Dotaz týdne

Dotaz týdne 2006
Dotaz týdne 2007
Dotaz týdne 2008

Na co se nás často ptáte
Ptáme se
Tip pro Vás
Oddělení jazykové kultury

21/2009

zanalyzovat

Dotaz:

V mluveném i psaném projevu často slyším:  analyzovat i zanalyzovat. Druhý výraz se mi zdá nesmyslný, nesprávný a nevhodný. Je přípustný?

Odpověď:

Slovesa na -ovat bývají v převážné míře považována za obouvidá, tzn. že vyjadřují jak vid nedokonavý, tak dokonavý. O který z nich jde, se pozná na základě kontextu. Tato obouvidovost bývá často odstraňována tím, že se pomocí některých předpon – nejčastěji to bývá předpona z(e) – vytváří dokonavý protějšek (zdemolovat, zdevastovat, zformátovat, zrelaxovat atp.) a tím vznikají klasické vidové dvojice. Mnohá předponová slovesa jsou zachycena ve slovnících a jsou hodnocena jako plně spisovná. Sloveso zanalyzovat mezi ně zatím nepatří. Důvod, proč se užívá, je zřejmý. Autoři chtějí naznačit dokončení děje jednoznačným způsobem.

20/2009

pochybět

Dotaz:

Chtěl bych se zeptat, jak se díváte na výraz „pochybí peníze“, užitý např. ve větě „Pokud vám pochybí peníze, můžete si nějaké půjčit.“ Je tento výraz z hlediska jazykové správnosti v pořádku?

Odpověď:

Předponou po- tvoří budoucí čas pouze omezená hrstka sloves, jejichž jádrovými členy jsou výrazy vyjadřující (lineární) pohyb: jdu – půjdu, jedu – pojedu, nesu – ponesu, vedu – povedu, běžím – poběžím, letím – poletím atd. Ostatní slovesa tvoří budoucí čas buď opisem s pomocným být (budou psát), nebo formálně přítomným tvarem (napíše), první způsob platí pro slovesa nedokonavá, druhý pro slovesa dokonavá. Předpona po- u sloves typu pojedu, ponesu slouží pouze ke značení budoucího času a rozkazovacího způsobu – pojď, pojeď, pones, nemá žádnou další (vidovou či slovotvornou) funkci. To poznáme mimo jiné z toho, že předpona po- nemůže být součástí infinitivu ani tvarů příčestí: *pojet, *pojel, *poběžet, *poběžel atd. Jestliže nějaké sloveso předponu po- v infinitivu obsahuje, jedná se o předponu formálně sice shodnou, ovšem funkčně odlišnou: nikoli tvarotvornou, nýbrž slovotvornou (příp. slovotvorně-vidovou): pobavit, povést (zde vidíme posun významu), posedět apod.

V češtině je na rozdíl od ostatních slovanských jazyků tento prostředek vyjadřování budoucího času poměrně produktivní, neomezuje se pouze na základní pohybová slovesa, ale rozvíjí se i u sloves s podobným významem, tj. u těch, která nějak vyjadřují ideu pohybu, ať už v prostoru, či v čase: táhne – potáhne, frčí – pofrčí, roste – poroste, kvete – pokvete, trvá – potrvá atd. Vzhledem k tomu, že u slova chybět není významový rys pohybu nijak patrný – to ostatně podporuje i „nezvyklost“ infinitivu *pochybět (něco jiného je pochybit), klasifikovali bychom tvar *pochybí ne-li vyloženě jako chybný, pak určitě jako nevhodný. Není ovšem pochyb o tom, že k volbě předpony zde došlo právě působením té významové složky výrazu, která poukazuje k časovému trvání, jež si lze jednoduše představit jako pohyb po časové ose: Ze systémového hlediska (či „z logiky věci“) je tedy užití tohoto tvaru do určité míry pochopitelné a spíše než ho zavrhovat je lépe nazírat ho jako zajímavé svědectví o hlubších jazykových principech. Opakujeme však, že jazyková norma toto spojení ve standardním vyjadřování nepřipouští.

19/2009

páté přes deváté

Dotaz:

Zajímalo by mě, jak vzniklo úsloví „meleš páté přes deváté". Proč jsou čísly zrovna 5 a 9, má to nějaký hlubší význam, nebo se jedná jen o náhodně vybraná čísla, která se rýmují?

Odpověď:

Jazykové příručky vysvětlují pouze některé ustálené obraty, většinou je možné zjistit, jaký je význam, původ bývá uváděn jen sporadicky. Tak je tomu bohužel i v tomto případě. Je možné zjistit, že mlít páté přes deváté znamená mluvit neuspořádaně, chaoticky, nesouvisle, překrucovat věci. O původu tohoto slovního obratu však zdroje mlčí.

