Český jazykový atlas

ČJA 1, Praha 1992, ČJA 2, Praha 1997, ČJA 3, Praha 1999, ČJA 4, Praha 2002, ČJA 5, 2005, ČJA – Dodatky v tisku. Základní dílo české dialektologie, které výrazně prohlubuje dosavadní znalosti o vývoji nářečí českého národního jazyka.

První tři svazky jsou věnovány vybraným okruhům lexikální zásoby (první svazek – místní a domácí prostředí, člověk; druhý svazek – zahrada a sad, živočišstvo, les a rostlinstvo, krajina, čas a počasí, vesnice dříve a nyní, zábavy a zvyky; třetí svazek – polní zemědělské práce, hospodářská usedlost, zemědělské nářadí a nástroje, dobytek, drůbež). Obsahem čtvrtého dílu jsou jevy morfologické. Pátý svazek se zabývá problematikou hláskoslovnou a syntaktickou. Připojen je oddíl věnovaný adverbiím, oddíl pojednávající o názvech reálií spjatých s městem a mluvou mládeže a kapitola shrnující jazykovězeměpisné informace o areálovém členění našich dialektů. Jsou zde publikovány svodné mapy izoglosových svazků: některé z nich ohraničují areály v literatuře již popsané, jiné vymezují areály doposud neznámé, jejichž existence se plně projevila až zásluhou ČJA.

Obsáhlý materiál byl získán přímými terénními výzkumy v 60. a 70. letech 20. století na základě Dotazníku pro výzkum českých nářečí (1964–1965), který ve svých dvou částech - lexikální a gramatické – obsahoval celkem 2649 položek. Síť lokalit (420 venkovských a 57 městských), v nichž byl uskutečněn výzkum, zahrnuje jednak vesnice a města v tradičních nářečních oblastech, jednak města v oblastech příhraničních, v nichž žije obyvatelstvo různonářečního a též různojazykového původu přistěhované po roce 1945. Specifikem atlasu je navíc zobrazení jazykového materiálu v generačním rozvrstvení: Na tradičním venkově byli základní zkoumanou generací nejstarší žijící obyvatelé, v komentářích k mapám se zaznamenávají však i eventuální rozdíly v úzu generací mladších. Stav ve městech s nářečním okolím reprezentuje materiál shromážděný jednak u nejstarší generace, jednak u generace mladé (zastoupené informátory ve věku 14–15 let). Situace ve městech pohraničních je představena územ pouze mladé generace.

Základním postupem při výkladu je jazykovězeměpisná metoda. Vychází se ze zeměpisné projekce zkoumaného jevu a z jeho analýzy z hlediska strukturního jak ve vztahu k jazykovému systému, tak ve vztahu k ostatním nářečním ekvivalentům v jejich územní distribuci. Každému sledovanému jevu je věnována mapa a komentář.

Komentář je rozdělen na 6, někdy 7 oddílů. První oddíl obsahuje strukturovaný výčet všech zaznamenaných podob. Pravidelně se obměňující hlásky jsou zde podtrženy. Tím se odkazuje na abecední soupis pravidelných regionálních hláskových obměn a na jejich zeměpisný rozsah zobrazený na šesti mapách v úvodu všech dílů (PRO A–F; např. zápis dlouhý zastupuje realizace dlouhej, dlóhé, dłóhé, dłúhí, dłúhý, dłuhy, dług´i). Druhý oddíl komentáře vysvětluje mapovanou položku ze sémantického hlediska, uvádí příslušnost k jazykovým rovinám (rozdíly hláskoslovné, morfologické, slovotvorné, lexikální a syntaktické) a generalizuje poznatky o položce, které byly získány během výzkumu. V třetím oddílu je popsána jazykovězeměpisná situace na mapě zobrazená. Výklad usnadňuje orientaci při čtení mapy a uvádí mapované jevy do vzájemných souvislostí. Čtvrtý oddíl obsahuje abecední soupis mapovaných výrazů, které jsou charakterizovány z hlediska nářečního zařazení. Jsou zde uvedeny odkazy na starší a současnou českou a ostatní západoslovanskou literaturu (slovníky, mluvnice) a stručný etymologický výklad. V pátém oddílu jsou uvedeny doklady z českých jazykových enkláv v Polsku, v Bosně a Hercegovině, v Chorvatsku, v Srbsku a rovněž v Rumunsku. Šestý oddíl uvádí odkazy na odkazy na paralelní mapy v dalších západoslovanských atlasech a na hesla v dotaznících OLA a ALE. Eventuální sedmý oddíl pojednává o související položce, která nebyla mapována samostatně.

Svazek Český jazykový atlas – Dodatky je svazkem sumarizujícím, víceméně technickým. Obsahuje mj. kompletní dotazníky, charakteristiky obcí, audiozáznamy nářečních promluv na dvou CD (Čechy; Morava a Slezsko) s jejich přepisem a charakteristikami, kompletní rejstřík všech evidovaných dokladů a dialektologickou bibliografii od r. 1968.

ČJA se neobrací jen k uzavřené skupině odborníků. Jak způsobem výkladu, tak mapovým zobrazením jazykových jevů zpřístupňuje českou nářeční problematiku i široké čtenářské obci. Soubor čítající bezmála 1500 map je korpusem dostatečně obsáhlým a reprezentativním, aby se mohl stát předmětem dalších srovnávání. Ukazuje se např., že ještě v závěru 20. století lze zaznamenat řadu případů, kdy jsou jazykové jevy velmi ostře územně vymezeny.

Vydáním ČJA se jazykovězeměpisná bádání zdaleka neuzavírají. Šestisvazkové dílo nejen prohlubuje naše poznání o vývoji dialektů v pohledu diachronním, ale poskytuje i východisko pro popis soudobého stavu běžné mluvy. Předkládá první souhrnnou informaci o zeměpisném rozšíření nářeční slovní zásoby – třebaže mnohdy spojené s „tradičním“ způsobem života – a přináší svědectví o distribuci morfologických a hláskoslovných variant v jazyce neoficiální, soukromé komunikace. Morfologický a zejména hláskoslovný systém, jak známo, podléhají pozvolnějšímu vývoji než lexikální zásoba: proto má stav zachycený v ČJA pro poznání soudobých tendencí mimořádný význam.