101/2000 Sb.
                              ZÁKON
                      ze dne 4. dubna 2000
       o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů

     Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

                           ČÁST PRVNÍ
                     OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ

                             HLAVA I
                        ÚVODNÍ USTANOVENÍ

                               § 1

                         Předmět úpravy

     Zákon  upravuje ochranu  osobních údajů  o fyzických osobách,
práva a povinnosti při zpracování těchto údajů a stanoví podmínky,
za nichž se uskutečňuje jejich předávání do jiných států. 

                               § 2

     Zřizuje se Úřad pro ochranu  osobních údajů se sídlem v Praze
(dále jen "Úřad"). 

                               § 3

                        Působnost zákona

     (1)  Zákon se  vztahuje na  osobní údaje,  které zpracovávají
státní orgány, orgány územní samosprávy, jiné orgány veřejné moci,
jakož i fyzické a právnické osoby, pokud tento zákon nebo zvláštní
zákon nestanoví jinak.

     (2) Zákon se vztahuje na veškeré zpracovávání osobních údajů,
ať k němu dochází automatizovaně nebo jinými prostředky.

     (3) Zákon  se nevztahuje na zpracování  osobních údajů, které
provádí fyzická osoba výlučně pro osobní potřebu.

     (4)  Zákon se  nevztahuje na  nahodilé shromažďování osobních
údajů, pokud tyto údaje nejsou dále zpracovávány.

     (5)   Zpracování   osobních   údajů   pro  účely  statistické
a archivnictví stanoví zvláštní zákony.1), 2)

     (6) Ustanovení § 5, 9, 11, 16 a 27 tohoto zákona se nepoužijí
pro zpracování osobních údajů
a) zpravodajskými službami,3)
b) Policií   České   republiky,   včetně   její  Národní  ústředny
   Interpolu, při odhalování trestné činnosti,4)
c) Ministerstvem  financí  v  rámci  finančně-analytické  činnosti
   podle zvláštního právního předpisu,5)
d) Národním  bezpečnostním  úřadem  při  provádění  bezpečnostních
   prověrek podle zvláštního právního předpisu,6)
e) Ministerstvem  vnitra při  vydávání osvědčení  podle zvláštního
   právního  předpisu,7)  při  vydávání  krycích  dokladů8)  a při
   činnosti útvaru inspekce ministra vnitra.9)
------------------------------------------------------------------
1) Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě.
   Zákon č. 158/1999 Sb., o sčítání lidu, domů a bytů v roce 2001.
2) Zákon  č.   97/1974  Sb.,  o  archivnictví,   ve  znění  zákona
   č. 343/1992 Sb.
3) Zákon  č.   153/1994  Sb.,  o   zpravodajských  službách  České
   republiky, ve znění zákona č. 118/1995 Sb.
4) Zákon  č. 283/1991  Sb., o  Policii České  republiky, ve  znění
   pozdějších předpisů.
5) Zákon č.  61/1996 Sb., o některých  opatřeních proti legalizaci
   výnosů z  trestné činnosti a  o změně a  doplnění souvisejících
   zákonů, ve znění zákona č. 15/1998 Sb.
6) Zákon  č.  148/1998  Sb.,  o  ochraně  utajovaných  skutečností
   a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.
7) Zákon  č.  451/1991  Sb.,   kterým  se  stanoví  některé  další
   předpoklady  pro výkon  některých funkcí  ve státních  orgánech
   a organizacích České  a Slovenské Federativní  Republiky, České
   republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů.
   Zákon č.  279/1992 Sb., o  některých dalších předpokladech  pro
   výkon některých funkcí obsazovaných ustanovením nebo jmenováním
   příslušníků  Policie   České  republiky  a   příslušníků  Sboru
   nápravné výchovy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.
8) § 34a  zákona č.  283/1991 Sb.
9) § 2 odst. 4 zákona č. 283/1991 Sb. 