Nejpravděpodobněji se jeví výběr číslic podle rýmu – jde o dvě po sobě jdoucí slabiky, v nichž se opakují dlouhé samohlásky á, é: páté, deváté. Nabízí se otázka, proč přes deváté a ne třeba přes desáté. O té lze jen spekulovat: devítka je násobkem tří a trojka má v lidové slovesnosti své pevné místo: králové mívají tři dcery, popř. tři syny; mládenci plní tři úkoly; draci je ohrožují třemi (nebo devíti) hlavami; za dědem Vševědem se jde pro tři zlaté vlasy a provolává se třikrát sláva nebo i třikrát běda. Devítka se objevuje v řadě obvyklých spojení: za devatero horami a devatero řekami, devítihlavý drak, devatero řemesel.

18/2009

segedínský guláš

Dotaz:

Ráda bych se vás zeptala, zda se slovo „segedínský“ ve spojení „segedínský guláš“ vyslovuje měkce, či tvrdě. Ve slovníku cizích slov je název města Szeged, odkud guláš pochází, uveden také v české podobě Segedín. Protože se mi přídavné jméno jeví jako odvozené od českého názvu Segedín, dala bych ve výslovnosti přednost měkké souhlásce.

Odpověď:

Jak uvádí příručka Výslovnost spisovné češtiny (Praha, Academia 1978), obojí výslovnost je možná. I zběžný průzkum mezi kolegy ukázal, že výslovnosti [-dý-] a [-dí-] si v běžném užívání jazyka velice silně konkurují. Výslovnost tvrdá je zřejmě spojena s vlivem němčiny, respektive německého Szegediner Gulasch. Výslovnost měkká naopak s českým názvem maďarského města Szeged, tj. Segedín.

17/2009

house party

Dotaz:

Dovoluji si Vás požádat o radu. Jak správně psát přejaté anglické výrazy jako house party, techno party, house music, techno music, acid techno music a jak k nim tvořit tvary množného čísla?

Odpověď:

Předmětem kodifikace je pouze samohlásková délka ve slově party, příručky uvádějí variantu s krátkým a. Z uvedených sousloví je v příručkách zachycen jen výraz technoparty / techno party (Nová slova v češtině. Slovník neologizmů 2). Slovní tvar techno se objevuje jak v roli první části složeniny (technofestival, technofanda, technomanie atd), tak ve formě nesklonného přídavného jména (techno rádio, techno scéna, techno festival). Jak je patrné z příkladů ve Slovníku neologizmů, způsob zápisu variuje i u jednoho typu spojení: technofestival i techno festival, technoklub i techno klub atd. Výraz techno music / technomusic lze podle uvedeného slovníku nahradit částečným překladem techno hudba / technohudba. Obtížněji už však budeme nahrazovat méně časté spojení house music výrazem house hudba či acid techno music spojením acid techno hudba.

Všechny uvedené výrazy se v současném úzu objevují výrazně častěji v dvouslovné podobě, techno party spíše než technoparty, house party spíše než houseparty (pouze podobu hausparty bychom z hlediska současné normy odmítli), house music spíše než housemusic atd. Chcete-li tedy při zacházení s těmito výrazy postupovat jednotně, doporučujeme je v souladu s převažující tendencí psát zvlášť.

V množném čísle je nejvhodnější podržet nesklonný tvar jednotného čísla (ta techno party).

16/2009

kynkažu

Dotaz:

Řešíme v redakci problém skloňování amazonského medvídka, v nom. sg. kynkažu. Jde nám především o 4. p. mn. č. – má být kynkažuy, kynkažuje anebo kynkažue?

Odpověď:

Se slovem kynkažu bychom doporučovali zacházet stejně jako se slovy kakadu, marabu, zebu, kudu atp., tzn. ponechat jej buď nesklonné (ten malý kynkažu, bez toho malého kynkažu, dva malí kykažu atd., vidím dva malé kynkažu), nebo je skloňovat podle vzoru pán (ten kynkažu, bez kynkažua, ke kynkažuovi, vidím kynkažua, o kynkažuovi, s kynkažuem, dva kynkažuové, bez dvou kynkažuů, ke dvěma kynkažuům, vidím dva kynkažuy, o dvou kynkažuech, se dvěma kynkažuy). V jednom textu je vhodné zacházet se slovem jen jedním způsobem.

15/2009

desetinná čísla

Dotaz:

Chtěl bych vás poprosit o radu se skloňováním číslovky následující po desetinném čísle, tedy zda psát 3,4 milionu nebo 3,4 milionů nebo dokonce 3,4 miliony. Instinktivně se domnívám, že je správně 3,4 milionu, protože se jedná o „tři celé čtyři desetiny milionu“, ale v žádné gramatice jsem nebyl s to najít příslušné pravidlo.

