Ladislav Hohoš
Multikulturalizmus alebo globálna uniformita ako problém superkapitalizmu
Superkapitalizmus nepodporuje napredovanie demokracie, naopak ju ohrozuje (R.Reich). Vedie globalizácia nevyhnutne ku globálnej uniformite? Spor o multikulturalizmus: je zrážka civilizácií nevyhnutná alebo ide iba o konflikt ideológií?

Marek Hrubec
Kritika zneuznání: Krystalizace interkulturního dialogu
Interkulturní dialog obsahuje dvě základní složky. První je utváření dialogu „ze zdola", z hlediska kritiky dosavadního zneuznání a z perspektivy vztahu různých kultur k celé lidské civilizaci. Druhou složkou je konsensuální výstup, jenž by byl z hlediska jednotlivých kultur z mnoha stran postupně (re)formulován a mohl by se stát jejich sjednocujícím, univerzálním hodnotovým rámcem globálního uspořádání, jež by garantovalo vzájemné uznávání subjektů dialogu. Záměrem je interkulturní cestou dojít ke společně sdílenému transkulturnímu cíli a nahradit tak současný transkulturní řád, který není univerzálně přijímán a mnohými je přímo odmítán. Přitom je zapotřebí rozlišovat mezi čtyřmi druhy modelů uspořádání, o nichž v interkulturním dialogu hovoříme: modus vivendi, vlastní interkulturní model, lokální a regionální modely, modely všeobsažných učení. Viz: Hrubec, M (ed.), Interkulturní dialog o lidských právech, Praha, Filosofia 2008.

Ondřej Lánský
Otroctví, kolonizace a osvobození: kulturně specifické formy (zne)uznání v Jižní Americe

Příspěvek se bude obecně zabývat otázkou, zda jiné kulturní kontexty ovlivňují podoby uznání. Základní hypotézou je, že Honnethova teorie uznání (základní vymezení tří sfér uznání) jako interpretace kapitalistické modernizace západních společností je v určité formě aplikovatelná i v jiných kulturních okruzích. Konkrétně se potom příspěvek bude v druhém kroku soustředit na základní vymezení transkripce teorie uznání na sociální realitu společností Jižní Ameriky. Tato „jiná“ rekonstrukce (přenos) musí však respektovat sociální realitu zmíněných společností a také musí fundamentálně reflektovat její vlastní sebechápání. Fenomény otroctví, encomiendy (obdoba evropské roboty), repartimienta, reducciones a obecněji potom procesy kolonizace a osvobození jsou silnými deformacemi našich představ o uznání, které je třeba při kritické analýze společností Jižní Ameriky prostřednictvím teorie uznání brát v potaz.