                               § 4

                         Vymezení pojmů

     Pro účely tohoto zákona se rozumí
a) osobním  údajem  jakýkoliv  údaj   týkající  se  určeného  nebo
   určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený
   nebo  určitelný,  jestliže  lze  na  základě  jednoho  či  více
   osobních údajů přímo či nepřímo zjistit jeho identitu. O osobní
   údaj se  nejedná, pokud je třeba  ke zjištění identity subjektu
   údajů   nepřiměřené  množství   času,  úsilí   či  materiálních
   prostředků,
b) citlivým  údajem  osobní   údaj  vypovídající  o  národnostním,
   rasovém nebo  etnickém původu, politických  postojích, členství
   v politických   stranách   či   hnutích   nebo   odborových  či
   zaměstnaneckých   organizacích,   náboženství   a  filozofickém
   přesvědčení,  trestné  činnosti,  zdravotním  stavu a sexuálním
   životě subjektu údajů,
c) anonymním údajem  takový údaj, který buď  v původním tvaru nebo
   po  provedeném  zpracování  nelze  vztáhnout  k  určenému  nebo
   určitelnému subjektu údajů,
d) subjektem údajů fyzická osoba, k níž se osobní údaje vztahují,
e) zpracováním  osobních  údajů  jakákoliv  operace  nebo soustava
   operací, které správce  nebo zpracovatel systematicky provádějí
   s osobními údaji,  a to automatizovaně  nebo jinými prostředky.
   Zpracováním  osobních  údajů  se  rozumí zejména shromažďování,
   ukládání  na  nosiče  informací,  zpřístupňování,  úprava  nebo
   pozměňování,   vyhledávání,   používání,   předávání,   šíření,
   zveřejňování,  uchovávání,  výměna,  třídění  nebo kombinování,
   blokování a likvidace,
f) shromažďováním osobních  údajů systematický postup  nebo soubor
   postupů, jehož cílem je získání osobních údajů za účelem jejich
   dalšího  uložení na  nosič informací  pro jejich  okamžité nebo
   pozdější zpracování,
g) uchováváním  osobních údajů  udržování údajů  v takové  podobě,
   která je umožňuje dále zpracovávat,
h) blokováním osobních údajů vytvoření  takového stavu, při kterém
   je  osobní  údaj  určitou  dobu  nepřístupný  a nelze jej jinak
   zpracovávat,
i) likvidací  osobních  údajů  se  rozumí  fyzické  zničení jejich
   nosiče,  jejich fyzické  vymazání nebo  jejich trvalé vyloučení
   z dalších zpracování,
j) správcem  každý   subjekt,  který  určuje   účel  a  prostředky
   zpracování  osobních údajů,  provádí zpracování  a odpovídá  za
   něj.  Zpracováním  osobních  údajů  může  správce  zmocnit nebo
   pověřit zpracovatele, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak,
k) zpracovatelem každý subjekt, který na základě zvláštního zákona
   nebo  pověření správcem  zpracovává osobní  údaje podle  tohoto
   zákona,
l) zveřejněným  osobním  údajem  osobní  údaj zpřístupněný zejména
   hromadnými sdělovacími prostředky, jiným veřejným sdělením nebo
   jako součást veřejného seznamu. 

                            HLAVA II
        PRÁVA A POVINNOSTI PŘI ZPRACOVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ

                               § 5

     (1) Správce je povinen
a) stanovit účel, k němuž mají být osobní údaje zpracovány,
b) stanovit prostředky a způsob zpracování osobních údajů,
c) zpracovávat pouze pravdivé a  přesné osobní údaje, které získal
   v souladu s tímto zákonem. Je povinen ověřovat, zda jsou osobní
   údaje pravdivé a přesné. Zjistí-li správce, že jím zpracovávané
   údaje  nejsou s  ohledem na  stanovený účel  pravdivé a přesné,
   zejména k námitce subjektu údajů,  je povinen je blokovat a bez
   zbytečného  odkladu opravit  nebo doplnit.  Nelze-li je opravit
   nebo  doplnit,  musí  je  bez  zbytečného  odkladu zlikvidovat.
   Nepravdivé,   nepřesné   nebo   neověřené   osobní   údaje  lze
   zpracovávat pouze v případě,  stanoví-li tak zvláštní zákon.10)
   Tyto  údaje  se  musí  náležitě  označit  a  vést  odděleně  od
   ostatních osobních údajů,
d) shromažďovat osobní údaje  odpovídající pouze stanovenému účelu
   a v rozsahu nezbytném pro naplnění stanového účelu,
e) uchovávat osobní údaje pouze po dobu, která je nezbytná k účelu
   jejich zpracování. Po uplynutí této doby mohou být osobní údaje
   uchovávány  pouze pro  účely statistické,  vědecké a  pro účely
   archivnictví. Při použití pro tyto účely je třeba dbát práva na
   ochranu před neoprávněným zasahováním  do soukromého a osobního
   života subjektu údajů,
f) zpracovávat osobní údaje pouze v souladu s účelem, k němuž byly
   shromážděny, pokud zvláštní  zákon nestanoví jinak. Zpracovávat
   k jinému účelu  lze osobní údaj,  jen pokud k  tomu dal subjekt
   údajů souhlas,
g) shromažďovat   osobní  údaje   pouze  otevřeně;   je  vyloučeno
   shromažďovat  údaje   pod  záminkou  jiného   účelu  nebo  jiné
   činnosti, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak,
h) nesdružovat  osobní  údaje,  které  byly  získány  k  rozdílným
   účelům, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak.

     (2) Správce může zpracovávat  osobní údaje pouze se souhlasem
subjektu údajů. Bez tohoto souhlasu je může zpracovávat,
a) jestliže  provádí zpracování  stanovené zvláštním  zákonem nebo
   nutné pro plnění povinností stanovených zvláštním zákonem,11)
b) jestliže  je  nezbytné,  aby  subjekt  údajů  mohl  vstoupit do
   jednání  o  smluvním  vztahu  nebo  aby  plnil ujednání smlouvy
   uzavřené se správcem,
c) pokud je to nezbytně třeba  k ochraně důležitých zájmů subjektu
   údajů. V  tomto případě je třeba  bez zbytečného odkladu získat
   jeho  souhlas. Pokud  souhlas  není  dán, musí  správce ukončit
   zpracování a údaje zlikvidovat,
d) jedná-li se  o oprávněně zveřejněné  osobní údaje v  souladu se
   zvláštním právním předpisem.12) Tím  však není dotčeno právo na
   ochranu soukromého a osobního života subjektu údajů,
e) pokud  je   to  nezbytné  pro  ochranu   práv  správce;  takové
   zpracování  osobních údajů  však nesmí  být v  rozporu s právem
   subjektu údajů na ochranu jeho soukromého a osobního života.

     (3) Provádí-li  správce zpracování osobních  údajů na základě
zvláštního zákona,11) je povinen  dbát práva na ochranu soukromého
a osobního života subjektu údajů.

     (4) Bez souhlasu subjektu  údajů lze osobní údaje zpracovávat
pro účely  statistické nebo vědecké. Pro  tyto účely zpracování je
nutno  osobní  údaje  anonymizovat,   jakmile  je  to  možné.  Při
zpracování osobních  údajů pro tyto  účely je však  nutno zajistit
požadovanou úroveň jejich zabezpečení podle § 13.

     (5)  Souhlasem  podle  odstavce  2  však  nemohou být dotčeny
povinnosti uvedené  v odstavci 1 písm.  c) a g). Souhlas  je třeba
dát v písemné  formě a musí z něho být  patrné, v jakém rozsahu je
poskytován,  komu a  k jakému  účelu,  na  jaké období  a kdo  jej
poskytuje. Souhlas  může být kdykoliv odvolán.  Tento souhlas musí
správce  uschovat po  dobu  zpracování  osobních údajů,  k jejichž
zpracování byl dán souhlas.