Potřeboval bych odpověď podepřít nějakým gramatickým pravidlem.

Odpověď:

Není se co divit, že jste vysvětlení tohoto problému v žádné gramatice nenašel – jedná se totiž o jednu z oblastí, které jsou dosud popsány jen zcela minimálně.

Jazyková poradna ÚJČ AV ČR za základní v takových případech považuje to skloňování, které vychází z „plně čtené“ podoby desetinného čísla, tj. v tomto případě tři celé čtyři desetiny. Čteme-li totiž tři celé čtyři desetiny, musí následovat podoba milionu. Za méně formální a stylově nižší pak považujeme možnosti 3,4 milionů (u slova milion se zachovává 2. pád, ale dává se do množného čísla, protože se jedná o vyšší počet než „jedna“) a 3,4 miliony (shoda podle posledního členu – čtyři miliony). Ve stylově vyšších, oficiálních projevech bychom se všal těmto variantám radili vyhnout.

14/2009

číslovky a počítaný předmět

Dotaz:

Je nějaký známý důvod, proč se genitiv substantiva používá až od číslice 5 výše (čtyři květiny, pět květin)? Proč jsou dvě,tři, čtyři + nominativ plurálu substantiva (čtyři květiny)? Proč se nezačíná například už od číslice dvě (dvě květin) nebo až třeba od číslice šest (pět květiny, šest květin)? Proč zrovna 5 a více, či neurčité? A proč se vůbec genitiv  začal používat?

Odpověď:

Forma spojení číslovky a počítaného předmětu je dána slovnědruhovým charakterem číslovky. Podle Gebauerovy Historické mluvnice jazyka českého jsou číslovky jeden, dva, tři, čtyři svou povahou adjektiva, tudíž jméno počítaného předmětu  se s nimi musí mluvnicky shodovat v pádě a dílem také v rodě a čísle jako s jakýmkoli jiným adjektivem. U ostatních základních číslovek, které jsou povahy substantivní, se jako základní prostředek vyjádření kvantovosti ustálil počítaný předmět ve 2. pádě (tzv. numerativ, genitiv numerativní).

13/2009

i – y

Dotaz:

Dovoluji si Vás kontaktovat stran skloňování slova „paňáca“ (ve 2. p. j. č.). Pokud se zde upřednostňuje měkkost, nerozumím nedůslednosti a vytváření výjimek: hecy, trucy, placy, frcy, tácy, puncy, kibucy, hospicy. Má prvotní jistota v případě „paňácy“ pramenila právě z odkazu na dodržování vzoru jako ve výrazu „kecy“, tak hojně užívaném hovorově i v denním tisku!

Osobně bych přidal ve výčtu ještě hovorové: renoncy a životné kibic a financ (rozumějte berního úředníka), kteří se ovšem skloňují podle vzoru muž (2. p. finance, 7. p. mn. č. financi, kibici).

„Předseda“ je životný vzor. Proč u „paňáci“ dostává přednost měkkost před životností? Stejně tak u „Máši“ nebo „Lubici“ je opět upřednostněna měkkost navzdory vzoru. V opačném případě by mělo logiku užití „měkké přednosti“ v případě keců, kibuců atd., u nichž naopak respektujeme vzor. Je tedy pro mé logické a „pravidelné“ upřednostnění měkkosti rozhodujícím faktorem životnost, byť nerespektuje vzor (Máša, paňáca)? Nebo je toto pravidlo nelogickou svévolí? Nebo historickým územ, vzniklým z logické nedůslednosti jazykozpytce? Kdy upřednostnit měkkost? Kdy vzor? Nelogičnost ústí v každodenní chybovost…

Odpověď:

Celý problém vznikl tím, že Josef Dobrovský ve své Zevrbuné mluvnici kodifikoval c jako měkkou souhlásku (na rozdíl od s a z, které začal chápat jako obojetné). Do té doby se psalo (podle tzv. bratrského pravopisu) po hláskách s, z, c vždy tvrdé y. V druhé polovině 20. století bylo několikrát (naposledy v článku Roberta Adama Bezkopcý úval známý svými hicy předlohou skici mistra Kopanici v roce 2003 v časopisu Naše řeč) upozorňováno na to, že je tato klasifikace hlásky c mylná a že by c mělo být chápáno jako obojetné. Vzhledem k tomu, že je argumentace ve prospěch obojetnosti přesvědčivá a poskytuje poměrně nezvratné argumenty, lze se domnívat, že bude v budoucnu status hlásky c pozměněn.

