 |
Historie
Počátky Botanického ústavu se vztahují ke Geobotanické laboratoři Biologických ústavů ČSAV specializované na vegetační mapování, která vznikla 1. 1. 1954 v Praze a později i v Brně. Vlastní Botanický ústav byl založen 1. 1. 1962. Ústav se postupně rozrůstal o další pracovní skupiny. V roce 1968 byla připojena skupina pracovníků Botanické zahrady, počátkem 70. let vzniklo Hydrobotanické oddělení v Třeboni. V roce 1966 začal ústav vydávat (ISI) časopis Folia Geobotanica (do roku 1997 pod názvem Folia Geobotanica et Phytotaxonomica).Od roku 1969 je Botanický ústav správcem Průhonického parku.
Lidé a pracoviště
Dlouholetým ředitelem Botanického ústavu byl dr. Slavomil Hejný. Po něm převzali vedení postupně dr. Robert Neuhäusl, dr. Jan Štěpánek, dr. František Krahulec a dr. Jan Kirschner. V současnosti má ústav okolo 290 zaměstnanců, z toho je více než 100 vědeckých pracovníků a doktorandů. Vědecká část ústavu je členěna na dva úseky, které mají dohromady 8 oddělení. Velká část Botanického ústavu se nachází v Průhonicích (většina vedení, správa parku, knihovna, velká část laboratoří, experimentální zahrada, oddělení taxonomie, geobotaniky, populační ekologie, mykorrhizních symbióz, redakce Folia Geobotanika). V Třeboni se nachází oddělení algologie a synekologie. V Brně je umístěno oddělení ekologie a oddělení experimentální fykologie. Podrobněji viz Struktura ústavu.
Výzkum
Hlavní náplní práce Botanického ústavu je vědecký výzkum vegetace na úrovni organizmů, populací, společenstev a ekosystémů. Výzkum pokrývá širokou oblast oborů, zejména taxonomii, biosystematiku a evoluci cévnatých i bezcévných rostlin a vybraných skupin hub, karyologii, populační biologii, ekologii, ekofyziologii, fytogeografii, klasifikaci rostlinných společenstev a mapování vegetace, studium anatomie dřeva, dendrochronologii a paleoekologii. Podrobně se studuje funkce, obnova a způsoby ochrany populací a ekosystémů. Probíhá krátkodobé i dlouhodobé sledování klimatu a biomonitorace. Ústav zpracovává podstatnou část příspěvků do významných českých i zahraničních botanických publikací a koordinuje jejich vydávání. Pečuje o genofondové sbírky, spravuje a přispívá do národních botanických databází (databáze zavlečených rostlin, databáze klonálních rostlin, databáze fytocenologických snímků).
Biosystematika cévnatých rostlin a hub
Výzkum je zaměřen na studium proměnlivosti a rozšíření jednotlivých taxónů a hledání vzájemných příbuzenských vztahů. Vedle Květeny České republiky a Klíče ke květeně České republiky se pracovníci Botanického ústavu podílejí na zpracování příspěvků do Flora of the World, Flora of China, Atlas Florae Europaeae. Jedná se především o čeledi Potamogetonaceae a Juncaceae a druhy Taraxacum, Myosotis a Hieracium. Dalšími podrobněji studovanými taxony jsou: Rubus, Bolboschoenus, Galium, Knautia, Butomus. Mykologický výzkum je zaměřen na třídu Ascomycetes. Vedle klasických metod se stále více prosazují metody molekulární genetiky, populační ekologie, embryologie a studium rozmnožovacích systémů.
Lichenologie
Současný výzkum zahrnuje studium taxonomie, rozšíření a ekologie lišejníků i použití lišejníků jako bioindikátorů kvality životního prostředí.
Geobotanika a vegetační mapování
Výzkum se v současnosti soustřeďuje na rekonstrukční mapování vegetace České republiky i na mapování jejího aktuálního stavu a vývoje (Geobotanická mapa ČSSR (rekonstrukční), Mapa potenciální přirozené vegetace ČR). Zvláštní pozornost je věnována cenným územím – Biosférická rezervace Křivoklátsko a Národní park Šumava. Kromě České republiky probíhá výzkum i v botanicky málo známých územích jako na Korejském poloostrově, v Brazílii, v oblasti Azovského moře, na středním východě a na jižní Ukrajině. Klasické metody klasifikace a mapování vegetace (založené na přístupu Braun-Blanqueta) jsou stále více doplňovány moderními přístupy: numerickým zpracováním dat, zpracováním dat systémem GIS, začlenění dat získaných v rámci dálkového průzkumu Země.
