Předmluva

První část předkládaného svazku Spory o dějiny III. tvoří soubor referátů pěti autorů, přednesených na semináři o Novodobých mýtech české minulosti a současnosti uspořádaném Sdružením pro celoživotní vzdělávání a rozvoj osobnosti (CEVRO) 17. dubna 2000 v Poslanecké sněmovně. Vzhledem k nejednoznačnosti obsahu pojmu mýtus by z hlediska vědeckých disciplin, v jejichž rámci byly referáty vypracovány, byl pravděpodobně přesnější název dezinterpretace. Ale současné „mýtoborectví” vytvořilo určitou poptávku po této tématice, a tak jsme jí vyhověli. Problematika všech referátů je živá a aktuální, její odborné zpracování je přínosné. Z praktických důvodů byl za referáty zařazen dokument, na který se odkazuje. Následujících pět článků se rovněž týká výkladu současných českých dějin. Poslední příspěvek reaguje na recenzi dvou předcházejících svazků Sporů o dějiny; nemohl být vzhledem ke svému rozsahu zveřejněna ve stejném časopisu. Podobně nenašlo své místo na stránkách médií prohlášení k výuce dějepisu. V části dokumentů přetiskujeme ještě Masarykovy aforismy o politických stranách, které neztratily svoji aktuálnost.

Vznik mýtů a dezinterpretací dějin má několik zdrojů. Objektivně je obtížná rekonstrukce historických dějů vzhledem k velkému množství novověkých pramenů a nutností se v nich důkladně orientovat a kriticky je zhodnotit. Subjektivně jsou nesnáze spojeny s malou připraveností odborníků, jejich nedostatečnou znalostí odborných disciplin a jejich pojmů, bez nichž se soudobý historik neobejde (filozofie, sociologie, státověda, politologie atd.). Zejména minulá desetiletí zanedbala výchovu historiků, a nejen historiků, v tomto směru. Znalost teorie demokracie je až na nejmladší ročníky spíše výjimečná. Výklad dějin byl také antidemokratickými ideology zatížen nepravdami a politicky účelovými konstrukcemi. Za nepravdivé byly označovány výklady dějin, legendy a mýty, jejichž konstitutivní role v upevňování sounáležitosti s demokratickým státem a jeho hodnotami byla nesporná. Dalším zdrojem nových interpretací jsou změněné pohledy na dějiny, jež vyvolávají jiné kladení otázek. Tzv. negativistický výklad českých dějin lze jen velmi těžko chápat pouze jako výklad dějin plynoucí z plurality názorů už proto, že převážně opomíjí důležitá fakta, platné pojmy a teorii a někdy problém záměrně zkresluje falšováním dokumentů. Dosavadní zkušenosti s interpretacemi a dezinterpretacemi českých a československých dějin napovídají, že tento negativistický výklad je součástí širších snah o revizi současných poměrů, jež jsou výsledkem dějinných procesů. Směřuje proti modernizaci a demokratizačnímu procesu, jež navázaly na snahy reformační a osvícenské. Stručně řečeno, usiluje o mocenskou a duchovní obnovu poměrů před první světovou válkou. Jak jinak by mohlo být v tezích mezinárodní konference k výročí mírových smluv Československo jako nástupnický stát po Rakousku-Uhersku zařazováno mezi autoritativní a nedemokratické státy. Odlišné hodnocení dějin je ovšem odvozováno také z vývoje poměrů v Československu let 70. a počátku let 90., kdy někteří jedinci neunesli nepříznivý osud tohoto státu. Dezinterpretacím a negativistickému výkladu dějin tvoří příhodný rámec postmoderní myšlení konce století a přelomu tisíciletí zpochybňující pojmy věda, pravda, pokrok atd. Značně usnadňuje svévolný výklad historických jevů zpracovávaných bez zásad historického řemesla, což je v zájmu skupin, jež určité historické pasáže pociťují jako politikum a interpretují je v rozporu s prameny a proti duchu tehdy platné teorie, snažíce se je využít ve svůj prospěch. Přes všechno toto znejasňování a kompromitování historie se zdá, že i nejmladší skupiny českého národa si zachovávají trvalé konstitutivní hodnoty společné se staršími generacemi.