V současné době však stále platí, že se c klasifikuje jako souhláska měkká. V praxi to znamená, že po ní ve slovech českého původu píšeme vždy měkké i, až na některé výjimky. Těmi jsou jednak podstatná jména rodu mužského neživotného, vzor hrad (tác, kec, renonc, truc apod.), jednak trojvýchodná přídavná jména, jejichž základ končí na c (bezkopcý, bezpalcý).

Pochopitelná je otázka, proč tyto výjimky existují. Je to z toho důvodu, že u vzoru hrad, ani u vzoru mladý nemá čeština tzv. měkký podtyp (jako je např. paňáca u vzoru předseda). Všimněte si, že se podle vzoru hrad neskloňuje žádné podstatné jméno, které by končilo měkkou souhláskou (samozřejmě kromě c), stejně tak je tomu i u vzoru mladý. U vzoru předseda je to jinak – máme podstatná jména mužského rodu jako Láďa, Míša, rádža, Kája, ťuňťa apod., které končí měkkou souhláskou, a existenci měkkého podtypu proto ospravedlňují. Stejně tak je tomu i u dalšího vzoru, kde se může vyskytnout spojení c + i/y, např. žena (podtyp skica – Naďa, Máša, Růža, káča atd.). U vzoru muž, který uvádíte, naopak neexistuje možnost podtypu tvrdého – neskloňují se podle něj žádná podstatná jména, která by končila na tvrdou souhlásku (slovo financ tedy skloňujeme jedině s měkkým i). Nejde tedy o problém životnosti/neživotnosti, jak se mylně domníváte.

Nabízí se samozřejmě otázka, proč se měkký podtyp nezavede kvůli c i u vzorů hrad a mladý. Na tuto otázku nikdo uspokojivě neodpověděl. Domníváme se, že je to z toho důvodu, že by to byl poměrně zásadní zásah do českého skloňovacího systému, navíc odůvodněný pouze snahou o logičnost a pravidelnost, nikoli reálným užíváním jazyka.

Pro budoucnost kodifikace češtiny existují v této oblasti dle našeho názoru dvě možná východiska. Prvním je zachování současného stavu. Druhým je změna klasifikace písmena c z měkkého na obojetné. V takovém případě bychom psali nejen tácy a bezkopcý, ale i koncert Jarka Nohavicy, kresby a skicy (zůstávalo by nám s financi, s kibici) apod. Osobně se mi druhá varianta zdá vhodnější a systémovější (protože se opírá o morfologii, tedy pravopisu nadřazenou rovinu), to však neznamená, že bude v budoucnu akceptována.

12/2009

příčestí slovesných tvarů

Dotaz:

1) Příčestí trpné slovesa chytit je chycen? Od slovesa chytnout by potom tvary příčestí byly chytl a chytnut?
2) Příčestí trpné slovesa trhnout: SSČ uvádí trhnut, Pravidla tržen a kniha Obtížná slova trhnut i tržen. Co je tedy správně? A slovesa utrhnout, strhnout podtrhnout, roztrhnout?
3) Podobný problém nastává i u sloves vrhnout, vrhat, odvrhnout: byl vržen x vrhnut? On vrhl x vrhnul?
4) U slovesa odpočítat uvádí SSČ tvary odpočtu, odpočteme, odpočte atd. Stejné to bude i u sloves přepočítat, přepočíst? U slovesa počítat se časuje: počítám, počítáš, počítá atd.?
Co potom slovesa propočítat a započítat – bude správný tvar propočtu, započtu, nebo propočítám, započítám?

Odpověď:

Ve svém dotaze jste narazila na jednu z nejproblematičtějších oblastí morfologie sloves. Slovesa 2. slovesné třídy vzoru „tisknout“ procházejí totiž nejrychlejším a nejviditelnějším vývojem a je třeba počítat u nich z toho důvodu s jistým kolísáním; i mluvnice a slovníky se v jejich hodnocení často rozcházejí ve snaze zachytit tento vývoj a nějakým způsobem jej kodifikovat a zároveň nebrzdit příliš jazykovou normu a netrvat na tvarech, které mohou být už dnes považovány za knižní. Česká mluvnice autorů Havránka a Jedličky z r. 1960 uvádí, že přípona -nu- u těchto sloves „bývá zpravidla v příčestí trpném jako zamítnut, shlédnut, říznut apod.; příčestí bez ní, na -en (tištěn, tažen), bývá u sloves se základem zakončeným na -h-, které se mění v -ž- (tažen, dostižen, obsažen, odstřižen apod.), řidčeji se základem na -k-, -sk- a -ch-, které se mění v -č-, -šť- a -š- (dotčen, tištěn, nadšen apod.) Někdy jsou oba tvary vedle sebe, např. zamčen i zamknut, odemčen i odemknut, nařčen i nařknut apod., bývá však mezi nimi rozdíl významový, např. tištěn (o spisu), ale tisknut (o ruce); obsažen (v čem), ale obsáhnut (okem). V příčestí minulém je pro usnadnění výslovnosti u několika sloves přípona -nu- ve tvaru jednotného čísla mužského rodu i ve spisovném jazyce vedle tvaru bez této přípony - blbnul, schnul, stárnul, vrhnul (ve významu „zvracel“).“ Akademická Mluvnice češtiny z 80. let se v této charakteristice shoduje, ale také upozorňuje na silnou vývojovou tendenci těchto sloves vyrovnávat podoby slovesného kmene ve prospěch tvarů s -nu- a velmi podrobně se tímto problémem zabývá (bohužel tento výklad přesahuje možnosti jedné e-mailové odpovědi). Uvádíte přehled tvarů některých sloves, ale přesto si dovolím pro účely této odpovědi ještě jednou provést menší rekapitulaci.