Paleoekologie a dendrochronologie
Paleoekologický výzkum je zaměřen na rekonstrukci vývoje vegetačního krytu od konce poslední doby ledové do současnosti za použití pylové analýzy a analýzy makrozbytků. Cílem dendrochronologického výzkumu je na základě analýzy letokruhů dřevin (zejména jedle a borovice) vytvořit souvislou časovou řadu pro Českou republiku. Pomocí této řady lze datovat zbytky dřeva stáří až jednoho tisíce let.
Populační ekologie a ekologie lučních společenstev
Výzkum je zaměřen na modelová společenstva v Krkonoších a Bílých Karpatech. Studium je se soustřeďuje na bližší poznání mechanismů umožňujících koexistenci druhů (různé nároky jednotlivých druhů na kvalitu prostředí, kompetice o zdroje – světlo a minerální živiny, růstové formy rostlin, vnitrodruhová proměnlivost). Součástí výzkumu je sledování dlouhodobých změn v těchto převážně druhotných společenstvech a hledání způsobu jejich obhospodařování a zachování druhové bohatosti.
Ekologie mykorrhiz
Studium se soustřeďuje na různé ekofyziologické aspekty soužití mykorhizních hub, jejich hostitelů a bakterií v prostředí s rozdílnou dostupností živin. Intenzivně jsou studovány mykorhizní interakce na lokalitách s poškozeným životním prostředím (v místech dopadu kyselých dešťů či v oblastech negativně ovlivněných průmyslem např. v místech kontaminovaných výskytem těžkých kovů).
Srovnávací ekologie invazních druhů
Výzkum je založen na zkoumání vlastností invadujících rostlinných druhů a v poslední době i na zkoumání charakteru invadovaných společenstev. Výzkum zaměřený na výrazné invazní druhy Heracleum mantegazzianum, Impatiens glandulifera, Pinus strobus a druhy rodu Reynoutri vede k poznání obecnějších mechanismů rostlinných invazí. Průběžně je doplňována Databáze zavlečených druhů.
Výzkum vegetace lesních pasek
Výzkum se soustřeďuje na travní společenstva, která se vyvinula na nedávno odlesněných místech. Jedná se o místa silně narušená lidskou činností, zatížená eutrofizací, kyselými dešti, a exhalacemi, které mají vliv na chemické a biologické vlastnosti půdy. Výzkum je zaměřen na studium interakcí travní vegetace s prostředím, zejména na studium koloběhu živin.
Ekologie mokřadů
Cílem výzkumu je objasnění fungování mokřadů a nalezení účinných způsobů jejich ochrany a obhospodařování. Výzkum zahrnuje sledování dlouhodobých změn vegetace mokrých luk v Třeboňské pánvi, které jsou různě obhospodařovány a ve kterých následkem lidské činnosti vznikají gradienty vlhkosti a obsahu živin. Výzkumu je rovněž zaměřen na studium autekologie mokřadních druhů.
Systematika a ekologie řas a sinic
Výzkum je zaměřen na studium taxonomie, ekologie a fyziologie řas a sinic. Jedním ze stěžejních úkolů je studium vlivu faktorů prostředí. Probíhají jak laboratorní pokusy tak výzkum řas a sinic přímo v terénu. Zvláštní pozornost je věnována vlivu sinic na životní prostředí, hlavně na kvalitu vody a možnosti využití sinic v zemědělství.
Podrobněji o některých tématech viz Výzkumná činnost - projekty.
Vědecká spolupráce
Ústav je zapojen do rámcových programů Evropské unie, podílí se na zpracování vegetační mapy Evropy, flóry světa a na průzkumu Antarktidy. V rámci dohod Akademie věd České republiky rozvíjí ústav spolupráci s řadou příbuzných zahraničních institucí. Spolupracuje s předními českými a slovenskými vysokými školami: Přírodovědeckou fakultou Karlovy Univerzity v Praze, Přírodovědeckou fakultou Masarykovy Univerzity v Brně, Biologickou fakultou Jihočeské Univerzity v Českých Budějovicích, Přírodovědeckou fakultou Univerzity Palackého v Olomouci, Přírodovědeckou fakultou Univerzity P. J. Šafárika v Košicích. Ve spolupráci s nimi zajišťuje postgraduální studium a doktorské studijní programy. Někteří pracovníci na vysokých školách pravidelně přednášejí, zajišťují specializované semináře a vedou diplomové práce studentů. Ústav vypracovává vědecké posudky pro orgány státní správy a provádí poradenskou činnost. Ústav spolupracuje s orgány ochrany přírody a národními parky.
Vědecké zázemí
Vědecké zázemí ústavu zahrnuje knihovnu, vznikající herbáře, experimentální zahradu, specializované laboratoře (analýza DNA, analýza izozymů, GIS, analýza obrazu, 2 laboratoře na analýzu půdních vzorků, vody a rostlinné biomasy), dvě terénní stanice (Kvilda, Lužnice).
Sponzorský program
|
|
