Alice Červinková: Věda a vědní politiky v akci. V Senátu ČR Marcela Linková: Nejde o to měnit ženy, ale vědeckou kulturu. Zpráva z konference Changing Research Landscapes to Make Most of the Human Potential (14.–15. 5. 2009, Praha)
Tři mladé ženy sedí za předsednickým pultem Senátu ČR. Sál je zase zaplněný z velké míry muži středního a vyššího věku. Takový výjev tvoří neobvyklou podívanou a prostory horní komory Parlamentu tento dojem jen umocňují. Ty tři mladé ženy jsou socioložky: Tereza Stöckelová a Marcela Linková ze Sociologického ústavu AV ČR a Lisa Garforth z University v Leedsu. Ve spolupráci se senátorkou Alenou Gajdůškovou uspořádaly v Senátu seminář „Vědní politika a věda v akci“, na kterém prezentovaly některé z výstupů mezinárodního výzkumného projektu s názvem Znalost, instituce a gender: evropské perspektivy.
V roce 1999 Evropská komise ustavila Helsinskou skupinu pro ženy ve vědě (HG) jako svůj poradní orgán. Skupina měla sloužit jako fórum pro výměnu zkušeností s prosazováním genderové rovnosti v členských a asociovaných státech, ale také jako poradní orgán Komise – jako místo, na kterém bude možné zastupovat zájmy členských států ohledně rovnosti ve výzkumu a společně pracovat na tom, aby se z vědy stalo prostředí, které nebude diskriminovat ženy. Nyní, o deset let později, jsou problémy s genderovou rovností ve vědě prakticky stejné. Nelze ale říci, že se nic nezměnilo...
Ženy ve fyzice očima předsedkyně České fyzikální společnosti prof. Alice Valkárové
Ráda bych se ještě ozvala k tématu „ženy ve fyzice nebo ženy ve vědě“, které se objevilo v posledním čísle vašeho časopisu. Možná, že skutečně existují pedagogové na MFF UK, kteří a priori ženy posílali do kuchyně, jak o tom píše kolega Bielčík, studovali jsme sice na stejné fakultě, ale v jinou dobu. Já jsem měla to štěstí, že jsem se s žádným takovým vyloženým odsudkem nesetkala.
Jarosla Bielčik: Ženy vo fyzike
V nedávnom čísle časopisu REFLEX som si skutočne so záujmom prečítal rozhovor s Lubošom Motlom, fyzikom do nedávna pracujúcim na Harvarde. Prekvapilo ma, že sa tak vedecky nekriticky vyjadril o problematike žien vo fyzike...
Luďa Klusáková: Gender – problém profese a výzkumu v humanitních vědách
NewsLetter NKC - Ženy a věda ve svém listopadovém čísle informoval o pětiletém projektu badatelské sítě CLIOHRES 6. rámcového programu EU a o jejím čtvrtém plenárním zasedání v Praze (27.–29. 11. 2008). Pro akademickou obec mohou být zajímavé poznatky, které jsme posbíraly při diskusích, tentokrát zaměřených na problematiku genderu, a to jako problém profese a výzkumu. Diskuse se dotkla různých aspektů uplatnění žen a mužů v akademickém prostředí na jedné straně a sociálněvědního výzkumu, který aplikuje genderovou perspektivu na straně druhé...
Marta Vohlídalová: Pozice na pracovním trhu jako odraz individuální svobodné volby
V knize Work-Lifestyle Choices in the 21st Century – Preference Theory představuje britská socioložka, profesorka prestižní London School of Economics Catherine Hakim, svou koncepci teorie preferencí. Tato teorie se snaží vysvětlit příčiny genderových nerovností na trhu práce zcela jiným způsobem než většina feministických autorů a autorek. Způsob, jímž tato autorka zdůvodňuje existenci odlišných pracovních strategií mužů a žen, genderových diferencí v zaměstnanostní struktuře a také nerovností na trhu práce, je originální v tom smyslu, že místo strukturálních bariér a omezení označuje za klíčové determinanty uplatnění na trhu práce především ničím nezatížené individuální volby jedinců. Z tohoto důvodu se také tato teorie stala terčem kritiky mnoha feministických autorů a autorek, mezi nimi i britské socioložky Rosemary Crompton, působící na City University of London a specializující se na problematiku sociální stratifikace a (ženské) zaměstnanosti, a její kolegyně Fiony Harris. Poté, co v této recenzi představím knihu C. Hakim, se budu věnovat především výtkám těchto autorek vůči teorii preferencí.