Slovník spisovného jazyka českého ze 60. let uvádí u sloves 2. třídy, na která se ptáte, tyto tvary:
1. chycen (chytit), chytnut, chytl (chytnout);
2. tržen (trhnout), utržen (utrhnout), roztržen (roztrhnout), stržen (strhnout), podtržen (podtrhnout); trpná příčestí sloves 5. slovesné třídy uvedena nejsou, protože se tvoří pravidelně: trhán (trhat), roztrhán (roztrhat) apod.;
3. vržen, vrhl (vrhnout = hodit) x vrhl i vrhnul (trpné příčestí není uvedeno, protože se v tomto významu neužívá) (vrhnout = zvracet); odvržen, odvrhl (odvrhnout).

Slovník spisovné češtiny z r. 1994 uvádí tyto tvary:
1. chycen (chytit), chytnut (chytnout); činné příčestí se liší podle významu: ve významu „chytnout chřipku“ nebo „chytil ho vztek“ lze užít tvary chytl i chytnul u ostatních významů pouze tvar chytl.
2. trhnut, trhl i trhnul (podle významu a jeho expresivity), stejné tvary by měla mít i odvozená předponová slovesa;
3. vržen, vrhl (vrhnout = hodit) x vrhl i vrhnul (vrhnout = zvracet) (trpné příčestí není neuvedeno, protože se v tomto významu neužívá); tvary -vržen a -vrhl mají i odvozená předponová slovesa;

Pravidla českého pravopisu z r.1993:
1. chycen, chytil (chytit), chytnut, chytl (chytnout);
2. trhl i trhnul, tržen (trhnout), stejné tvary mají i odvozená předponová slovesa (podtrhnout, strhnout...);
3. vržen, vrhl (vrhnout = hodit) x vrhl i vrhnul (vrhnout = zvracet) (trpné příčestí není neuvedeno, protože se v tomto významu neužívá); tvary -vržen a -vrhl mají i odvozená předponová slovesa;

Menší rozdíly, které jsou mezi Pravidly a Slovníkem spisovné češtiny, nejlépe dokládají výrazný pohyb a rozkolísanost normy v této slovesné třídě. Avšak důvod pro výběr jednotlivých konkrétních tvarů (proč je např. v PČP  tvar tržen a v SSČ tvar trhnut) nám není znám, to by byla spíše otázka  pro autory těchto příruček. Vzhledem k této rozkolísanosti se domníváme, že  nelze hodnotit jako nesprávný ani jeden z tvarů, které kodifikační příručky nabízejí.

Předponová slovesa odvozená od stejného základu (odpočítat, přepočítat apod.) by měla  mít stejné tvary: odpočtu, propočtu, započtu apod. Tato slovesa se řadí do 1. slovesné třídy, zatímco bezpředponové sloveso počítat se řadí do 5. slovesné třídy (počítám, počítáš atd.). I u tohoto typu sloves dochází k vývoji a slovesa původně z 1. slovesné třídy se přesouvají svými koncovkami do třídy páté. Tato vývojová tendence je velmi silná, a proto tvary jako odpočítám, odpočítáš apod. jsou v úzu stále častější.

11/2009

gurmán – gurmet

Dotaz:

Chtěla bych se zeptat na správnost psaní – dle významu slov gurmet a gurmán. Někde se uvádí, že gurmet je odborník na jídlo, labužník, znalec, kdežto gurmán je žrout, ten který se přežírá. Jindy je i gurmán považován (či je psáno ve smyslu) za labužníka. Je tedy v jejich použití rozdíl?