     (6) Provádí-li  správce nebo zpracovatel  zpracování osobních
údajů za  účelem nabízení obchodu nebo  služeb subjektu údajů, lze
pro  tento účel  použít jméno,  příjmení a  adresu subjektu údajů,
pokud   tyto  údaje   byly  získány   z  veřejného   seznamu  nebo
v souvislosti se svojí činností jakožto správce nebo zpracovatele.
Správce   nebo   zpracovatel   však   nesmí   uvedené  údaje  dále
zpracovávat,  pokud  s  tím   subjekt  údajů  vyslovil  nesouhlas.
Nesouhlas se  zpracováním je nutné vyjádřit  písemně. Bez souhlasu
subjektu  údajů nelze  k uvedeným  údajům přiřazovat  další osobní
údaje.
------------------------------------------------------------------
10) Například  zákon č.  89/1995 Sb.,  zákon č.  153/1994 Sb.,  ve
    znění  zákona č.  118/1995 Sb.,  a zákon  č. 283/1991  Sb., ve
    znění pozdějších předpisů.
11) Například zákon č. 111/1998 Sb.,  o vysokých školách a o změně
    a doplnění  dalších zákonů  (zákon o  vysokých školách), zákon
    č. 564/1990 Sb., o státní správě  a samosprávě ve školství, ve
    znění  pozdějších předpisů,  zákon č.  153/1994 Sb.,  ve znění
    zákona  č. 118/1995  Sb., a   zákon č.  61/1996 Sb.,  ve znění
    zákona č. 15/1998 Sb.
12) Zákon  č.  81/1966  Sb.,  o  periodickém  tisku  a o ostatních
    hromadných  informačních  prostředcích,  ve  znění  pozdějších
    předpisů. 

                               § 6

     Pokud zmocnění nevyplývá z právního předpisu, může správce se
zpracovatelem uzavřít smlouvu o zpracování osobních údajů. Smlouva
musí mít písemnou formu, jinak je  neplatná. Musí v ní být zejména
výslovně uvedeno, v jakém rozsahu, za jakým účelem a na jakou dobu
se uzavírá. Jestliže zpracovatel  ve smlouvě neposkytne dostatečné
záruky  o technickém  a organizačním  zabezpečení ochrany osobních
údajů, je taková smlouva neplatná. 

                               § 7

     Povinnosti   stanovené  v   §  5   platí  obdobně   také  pro
zpracovatele. 

                               § 8

     Jestliže zpracovatel  zjistí, že správce  porušuje povinnosti
stanovené tímto zákonem, je povinen jej na to neprodleně upozornit
a ukončit zpracování  osobních údajů. Pokud  tak neučiní, odpovídá
za škodu,  která subjektu údajů vznikla,  společně a nerozdílně se
správcem  údajů. Tím  není dotčena  jeho odpovědnost  podle tohoto
zákona. 

                               § 9

                          Citlivé údaje

     Citlivé údaje je možné zpracovávat, jestliže
a) subjekt údajů dal ke  zpracování výslovný souhlas. Souhlas musí
   být  dán písemně,  podepsán subjektem  údajů a  musí z něho být
   zřejmé, k jakým údajům je dáván, jakému správci údajů, k jakému
   účelu, na jaké období a kdo jej poskytuje. Souhlas může subjekt
   údajů kdykoliv odvolat. Správce je povinen předem subjekt údajů
   o jeho právech  poučit. Tento souhlas musí  správce uschovat po
   dobu  zpracování  osobních  údajů,  k  jejichž  zpracování  byl
   souhlas dán,
b) je to  nezbytné v zájmu  zachování života nebo  zdraví subjektu
   údajů nebo jiné osoby  nebo odvrácení bezprostředního závažného
   nebezpečí  hrozícího  jejich  majetku,  pokud  není  možno jeho
   souhlas  získat zejména  z  důvodů  fyzické, duševní  či právní
   nezpůsobilosti,  v  případě,  že  je  nezvěstný  nebo  z jiných
   podobných  důvodů.  Správce   musí  ukončit  zpracování  údajů,
   jakmile  pominou  uvedené  důvody,  a  údaje  musí zlikvidovat,
   ledaže by subjekt údajů dal k dalšímu zpracování souhlas,
c) se  jedná  o  poskytování   zdravotní  péče,13)  jakož  i  jiné
   posuzování   zdravotního   stavu   podle   zvláštního  právního
   předpisu, zejména pro účely sociálního zabezpečení,14)
d) je tak stanoveno zvláštním zákonem.15)
------------------------------------------------------------------
13) Zákon  č.  20/1966  Sb.,  o  péči  o  zdraví  lidu,  ve  znění
    pozdějších předpisů.
14) Například  zákon č.  582/1991  Sb.,  o organizaci  a provádění
    sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
15) Například  zákon   č.  48/1997  Sb.,   o  veřejném  zdravotním
    pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů,
    ve   znění  pozdějších   předpisů,  zákon   č.  280/1992  Sb.,
    o resortních,  oborových,  podnikových  a  dalších zdravotních
    pojišťovnách,    ve   znění    pozdějších   předpisů,    zákon
    č. 551/1991 Sb.,   o  Všeobecné   zdravotní  pojišťovně  České
    republiky,   ve    znění   pozdějších   předpisů,    a   zákon
    č. 158/1999 Sb. 