Alena Ortenová: Udělení Ceny Vize 97 „význačnému mysliteli“, francouzské filosofce, lingvistce a psychoanalytičce, prof. Julii Kristevě
V sobotu 5. října 2008 se udílela v Pražské křižovatce Cena Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Dopolední rozprava i ceremoniál se odehrávaly v prostorách bývalého klášterního kostela sv. Anny. Na stránkách Nadace (www.vize.cz) se uvádí, že od roku 1999 uděluje Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 „v souladu se svým posláním mezinárodní Cenu význačnému mysliteli, který svým dílem překračuje tradiční rámec vědeckého poznání, přispívá k chápání vědy jako integrální součásti obecné kultury, nekonvenčním způsobem se zabývá základními otázkami poznání, bytí a lidské existence. Každoročním udělováním Ceny tak Nadace umožňuje české veřejnosti setkání s průkopníky zajímavých proudů soudobého vědeckého myšlení a seznamuje ji s jejich dílem“...
Radim Hladík: O směnných a užitných hodnotách univerzitního vzdělání
Ve svém diskusním příspěvku vycházím z premisy, kterou sdílím s Bílou knihou terciárního vzdělávání: české vysoké školství i po téměř dvou dekádách vývoje v demokratických podmínkách stále potřebuje změnu jako sůl. V Bílé knize z loňského srpna se doslova uvádí, že existuje „shoda hlavních aktérů a politické reprezentace, že systém terciárního vzdělávání vyžaduje reformu“. Na co se už ovšem v Bílé knize zapomnělo, respektive, co je v ní strategicky přehlíženo, je skutečnost, že ona deklarovaná shoda se nemusí týkat obsahu reformy. Už i samotný význam slova „reforma“ může být problematický...
Hana Tenglerová: Nelehký život vědkyň v nejlepší zemi na světě
Dánsko je zemí, jejíž jméno dnes často zaznívá z úst představitelů vládní reformy výzkumu a vývoje. Je označováno za inspirační zdroj systémových změn, které českou vědu čekají. Jak je na tom Dánsko z pohledu prosazování genderové rovnosti ve vědě? Při svém půlročním studijním pobytu v Kodani jsem se přesvědčila, že veřejně o sobě prohlašovat, že jsem feministka, neznamená automaticky se vyloučit ze sociálního života ani být nebezpečná extremistka. To jsem, pravda, tak trochu od „Severu“ čekala, nicméně realita mě stejně docela překvapila. Feminismus je v Dánsku zcela legitimní ideologií a genderovou rovnost tam chápou jako hodnotu, jejíž význam uznávají jednotlivci i instituce. Funguje tu Ministerstvo pro rovnost, které má celou problematiku na starosti a koordinuje genderový mainstreaming napříč všemi resorty. Na první pohled zkrátka ideální...
Hana Porkertová: Jsou ženy zvláštní skupina?
V současné době budou opět nominovány vědkyně na nový ročník stipendijního programu L´Oréal v České republice, který má upozornit na fakt, že ženy jsou pro vědu přínosné a potřebné. Přestože se jedná o cenu prestižní, na jejíž udílení se účastní řada významných osobností z oblasti vědy, skutečnost, že je určena pouze vědkyním a nikoli vědcům, dělá z žen zvláštní skupinu, která jakoby nebyla zahrnuta do všeobecných měřítek úspěšnosti. Dochází tak k dalšímu potvrzení vyloučení žen a utvrzení stávajícího systému, strukturální problémy ani nastavení vědy obecně ocenění nijak neřeší. Navíc „speciální akce“ pro určitou skupinu lidí se vždy potýkají s vyloučením ostatních a mohou budit zdání výhod, nikoli vyrovnávání šancí, zvlášť když reporty informující o této soutěži se o problémech, kterým musí vědkyně na rozdíl od jejich kolegů čelit, nijak nezmiňují. Nad to spojení s kosmetickou firmou reprodukuje stereotyp, že žena (vědkyně) má dobře a atraktivně vypadat a i vzhled laureátek hrál při komentářích o této akci velkou roli. Přesto ale specifická podpora vědkyň není beze smyslu, protože nastavení kariérních drah či problematické skloubení rodinného a profesního života je staví do specifické pozice.