Odpověď:

Akademický slovník cizích slov (Academia 1995) vysvětluje výraz gurmán takto: labužnický znalec kulinářského umění; též milovník dobrého jídla a pití; přeneseně pak milovník vybraných požitků, zvl. též uměleckých (literární, divadelní gurmán). Takto je slovo uvedeno i ve Slovníku spisovného jazyka českého (1960-71), Příruční slovník jazyka českého (1. svazek z let 1935-37) má slovo v podobě gourmand, vysvětluje ho rovněž výrazem labužník. Gurmet je podle ASCS (labužnický) znalec vína. Podle Nového akademického slovníku cizích slov (Academia 2005) má slovo gurmet v češtině význam labužnický znalec vína. Oproti tomu slovo gurmán nese význam labužnický znalec kulinářského umění. Nelze tedy hovořit o tm, že by se význam slov v průběhu poslední doby nějak proměnil. Rozdíl je pouze v jejich zaměření na víno nebo jídlo.

Obě slova přišla do češtiny z francouzštiny, Rejzkův Český etymologický slovník (Leda 2001) u gurmána uvádí: z francouzského gourmand nejistého původu. Bývá spojováno s fr. gourmet (znalec vína, labužník) ze starofrancouzského gromet (chlapec, sluha). Od zúženého významu (pomocník obchodníka s vínem) přes koštér, obchodník s vínem až k významu dnešnímu.

10/2009

vylouhovat – vyluhovat

Dotaz:

Prodáváme výrobky certifikované značkou Fair Trade a k některým dováženým výrobkům zhotovujeme polepky s českým překladem. Prosím Vás o radu, zda se má čaj vylouhovat nebo vyluhovat?

Odpověď:

Starší Slovník spisovného jazyka českého (vycházel v letech 1960–1971) uvádí: louhovat (řídce luhovat) „působit na něco louhem“; loužit – „(co) máčet ve vodě nebo v nějakém roztoku“.

Novější Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost výrazy louhovat nebo loužit jako samostatná hesla neuvádí, nalezneme zde pouze jejich dokonavou variantu vyloužit nebo vylouhovat - „extrahovat, loužením uvolnit z něčeho určité látky“.

Jak však dokládá Technický slovník naučný (Ecyklopedický dům, Praha 2003), sloveso louhovat se v současnosti běžně užívá ve významu „působení kapalin … na různé materiály s cílem vyloučit z nich některé látky“, tedy nejen louhem.

Slovník spisovného jazyka českého u samotného hesla -luhovat uvádí, že je užíváno pouze s předponou (povšimněte si, že je uvedeno pouze se spojovníkem naznačujícím předponu). Nicméně ani samo sloveso luhovat není nesystémové a lze jej použít jako jednu z možných variant. Čaj se tedy může louhovat i luhovat, ba i vyluhovat a vylouhovat.

9/2009

čárky v souvětí

Dotaz:

Velmi prosím o opravu interpunkce v tomto souvětí: Přestože, jako správní puberťáci, jen neradi dáváme najevo své pocity, víme dost přesně, že tím, co z naší základky dělá místo snesitelné, a nebojím se říct, že občas až příjemné, je naše vedení a celý učitelský sbor.

Odpověď:

Interpunkce v uvedeném souvětí je v principu v pořádku. Jen zvažte, zda opravdu chcete čárkami vydělit výraz jako správní puberťáci. Jde o doplněk, ten obvykle píšeme bez čárek. Ponecháním čárek byste doplněk vyčlenili z věty, zdůraznili byste, že jde vlastně o vsuvku (ve významu „protože jsme puberťáci“). Naproti tomu zcela jistě musí být čárkami z obou stran oddělen výraz a nebojím se říct, že občas až příjemné, protože v tomto případě jde jednoznačně o vsuvku.

8/2009

ukolébavka

Dotaz:

Znám z dětství ukolébavku:

Hajajú, hajajú, půjdeme do hájů
natrháme kvíťa pro to naše díťa …
Spi Janečku milý, holůbečku sivý,
mamička ťa belá, tatíček kombélá.

Mohli byste mi prosím napsat, co to ti rodiče vlastně dělají? Ať vím, co synovi zpívám.

Odpověď:

Sloveso bél´at = kolébat, máme doloženo z východomoravských nářečí (Veselí na Moravě). Sloveso kombél´at znamená houpat, kolébat a je doloženo z vvýchodomoravských a valašských nářečí. Podstatné jméno bobél, bombela = plachta na bidle přivázaná za cípy, v níž se dítě „bombélá, bomká“ (Jevíčko).

7/2009

přehypovaný

Dotaz:

Chtěla bych se zeptat, zda lze nějak vysvětlit slovo „přehypovaný“, ve smyslu: Ten film je přehypovaný. Toto slovo je oblíbené mezi mladou generací.