                              § 10

     Při zpracování osobních údajů  správce a zpracovatel dbá, aby
subjekt údajů neutrpěl újmu na  svých právech, zejména na právu na
zachování  lidské   důstojnosti,  a  také  dbá   na  ochranu  před
neoprávněným zasahováním do soukromého  a osobního života subjektu
údajů. 

                              § 11

     (1) Správce je povinen včas  a řádně subjekt údajů informovat
o tom,  že o  něm shromažďuje  údaje, v  jakém rozsahu  a pro jaký
účel, kdo  je bude dále zpracovávat  a pro jaký účel  a komu mohou
být  zpřístupněny  či  komu   jsou  údaje  určeny.  Součástí  této
informace  musí  být  též  údaj  o  jeho  sídle,  případně o sídle
zpracovatele.

     (2)  Správce musí  dále subjekt  údajů poučit  o tom,  zda je
podle zákona povinen pro  zpracování osobní údaje poskytnout, jaké
důsledky  budou vyvozeny,  pokud tak  neučiní, a  kdy je  oprávněn
odmítnout poskytnutí  osobních údajů nebo  zda poskytnutí osobních
údajů je dobrovolné.

     (3)  Správce  musí  subjekt  údajů  informovat  o  jeho právu
k přístupu k osobním údajům, jakož i o dalších právech stanovených
v § 21 tohoto zákona.

     (4) Jestliže správce nezískal osobní údaje od subjektu údajů,
poskytne  mu kromě  informací podle   odstavců 1  a 2  před jejich
dalším  zpracováním  dále  také  informace  o  tom,  kdo  mu údaje
poskytl,  informace o  druhu osobních  údajů a  také obsah  těchto
údajů.

     (5) Údaje  podle odstavce 1 není  povinen správce poskytovat,
pokud
a) zpracovává osobní údaje výlučně  pro účely statistické, vědecké
   nebo archivnictví,
b) zpracování osobních údajů mu ukládá zákon,
c) zvláštní  zákon16)  stanoví,  že   není  povinen  osobní  údaje
   poskytovat.

     (6) Rozhodnutí  orgánu veřejné moci  ani jiný úkon  nelze bez
ověření  vydat  nebo  učinit  na  základě výlučně automatizovaného
zpracování  osobních  údajů.  To  neplatí  v  případě,  že  takové
rozhodnutí nebo úkon byly učiněny ve prospěch subjektu údajů.

     (7)  Předchozími ustanoveními  nejsou dotčena  práva subjektu
údajů požadovat informace podle zvláštních zákonů.17)

     (8) Při zpracování osobních údajů  podle § 5 odst. 2 písm. e)
je správce povinen bez zbytečného odkladu subjekt údajů informovat
o tomto postupu.
------------------------------------------------------------------
16) Například   zákon   č.   153/1994   Sb.,   ve   znění   zákona
    č. 118/1995 Sb.,  zákon  č.  61/1996   Sb.,  ve  znění  zákona
    č. 15/1998 Sb.,  a zákon č. 283/1991  Sb., ve znění pozdějších
    předpisů.
17) Například  zákon  č.  123/1998   Sb.,  o  právu  na  informace
    o životním prostředí, zákon č.  367/1990 Sb., o obcích (obecní
    zřízení), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 106/1999 Sb.,
    o svobodném přístupu k informacím. 

