3. První univerzální počítač v ústavu (Zuse Z-22/R)

Doktor Línek se nicméně s tímto stavem nespokojil. Začal usilovat o to, aby byl pro ústav pořízen vlastní univerzální programovatelný samočinný počítač. To se podařilo v listopadu 1963, kdy byl z brněnského strojírenského veletrhu zdarma získán počítač  Zuse Z-22/R .

Byl to stroj s rychlou feritovou pamětí pro 32 slov a s bubnovou pamětí pro 8192 slov (o délce 38 bitů). Na vstupu měl snímač z papírové pětistopé dálnopisné děrné pásky a na výstupu děrovač pásky. Programoval se ve strojovém kódu, ale bylo již možno pracovat i s relativními adresami. V ústavu dostal přezdívku  Zuzana .

Je skoro příznačné, že se do ústavu, který stál doslova u kolébky novodobých počítačů v Československu, dostal počítač, který pocházel z dílny konstruktéra prvního programem řízeného počítače. Historické publikace se obvykle zabývají jen tím, co se dělo v Americe, a vývoj v Evropě nanejvýš jen okrajově zmíní - naneštěstí totiž Evropa zdecimovaná druhou světovou válkou a soustředěná na problémy studené války nepřála rozvoji perspektivních , ale nevyzkoušených technologií, takže velmi brzy ztratila prioritu. 

Konrád Zuse sestrojil prvý elektromechanický počítač  Z-1  už v roce 1938, o rok později následoval  Z-2  a za další dva roky  Z-3  (je k vidění v  Deutsche Museu  v Mnichově), který pracoval ve dvojkové soustavě v pohyblivé řádové čárce rychlostí 50 aritmetických operací za sekundu. Řídicí program byl vnější - na pásce z kinofilmu. Po válce následovaly rychle další modely, z nichž  Z-4  byl provozován na  ETH  v Curychu, kde profesor Rutishauser usoudil, že počítač může mít řídicí program v téže paměti jako zpracovávaná data - to byl revoluční začátek dnešních automatických počítačů. Model  Z-22  byl poprvé uveden do provozu v roce 1958.

Počítače  Zuse  byly pozoruhodné také originálním programovacím jazykem, tzv. freiburským kódem, který byl předchůdcem assemblerů. 38bitové slovo obsahující instrukci bylo pevně rozděleno na několik částí: kromě dvou adres slov ve feritové a bubnové paměti tam bylo 5 pozic pro podmínkové znaky a 13 pozic pro operační znaky, které se teoreticky mohly libovolně kombinovat. Teoreticky bylo možných kombinací několik tisíc, jen malá část se skutečně využívala v programech, většina byla prakticky neprobádaná, ale o některých se vědělo, že mají pro počítač fatální účinky. Firma prý platila několik koumáků, kteří je objevili, za to, že je neprozradili! O freiburském kódu byla v ústavu vydána interní publikace [15]. Na modelu  Zuse Z-22/R  byl implementován kompilátor  Alcor , jeden ze tří kompilátorů  Algolu 60  (další byl v Americe pro  IBM  a třetí pro  Gier ), jehož autorem byl F.L.Bauer.

Zuzana  znamenala skutečný začátek rozvoje používání počítačů v dalších a dalších vědeckých odděleních v ústavu, brzy přestala stačit a byly používány i mnohé další počítače v Praze, vč. těch, které byly jen dočasně na výstavách. Ctirad Novák si vzpomíná, jak na jedné takové výstavě na pražském výstavišti musel pořídit asi 2000 děrných štítků na děrovači, vystaveném ve zvláštním malém otevřeném stánku, který byl v pořadí první na prohlídkové trase pro návštěvníky. Chodily tam průvody školních dětí s učitelkami a ty ho tam dětem ukazovaly a vykládaly jim přitom nesmysly. A on si tam připadal jako opice v zoologické zahradě v Troji!

Ústavní počtáři počítali také na počítači  Gier  dánské firmy  Regnencentralen , který si dovezli do  Ústavu jaderného výzkumu ČSAV  v Řeži. Kompilátor  Algolu 60  byl od P. Naura, způsob přesunu dat mezi feritovou a diskovou pamětí již připomínal virtuální paměť. Mnohý počítač v té době byl originální a  Gier  mezi ně patřil: vývoj šel rychle dopředu a standardy v dnešním slova smyslu nebyly ještě ani tušeny.  Gier  doznal v ústavu takové obliby, že se začaly hledat cesty, jak si ho opatřit. A aby přechod ze  Zuzany  na něj byl hladký, byl vytvořen i převodník programů mezi nesourodým freiburským kódem a  Gierovým  SLIPem [16].