Odpověď:

Výraz přehypovaný má původ v anglickém hype – ‚reklamní trik, švindl, fígl, umělý stimul; reklamní šlágr, tahák; bombastická, dryáčnická reklama‘. Sloveso hype znamená ‚medializovat, halasně vychvalovat, nafouknout‘; hyped up – ‚kašírovaný, umělý‘. Nespisovný výraz přehypovaný se používá ve významu ‚halasně vychvalovaný, přeceňovaný, nafouknutý, široce medializovaný‘ apod. Nejčastěji se objevuje ve spojení s počítačovými hrami, filmy nebo elektronikou.

6/2009

Siwiecova ulice

Dotaz:

Jedna z žižkovských ulic (dosud Havelkova) byla nedávno pojmenována Siwiecova. (Polák Ryszard Siwiec se v roce 1968 upálil ve Varšavě na protest proti polské účasti na intervenci do Československa.) Nejsem si jist, zda tento tvar z hlediska spisovného jazyka obstojí – tedy zda by ulice neměla nést název Siwcova, ev. Ryszarda Siwce.

Odpověď:

Příjmení domácího původu zakončená na -ec, která vznikla většinou ze jmen obecných nebo osobních, pohybné -e obvykle vypouštějí: Jakubec – 2. p. Jakubcova – příd. jméno Jakubcův; Hřebec – Hřebce – Hřebcův, Palivec – Palivce – Palivcův. Některá jména v souladu s rodinnou tradicí kolísají: Kadlec – Kadlce i Kadlece – Kadlcův i Kadlecův.

U příjmení cizího původu se -e- obvykle nevypouští, aby bylo možné z nepřímých pádů jednoznačně stanovit výchozí podobu příjmení: Siwiec – Siwiece – Siwiecova.

Název Siwiecova ulice je tedy v pořádku; bylo by možné volit i pojmenování ulice Ryszarda Siwiece.

5/2009

konstelace

Dotaz:

Obracím se na Vás s dotazem na správné psaní slova konstelace ve spojení rodinné konstelace. Setkala jsem se s názorem, že v případě tohoto slova existuje dubleta – vedle varianty slova konstelace ještě varianta konstalace. Hledala jsem tento tvar v Akademickém slovníku cizích slov i na internetu, ale nikde jsem se nedočetla potvrzení varianty s písmenem „a“ uprostřed slova. Bohužel člověk, který tvrdí, že obě varianty jsou správné, neb obě má potvrzeny z odborné literatury – slovníku, si nemůže vzpomenout na zdroj potvrzení této dublety.

Odpověď:

Jediná varianta, kterou dokládá jak Nový akademický slovník cizích slov, tak i další jazykové slovníky, je konstelace. Rovněž na webu dostupný náhled titulní strany knihy od Wilfrieda Nellese zní Rodinné konstelace a náhled titulní strany knihy od Franze Rupperta zní Trauma a rodinné konstelace –  Duševní štěpení a jejich léčba. Přesvědčivý je i etymologický výklad slova: konstelace neboli postavení hvězd vede k pozdnělatinskému constellatio a k odvozeninám od stella = hvězda.

Přesto překvapuje, jak často se s mylným konstalace setkáme, prohlížíme-li výskyty na Googlu. Nemůže však jít o nějaký nepatřičný vliv angličtiny, protože angličtina má constellation, a to jak ve významu astronomickém, tak psychologickém. Nemohl názor o druhé variantě vzniknout omylem – kontaminací se slovy konstatace, instalace či s jiným slovem odvozeným od jiného slovního základu? Nebo překlepem v nějaké hodně citované práci, překlepem, který se pak táhne dál? (Například na jisté webové stránce nejmenovaného internetového knihkupectví lze najít jak náhled titulní strany knihy Trauma a rodinné konstelace, tak zároveň i nabídku k nákupu této knihy, v níž je však v titulu uvedeno slovo konstalace.)

4/2009

Basamtka

Dotaz:

Obracím se na vás s prosbou o pomoc s etymologií toponyma Basantka (někdy též Basamtka). Jedná se o název samoty poblíž Borotína na Táborsku. V historických pramenech ani u místních obyvatel jsem nenašel žádnou stopu vedoucí k interpretaci tohoto jména. Zbývá tedy pouze jazykový rozbor. Pokud se Vám podaří zjistit cokoli o původu tohoto slova, budu vám velmi vděčný.

Odpověď:

Jméno Basamtka (též Basantka) souvisí s expresivním slovesem basamtit = klít basama nebo klít vůbec, popř. basamtiti = řáditi, klíti. Posměšné jméno samoty vzniklo zřejmě podle hašteřivosti jejích obyvatel.

Původ pojmenování je uveden v Slovníku pomístních jmen v Čechách, sv. II, Academia, Praha 2006.