                              § 12

     (1) Informace  podle § 11  odst. 1 až  4 jsou subjektu  údajů
podávány písemně, ve srozumitelné formě a bez zbytečného prodlení.
Informace  se  však  neposkytují,  jsou-li  součástí poučení podle
právního předpisu.

     (2) Správce  je povinen jednou  za kalendářní rok  bezplatně,
jinak kdykoli za přiměřenou  úhradu nepřevyšující náklady nezbytné
na poskytnutí informace, subjektu údajů na základě písemné žádosti
poskytnout  informace  o  osobních  údajích  o něm zpracovávaných,
pokud tento zákon nebo zvláštní zákon16) nestanoví jinak.
------------------------------------------------------------------
16) Například   zákon   č.   153/1994   Sb.,   ve   znění   zákona
    č. 118/1995 Sb.,  zákon  č.  61/1996   Sb.,  ve  znění  zákona
    č. 15/1998 Sb.,  a zákon č. 283/1991  Sb., ve znění pozdějších
    předpisů. 

         Povinnosti osob při zabezpečení osobních údajů

                              § 13

     Správce a zpracovatel jsou  povinni přijmout taková opatření,
aby  nemohlo  dojít  k   neoprávněnému  nebo  nahodilému  přístupu
k osobním údajům, k jejich  změně, zničení či ztrátě, neoprávněným
přenosům,   k  jejich   jinému  neoprávněnému   zpracování,  jakož
i k  jinému zneužití  osobních údajů.  Tato povinnost  platí i  po
ukončení zpracování osobních údajů. 

                              § 14

     Zaměstnanci  správce nebo  zpracovatele a  jiné osoby,  které
zpracovávají  osobní údaje  na  základě  smlouvy se  správcem nebo
zpracovatelem,  mohou zpracovávat  osobní údaje  pouze za podmínek
a v rozsahu správcem nebo zpracovatelem stanoveném. 

                              § 15

     (1)  Zaměstnanci  správce  nebo  zpracovatele,  jiné  fyzické
osoby,  které  zpracovávají  osobní  údaje  na  základě smlouvy se
správcem nebo  zpracovatelem, a další osoby,  které v rámci plnění
zákonem  stanovených oprávnění  a povinností  přicházejí do  styku
s osobními  údaji  u  správce   nebo  zpracovatele,  jsou  povinni
zachovávat  mlčenlivost  o  osobních  údajích  a  o bezpečnostních
opatřeních,  jejichž zveřejnění  by ohrozilo  zabezpečení osobních
údajů. Povinnost  mlčenlivosti trvá i po  skončení zaměstnání nebo
příslušných prací.

     (2) Ustanovením  předchozího odstavce není  dotčena povinnost
zachovávat mlčenlivost podle zvláštních zákonů.18)

     (3)  Povinnost   zachovávat  mlčenlivost  se   nevztahuje  na
informační povinnost podle zvláštních zákonů.19)
------------------------------------------------------------------
18) Například zákon č. 148/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
    zákon  č.  89/1995  Sb.,  zákon   č.  20/1966  Sb.,  ve  znění
    pozdějších předpisů, zákon č. 15/1998  Sb., o Komisi pro cenné
    papíry a o změně a doplnění dalších zákonů.
19) Například § 167  a 168 zákona č. 140/1961  Sb., trestní zákon,
    ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 21/1992 Sb., o bankách,
    ve znění  pozdějších předpisů, zákon č.  20/1966 Sb., ve znění
    pozdějších předpisů. 

                              § 16

                      Oznamovací povinnost

     (1) Ten, kdo hodlá zpracovávat  osobní údaje, je povinen tuto
skutečnost  oznámit  Úřadu  před  započetím  zpracovávání osobních
údajů. Oznámení je povinen učinit i správce, jestliže hodlá změnit
zpracování osobních údajů. Oznámení musí být učiněno písemně.

