Kalendárium červen 2007
SCHOMBURGK ROBERT
5. června 1804 se narodil a 11.3.1865 zemřel německý cestovatel sir Robert Schomburgk. V roce 1829 přijel za obchodem do USA a 1983 do Západní Indie. 1835 byl vyslán do Guayany, aby tam provedl všestranný výzkum. 1835-39 podnikl s bratrem Richardem (1811-1891) cestu do vnitrozemí, propluli 950 km a zmapovali poříčí Essequibo, objevili suchou savanu Rupununi a dospěli až k Rio Branco. 1839 objevili pohoří Pacaraima a masív Roraima (2770 m). Po řekách dopluli až k hornímu toku Orinoka a po Rio Negro a Rio Branco se vrátili do Britské Guayany. 1841 prostudovali a zmapovali deltu Orinoka a oblast mezi horními toky Rupununi a Conrantyne. Měli za úkol vytýčit hranice s Venezuelou, ale jimi navržená linie Schomburgkova nebyla Venezuelou uznána. Zabývali s studiem Indiánů a přírody. 1845 byl Robert povýšen na sira a přešel do britské konzulární služby, od 1848 byl konzulem v Dominikánské republice, 1856 v Bangkoku.
BRAUN KARL FERDINAND
6. června 1850 se ve Fuldě narodil a 20. dubna 1918 v USA.zemřel německý fyzik Karl Ferdinand Braun. Studoval na univerzitě v Marburgu a Berlíně. 1872 studia ukončil a stal se asistentem na wűrzburské univerzitě. Od 1874 učil na gymnáziu sv. Tomáše v Lipsku., později na univerzitách v Marburgu (1876), Lipsku, Štrasburku (1880, 1895), Karlsruhe (1883) a Tűbingenu (1885). Jeho první výzkumy se týkaly oscilace strun a elastických lan a vedení elektrického proudu v elektrolytech. Zabýval se také mechanickou teorií tepla a elektřinou, vypracoval teoretické základy Le Chatelierova principu pohyblivé chemické rovnováhy. Největší úspěchy mu však přinesly výzkumy v oboru elektřiny. Objevil usměrňovací účinek polovodičů (1874), který stál na počátku objevu tranzistorů v 50. letech 20. století. 1897 zkonstruoval tzv. Braunovu trubici (Braunův elektrometr) a oscilograf na principu katodových paprsků. V roce 1898 se začal zabývat bezdrátovou telegrafií a pokusy přenášet morseovku vodou. Následně sestavil uzavřený obvod, který se společně s Braunovou trubicí stal základem bezdrátové telegrafie. Patentoval tzv. Braunův vysílač. V roce 1901 Braun publikoval spisy o bezdrátové telegrafii v díle Drahtlose Telegraphie durch Wasser und Lufft (Bezdrátová telegrafie vodou a vzduchem). Nobelovu cenu získal v roce 1909 společně s G. M. Marconim za velké zásluhy o rozvoj bezdrátové telegrafie.
HESS VICTOR FRANZ
24. června 1883 se narodil v zámku Waldstein a rakouský fyzik Viktor Franz Hess. . Jeho otec pracoval pro zámeckou rodinu a matka pocházela ze vznešeného rodu. Vzdělání získal v Grazu, a to jak gymnazijní, tak i univerzitní - doktorský diplom získal v roce 1910. Krátkou dobu pracoval ve fyzikálním ústavu ve Vídni, kde jej profesor Schweidler přivedl ke studiu dějů souvisejících s radioaktivitou. 7.8.1912 se vznesl v Ústí nad Labem v balóně "Bohmen" o objemu 1680m3 a naplněný vodíkem zapůjčeném teplickým vzduchoplaveckým spolkem z místního Spolku pro chemickou a hutní výrobu. V jeho gondole 29letý asistent vídeňské university Dr.Victor Franz Hess, pilot Hauptmann Hoffory a meteorolog Dr.Wolf. Hess pátrali po stopách pozemské radioaktivity. Ani rostoucí nevolnost ve výšce 5350 m nedonutila vědce přerušit let dříve, než bylo vše jasné. Balon přistál 50 km od Berlína. Dokázal, že efekt je tím silnější, čím výše se elektroskop nachází, tzn. že zdroj záření je ve vesmíru. Hess se stal asistentem Stephana Meyera na institutu pro výzkum radioaktivity na vídeňské akademii věd. Získal Abbeho cenu a medaili od Institutu Carl Zeiss v Jeně a stal se dopisujícím členem Akademie věd ve Vídni. Publikoval zde 60 prací a vydal několik knih, z nichž velmi ceněná je Tepelné záření rádia z roku 1912. Další práce se týkala např. dějů v ionizovaných plynech, měření v oblasti gamma paprsků, měření radiace, elektrické vodivosti ionizovaných plynů a atmosféry, změn ionizace v atmosféře, elektrických nábojů v ovzduší, měnící se intenzity kosmického záření atd. 1919 obdržel Liebenovu cenu za práci na "ultra-radiaci" (čímž byla myšlena kosmická radiace) a rok poté byl jmenován mimořádným profesorem experimentální fyziky na univerzitě v Grazu.a Štýrsku. V letech 1921 -1923 pracoval v USA, kde založil vědeckou laboratoř ve státě New Jersey. Stal se jednak jejím ředitelem, jednak konzultantem amerického ministerstva vnitra ve Washingtonu pro fyziku. Na univerzitu do Grazu se vrátil v roce 1923, za dva roky tam byl jmenován řádným profesorem experimentální fyziky a v roce 1931 ředitelem nově založeného Institutu radiologie v Insbrucku a profesorem na tamější univerzitě. V horách nedaleko Innsbrucku na Hafelekaru ve výši 2300 m nechal postavit observatoř pro studium kosmických paprsků. 1936 spolu s C.D. Andersonem získal Nobelovu cenu. Ještě před 2. světovou válkou se odstěhoval do USA, žil v New Yorku a americké občanství získal v roce 1944. Zemřel 17.12.1964. Hlavní dílo: Conductivity of the Atmosphere (Vodivost atmosféry, 1928) a Cosmic Rays and Their Biological Effects (Kosmické záření a jeho vliv na biosféru, 1949) .
