libanonský (Quercus libani). Ve skupině dřevin pod hrází roste jeden ze vzácných zástupců severoamerických druhů, tisovec dvouřadý (Taxodium distichum) s opadavými jehlicemi, kterému se daří ve vlhkých až zabahněných stanovištích, kde vytváří tzv. vzdušné kořeny vystupující na povrch půdy. Na pravé straně hráze vidíme různé druhy a kultivary smrku obecného: např. hadí smrk (Picea abies ‘Virgata’) s dlouhými převislými nedělenými větvemi.

Cestou přicházíme k Podemlejnskému rybníku. Nad rybníkem nad skalnatými výběžky je v porostu smrků a douglasek stráň porostlá pěnišníky. Jedná se o bíle kvetoucí kultivar ‘Cunningham’s White’. Jsou to nejstarší výsadby rododendronů v Průhonicích, staré okolo 100 let. Pokračujeme dále po cestě na hrázi mezi Podzámeckým a Podemlejnským rybníkem až k dřevěnému můstku. Zde se můžeme dát vpravo a pokračovat směrem do vnitřní části parku nebo se můžeme dát vlevo cestou kolem alpina a směrem do části zvané Chotobuz, abychom se nakonec dostali na rozcestí, kde se obě cesty opět setkávají.

 

Cestou, která se stáčí doprava, pokračujeme přes můstek na louku. Po levé straně na břehu potoka zaujme mohutná koruna a kmen jasanu (Fraxinus excelsior). Na křižovatce vpravo je skupina červenolistých buků lesních (Fagus sylvatica ‘Purpurea’). Za buky u Leknínového zálivu je vysázena skupina několika druhů a kultivarů vilínů (Hamamelidaceae). Z tohoto místa se také naskýtá pěkný pohled na centrální část alpina s dřevěným srubem. Cestou kolem malého vodopádu nad Podemlejnským rybníkem pokračujeme podél lesního porostu tvořeného převážně jehličnany až na konec Pivoňkové vyhlídky. Vyhlídce z této strany dominuje pět přes 30m vysokých borovic těžkých (Pinus ponderosa), které jsou nejvyššími stromy tohoto druhu v České republice. Jejich domovem je Severní Amerika. Po pravé straně cesty, za lavičkou, jsme minuli u nás nejstarší pěstovaný jedinec novosekvoje čínské (Metasequoia glyptostroboides), nazývané též žijící fosilií. Tato dřevina byla až do čtyřicátých let 20. století, kdy skupina dendrologů objevila živé stromy v Číně, známa pouze ze zkamenělých otisků. Teprve po druhé světové válce se začala pěstovat ze semen, zaslaných ze své domoviny. Krátká stráň po pravé straně cesty vyniká barevností zejména v podzimním období, za níž vděčí červeně se zbarvujícím listům keřovité ruje vlasaté (Cosinus coggygria), jejíž areál původního rozšíření se táhne od jižní Evropy až po Himaláje. O něco dále, uprostřed stráně, roste vzácný smrk východní (Picea orientalis), jehož domovem jsou asijská pohoří Kavkaz a Taurus.

 

Cesta vlevo od rozcestí u dřevěného můstku nás povede kolem alpina. Nad cestou ve skále je umístěna pamětní deska zakladatele parku hraběte Arnošta Emanuela Silva-Taroucy. Na skále nad deskou roste nejstarší hortenzie popínavá (Hydrangea petiolaris) u nás. Přicházíme k dalšímu rozcestí v ohybu potoka. V podmáčené půdě vlevo u přitékajícího potůčku roste strom tisovce dvouřadého (Taxodium distychum). Pokud se vydáme cestou vlevo nahoru podél Krausových rybníčků dostaneme se až do části parku zvané Chotobuz. Tuto část parku tvoří vyvýšenina protilehlá k zámku, jejíž porost je tvořen převážně starými duby, které zde rostly dávno před prvními výsadbami rododendronů, tvořícími podrost. Dojdeme tudy až na hlavní vyhlídku, která patří mezi nejatraktivnější místa v parku. Zde vidíme překrásnou scenérii: průhled přes kvetoucí rododendrony (na jaře), orámovaný červenými buky (na podzim) je zakončen siluetou zámku nad rybníkem. Pokračujeme po cestě dolů podél ostrohu s umělou zříceninou Gloriet.

 

Přicházíme na rozcestí k dalšímu můstku, kde se obě naše cesty setkávají. Cesta vpravo pokračuje dál proti proudu potoka Botiče, cesta vlevo odbočuje přes dřevěný můstek. Za můstkem se zvedá protáhlý hřeben, porostlý směrem k Botiči jehličnatými dřevinami s příměsí listnáčů. Na vrcholu byla koncem 19. století postavena umělá zřícenina Gloriet, jediný prvek tehdejší vlny pozdního romantismu začleněný do parku v Průhonicích, který je však dnes zakryt vzrostlou zelení. Obě cesty lemují rozsáhlé údolní louky podél Botiče, jež vytváří místy přirozené meandry, které tvoří neodmyslitelnou součást Průhonického parku. Podél hlavního toku i jeho přítoků zůstala zachována dnes již velmi vzácná původní luční společenstva, zejména pcháčové louky, které byly v minulosti nejčastějším typem údolních luk v okolí Prahy. Na nejmokřejších místech převládá bažinný typ luk vysokých ostřic, sušší vyvýšená místa v údolích a hlavně na vyhlídkách porůstají louky ovsíkového typu.

 

Končíme naši procházku první části velice rozlehlého Průhonického parku na tomto rozcestí. Delší prohlídce obou částí parku je možno věnovat několik hodin nebo třeba i celý den.