O nás...

Hlavní oblasti zájmu:

Pikoplankton
Pikoplanktonní sinice jsou drobné fotosyntetizující organismy kulatého, oválného či tyčinkovitého tvaru o velikosti 0,6 až 2 mm. Dělí se v jedné nebo ve dvou na sebe kolmých rovinách. Tyto druhy neobsahují plynové měchýřky (aerotopy), a proto bývají rozptýleny v celém vodním sloupci, a nebo formují hloubková maxima. Nejdůležitější roli představují v mořích a oceánech, kde často tvoří hlavní složku primární produkce a prvotní článek potravního řetězce. Ve sladkovodních ekosystémech nebývá jejich výskyt tak hojný, ale přesto jsou důležitým a velice zajímavým předmětem studia, obzvláště pak v oligotrofních ekosystémech, kde je růst ostatních druhů sinic a řas limitován. Ve vodním prostředí se tyto sinice vyskytují soliterně nebo mohou tvořit obrovské kolonie (průměr až 200 mm). Mezi nejběžnější rody patří rod Synechococcus, Cyanobium a Synechocystis, které se vyskytují soliterně, a rody Aphanocapsa, Aphanothece a Cyanodictyon tvořící kolonie.

Na našem pracovišti je zkoumáno rozšíření pikoplanktonních sinic v eutrofních a mesoeutrofních sladkovodních ekosystémech. Na kmenech vyizolovaných z těchto prostředí provádíme růstové experimenty v gradientech světla a teploty, testy toxicity, při pokusech s prvoky zkoumáme úlohu pikoplanktonních sinic v potravním řetězci a mikrobiální smyčče živin ve vodním ekosystému a provádíme analýzy fenotypické a genetické variability (metody ARDRA, sekvenace 16S rDNA + ITS).

Ekologie fytoplanktonu a vodních květů v našich přehradách
V minulých letech bylo studováno druhové složení letního fytoplanktonu na 50 vybraných eutrofních nádrží. Zatímco v roce 2000 byl vodní květ sinic různé kvantity nalezen na 47 % zkoumaných přehrad, v roce 2003 to bylo již 70 %. Vodní květy sinic nejsou ani zdaleka na ústupu, ale naopak představují závažný problém. Druhové složení vodního květu se liší v závislosti na konkrétní lokalitě. Na většině námi zkoumaných přehrad dominují v posledních letech druhy rodu Microcystis (v roce 2003 dominovaly 65 % lokalit, na dalších 30 % lokalit se vyskytovaly v menším množství). Ostatní sinice rodů Anabaena, Aphanizomenon, Woronichinia a Planktothrix jsou méně časté.
Druhové složení, množství fytoplanktonu a dynamika jeho vývoje závisí velkou měrou kromě množství živin v nádrži také na charakteru vegetační sezóny v určitém konkrétním roce. Jako příklad může posloužit srovnání let 2003 a 2004. V roce 2003, kdy panovala v období červen až září tropická vedra doprovázená nízkými srážkami, se silný vodní květ vyskytoval téměř ve všech nádržích. V následujícím roce 2004 teploty nedosahovaly předchozích extrémů a vodní květ nebyl na řadě lokalit ani zdaleka tak intenzivní jako v předchozím roce, na jiných eutrofních nádržích byly dominantní různé druhy řas.

Morfologické a molekulární  charakteristiky vláknitých sinic
Studium planktonních zástupců rodu Anabaena se soustřeďuje zejména na spirální druhy. Jsou sledovány morfologické charakteristiky přírodních populací i kmenů převedených do kultury (tekuté médium WC, světelný režim 16L:8D). Ovlivnění morfologie teplotou a intenzitou světla je testován pomocí pokusů se zkříženými gradienty teploty a světla, vliv turbulencí pomocí kultivace kmenů na třepačce. Reverzibilita morfologických změn je testována pomocí inkubace v Pringsheimově půdním médiu a v pelagiálu Římovské nádrže v sáčcích z dialyzační membrány. Předpokládá se sekvenování genu pro 16S rRNA a konfrontace a diskuse morfologických a molekulárně-biologických výsledků.

Rozšiřování a udržování sbírky izolovaných kmenů planktonních druhů sinic
V současné době je provozována a udržována sbírka kmenů sinic, která k dnešnímu dni čítá více než 200 položek druhů, které jsou běžnou součástí vodních květů v našich přehradách. Ve sbírce se nalézá 59 kmenů kokálních, 76 vláknitých a kolem sta izolátů pikoplanktoních sinic. Kultivované kmeny sinic jsou geneticky a morfologicky analyzovány a podrobovány laboratorním experimentům.