Hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca
„…My malíři malujeme neživými barvami na plátno a když dokončíme obraz, podepíšeme se naň a již se o něj nestaráme. Vy však malujete a tvoříte díla ze živých stromů a rostlin, tekoucích vod a kvetoucích lučin, využívaje tvůrčích sil přírody. Vaše umělecké dílo není nikdy dokončeno a i když Vás nebude, přijdou jiní a budou-li míti stejnou lásku a pochopení, budou na díle pokračovati tak jako příroda stále tvoří a oživuje.“
Václav Brožík z rozhovoru k Silva-Taroucovi
Rod Silva-Tarouca odvozuje svůj původ ze starých šlechtických rodů v Portugalsku. Jan Goméz de Silva (1671–1738) byl portugalským vyslancem u císařského dvora ve Vídni. Jeho choť, Joanna de Menezes, byla jedinou dědičkou starého portugalského rodu Tarouca. Tak oba rody položily základ linii hrabat Silva-Tarouca. Jejich syn, Emanuel (Manoell) Tellez, hrabě Silva-Tarouca a vévoda z Turnhoutu, byl zakladatelem rakouské větve rodu Silva-Tarouca a představoval jednu z nejvýznačnějších osobností 18. století.
Jeho zásluhou se tato linie dostává také do českých zemí. Na sklonku svého života roku 1768 zakoupil Emanuel Tellez panství
Čechy pod Kosířem na Prostějovsku. Rod v českých zemích postupně zakořenil a zapojil se do společenského, kulturního a politického života v době národně obrozeneckých snah. Jeho potomci první a druhé generace založili v Čechách pod Kosířem zámecký park, nejprve v barokním slohu, později jej upravili v přírodně krajinářský park.
Bedřich Silva-Tarouca (1816–1881), pravnuk Emanuela Telleze, učený kněz a milovník umění, se zasloužil o spojení osudu malíře Josefa Mánesa s rodem Silva-Tarouca. Hrabě Bedřich se vzdal dědictví ve prospěch svého bratra Augusta Alexandra Silva-Tarouca (1818–1872). Jeho žena, hraběnka Isabela Sofie Stolberg-Stolberg, byla oduševnělá a umělecky nadaná žena a vynikající malířka. S rodinou Augusta Alexandra tak vrcholí v Čechách pod Kosířem společenský a kulturní život. V letech 1849 až 1871 zde jako host často pobýval Josef Mánes. Maloval krajinu v okolí, portrétoval členy rodiny i prosté vesničany.
August Alexander a Isabela Sofie měli tři děti, které pokračovaly v kulturních tradicích rodu. Zakladatelem průhonické větve rodu Silva-Tarouca se stal mladší ze dvou synů, Arnošt Emanuel. Narodil se 3. ledna 1860 v Čechách pod Kosířem. Do Průhonic přišel roku 1885, kdy uzavřel sňatek s Marií Antonií roz. Nostitz-Rhineck, jedinou dcerou Alberta hraběte Nostitz-Rhineck, majitele průhonického panství.
Hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca se stal zakladatelem a tvůrcem dnešní podoby
Průhonického parku. Mnohokrát formuloval své cíle, jejichž dodržení respektovaly nadále všechny generace pokračovatelů: charakter Průhonického parku i koncepce jeho rozvoje zůstaly zachovány v původním pojetí. Navíc se však Průhonice staly centrem vědeckého výzkumu, nejdříve zahradnického a později botanického, který v obou případech nabyl mezinárodního významu. Vytvoření Průhonického parku bylo spolu s rekonstrukcí
zámku hlavním životním dílem Arnošta Emanuela Silva-Tarouca, jemuž věnoval veškeré jmění, energii a čas.
„K provedení takového úkolu jest potřebí velké lásky… k rostlinám, k přírodě, k jejím krásám, k rodné hroudě, k vlasti. Láska byla vůdčí ideou a duší mého díla, neomezovala se však pouze na park, nýbrž stejnou měrou vedla mne i při rekonstrukci zámku… Tato láska jest mým dědictvím po předcích a působila již od nejútlejšího mládí na moji fantazii.“
Z přednášky Arnošta Emanuela o Průhonickém parku, přednesené
na valné hromadě Dendrologické společnosti v Praze 27. února 1926
Hrabě zemřel roku 1936 ve Schweigern ve Würtembersku, kde byla provdána jeho dcera. Svou ženu Marii Antonii přežil o pouhé dva roky.