3/2009

bude bývat

Dotaz:

Lze ve spisovné češtině používat sousloví „bude bývat“, a to pro vyjádření děje, který očekáváme v budoucnosti a je jasné, že bude probíhat nějaký delší čas? Jako příklad bych uvedl větu „Mistrovství světa v ledním hokeji bude bývat ve Švýcarsku“. Je mi jasné, že tento výraz působí již na první pohled dost kostrbatě a obsah sdělení se dá vyjádřit o poznání libozvučnější větou, ale zajímá mě, jestli je sousloví bude bývat jako takové ve spisovné češtině teoreticky vůbec možné.

Odpověď:

Věty uvedeného typu nejsou v úzu sice příliš časté, ale doklady najít lze, například:

sobotní setkání bude bývat vždy na faře;
pokoj bude bývat uklizen;
dneska opět nepřijdu, mám dvoje třídní schůzky, a jak to bude bývat dál,
to je zatím ve hvězdách;
Square dance bude bývat opět jednou za měsíc;
kdy bude bývat nové fitnescentrum otevřené pro veřejnost, se zatím ještě přesně neví
atd.

Zdá se, že jazykoví uživatelé takové konstrukce občas „potřebují“, a to tehdy, chtějí-li vyjádřit, že děj se bude opakovat. V jazykovědné literatuře byla jejich gramatická přijatelnost nedávno obhajována P. Karlíkem v teoreticky velmi propracované stati Pasivum v češtině (Slovo a slovesnost 65, 2004, 83–112).

2/2009

upír

Dotaz:

Našel jsem v PČP, že se slovo vampýr píše pouze s Y, a varianta s I není přípustná – je to dáno původem slova? Je odlišný od slova upír, kde se píše I, když mají obě slova prakticky stejný význam?

Odpověď:

Všechny etymologické slovníky, které máme k dispozici, se shodují v tom, že v těchto pojmenováních panuje značná nejasnost, která znemožňuje uspokojivé vysvětlení původu formy i motivace pojmenování. Což je, podle mého soukromého názoru, způsobeno tím, že se jedná o tabuizovaná slova, která byla často přetvářena a komolena, aby se snížil jejich negativní účinek, a také to, že jejich původ je velmi starý.

Hledání nejpravděpodobnější odpovědi vede k starému všeslovanskému slovnímu základu, který mají obě slova (vampýr i upír) shodný a který se objevuje také ve slovese vpeřit se (a stejná předpona v- je také například u slovesa vsát se). Ovšem už i v rekonstruovaném praslovanském základu se objevují možnosti psaní *pyr i *pir. Odtud se tedy v češtině jazykovým vývojem vyvinulo podstatné jméno upír. Odlišný vývoj měl týž všeslovanský slovní základ v rozvíjejících se slovanských jazycích, o čemž svědčí velké množství různých tvarů - rusky: vampír, upýr, polsky: upiór, ukrajinsky: vampyr, opyr, upyr, bulharsky: vampir. Podoba vampir se vyvinula prapůvodně v jižních slovanských jazycích (konkr. v srbochorvatštině), a právě ta se rozšířila v různých evropských neslovanských jazycích, a to v různých podobách, i pravopisných. Angličtina má vampire, němčina má Vampir, maďarsky vampir, ale latina má vampyrus. V češtině převládla pravopisná podoba s -y. Ve starších dokladech nacházíme, i když ojediněle, i podobu s i – té se ale dnes neužívá.

Zdá se, že české -pýr se do slova vampýr dostalo analogicky podle slova netopýr. Hypoteticky bychom mohli možná také odůvodnit ustálení pravopisné podoby upír tím, že v lidové (nesprávné) etymologii bylo dáváno do souvislosti se slovem (u)pít - ten, který upíjí krev.

1/2009

svářečský – svářecí

Dotaz:

Prosím o upřesnění, který z výrazů je správný pro označení školy, ve které se lidé učí svařovat: svářečská škola, nebo svářecí škola? Nebo lze užít bez rozdílu oba tvary?

Odpověď:

Přídavné jméno ke slovu svářeč je svářečský, např. svářečská parta, svářečské práce (viz Slovník spisovného jazyka českého) a analogicky i svářečská škola. Přídavné jméno svářecí znamená „sloužící ke svařování, týkající se svařování“, např. svářecí agregát, pistole, plamen, teplota. Vzhledem k tomu, že se nejedná o školu sloužící ke svařování, ale o školu pro svářeče, na místě bude přídavné jméno svářečský.

Dotaz týdne 2006
Dotaz týdne 2007
Dotaz týdne 2008

Na co se nás často ptáte
Ptáme se
Tip pro Vás
Oddělení jazykové kultury