Superpočítače se od konce šedesátých let vyvíjely jako svérázné stroje, které neměly jiný účel než rychlé počítání. Jejich počátek se obvykle klade do doby vzniku počítače Cray 1 v roce 1972, ale už dříve existovaly počítače, které měly stejné určení, např. CDC 6600 a 7600 , ale i IBM 360/144 a některé další. V této době byla většina počítačů konstruována a vybavována základními a aplikačními programy tak, aby co nejvíce vyhovovaly aplikacím v obchodě, ekonomii apod. – připomeňme si, že tehdy začala éra programovacího jazyka cobol . Superpočítače a další stroje, které byly někdy specializovanými mutacemi tzv. univerzálních počítačů, měly nejen odlišné nebo přídavné elektronické prvky, ale již tehdy se odlišovaly především na úrovni programového vybavení: programovaly se ve fortranu , algolu , pascalu a byly pro ně napsány speciální knihovny matematických, statistických a dalších programů. Významnou vlastností těchto počítačů byla také vyšší spolehlivost daná výběrem nejkvalitnějších součástek a zabudováním kontrolních mechanizmů.
Bude-li se někdo ptát na definici superpočítače, pak mu nelze dát jinou než velice nevyhovující odpověď, která není absolutní a nezávislá na čase: obvykle se jako superpočítač označuje počítač, který má výkon o řád vyšší než standardní počítače ve své době.
Éra specializovaných superpočítačů vrcholila počátkem osmdesátých let. V té době nebylo na trhu mnoho různých typů superpočítačů, dominovaly stroje geniálního konstruktéra Seymoura Craye vyráběné v jeho zapadlém rodišti Chipewa Falls ve Wisconsinu a distribuované firmou Cray Research Inc. z Minneapolisu. Existovala však spousta dalších strojů, pro které se ujal poněkud paradoxní název minisuperpočítače . Ty byly založeny na podobném principu, nebyly však tak výkonné, ale byly lacinější. Začaly vznikat i další speciální stroje, které byly určeny pro výkonné počítání, jako např. Connection Machine od Thinking Machines Inc . Společnou vlastností všech těchto strojů však byla exkluzivita, malé výrobní série a proto také vysoká pořizovací cena.
Obr. 1
Superpočítač Cray-1 byl uveden na trh v roce 1976 a byl to tehdy nejvýkonnější
počítač. Ihned se stal standardem v oblasti počítačů pro vědecko-technické
výpočty: byl to vektorový počítač s velmi výkonnou pamětí. Jeho výkon
je srovnatelný se současnými stolními počítači, ve své době však byl
úctyhodný.
O pár let později však začal úpadek tohoto trendu, protože běžné počítače, které byly podstatně levnější vzhledem k jejich masové produkci, měly stále větší výkon a byly spolehlivější; proto ubývalo výpočtů, které musely být prováděny na superpočítačích. Investoři si spočítali, že za jednu monetární jednotku (dolar, libru nebo korunu) získají více početních operací na sériovém počítači než na exkluzivním superpočítači. Na superpočítače zbývaly jen takové úlohy, které by se na standardních počítačích nedaly v reálné době vůbec dopočítat nebo by byly dokončeny, když už by nebyly aktuální (typickou úlohou tohoto typu je předpověď počasí).
Superpočítačům crayovského typu (klasickým superpočítačům) se v té době vynořil ještě další protivník: sdružování standardních počítačů nebo jejich procesorů do výpočetních konglomerátů, které měly na prvý pohled stejný nebo ještě větší výkon. Pro některé typy výpočtů byla tato cesta velice výhodná z pohledu pořizovacích nákladů, pro jiné nebyla naopak vůbec použitelná, ale důsledek byl neodvratitelný: další zúžení potřeby klasických superpočítačů a totální ohrožení jejich existence. Různé prognózy v prvé polovině devadesátých let předpovídaly jejich zánik do dvou, tří, pěti let … Do dneška k tomu však nedošlo, ale naopak se superpočítače v nové situaci výrazně transformovaly a jejich principy začaly pronikat i do standardních počítačů. I z tohoto důvodu je zajímavé se s nimi seznámit.
| © J. Nadrchal (28.4.2000) |   |