     (2) Oznámení musí obsahovat následující informace:
a) název správce,  adresu jeho sídla a  identifikační číslo, pokud
   bylo přiděleno,
b) účel nebo účely zpracování,
c) kategorie  subjektů údajů  a  osobních  údajů, které  se těchto
   subjektů týkají,
d) zdroje osobních údajů,
e) popis způsobu zpracování osobních údajů,
f) místo nebo místa zpracování  osobních údajů, jsou-li odlišná od
   adresy sídla správce,
g) příjemce nebo  kategorie příjemců, kterým  uvedené osobní údaje
   mohou být zpřístupněny či sdělovány,
h) předpokládané přenosy osobních údajů do jiných států,
i) popis  opatření k  zajištění požadované  ochrany osobních údajů
   podle § 13,
j) propojení na jiné správce nebo zpracovatele.

     (3)  Úřad je  povinen do  30 dnů  od doručení  oznámení Úřadu
oznamovateli  sdělit,  že  jeho  oznámení  registruje,  nebo vydat
rozhodnutí podle § 17.

     (4) Pokud  Úřad oznámení zaregistroval,  může dnem registrace
oznamovatel zahájit zpracování osobních údajů.

     (5)   Jestliže   Úřad   ve   lhůtě   stanovené  v  odstavci 3
oznamovateli  nesdělí,  že   oznámení  zaregistroval,  ani  nevydá
rozhodnutí, má se za to, že oznámení zaregistroval. 

                              § 17

     (1)  Zjistí-li   Úřad,  že  oznamovatel   nesplňuje  podmínky
stanovené tímto zákonem, zpracování osobních údajů nepovolí.

     (2)   Jestliže   oznámení   neobsahuje   všechny   požadované
informace,  vyzve Úřad  oznamovatele,  aby  je ve  stanovené lhůtě
doplnil.

     (3) Vznikne-li  z oznámení důvodná  obava, že při  zpracování
osobních údajů by mohlo dojít k porušení tohoto zákona, vyzve Úřad
oznamovatele, aby  oznámení ve stanovené  lhůtě doplnil, popřípadě
může sám provést šetření na místě samém.

     (4)  Po uplynutí  lhůty stanovené  podle odstavce  2 a 3 Úřad
oznámení  zaregistruje  nebo   vydá  rozhodnutí,  jímž  zpracování
osobních údajů nepovolí. 

                              § 18

     Oznamovací povinnost  podle § 16 se  nevztahuje na zpracování
osobních údajů,
a) které jsou součástí evidencí veřejně přístupných,
b) jejichž zpracování je správci uloženo zákonem.20)
------------------------------------------------------------------
20) Například  zákon č.  153/1994 Sb.,  zákon č.  61/1996 Sb.,  ve
    znění zákona č.  15/1998 Sb., zákon č. 283/1991  Sb., ve znění
    pozdějších předpisů, a zákon č. 158/1999 Sb. 

                              § 19

     Jestliže  správce  hodlá  ukončit  svoji  činnost, je povinen
Úřadu neprodleně  oznámit, jak naložil s  osobními údaji, pokud se
na jejich zpracování vztahuje oznamovací povinnost. 

                              § 20

                    Likvidace osobních údajů

     (1)  Správce  nebo  na  základě  jeho  pokynu  zpracovatel je
povinen provést likvidaci osobních údajů, jakmile pomine účel, pro
který  byly  osobní  údaje  zpracovány,  nebo  na  základě žádosti
subjektu údajů podle § 21.

     (2)  Zvláštní zákon  stanoví výjimky  týkající se  uchovávání
osobních   údajů  pro   účely  archivnictví   a  uplatňování  práv
v občanském soudním řízení, trestním řízení a správním řízení. 

                   Ochrana práv subjektů údajů

                              § 21

     (1)  Pokud   subjekt  údajů  zjistí,  že   došlo  k  porušení
povinností  správcem nebo  zpracovatelem, má  právo obrátit  se na
Úřad s žádostí o zajištění opatření k nápravě.

     (2)   Došlo-li   k    porušení   povinností   správcem   nebo
zpracovatelem, má subjekt údajů právo požadovat
a) aby  se   správce  či  zpracovatel   zdržel  takového  jednání,
   odstranil takto vzniklý stav či poskytl na svoje náklady omluvu
   nebo jiné zadostiučinění,
b) aby  správce  či  zpracovatel   provedl  opravu  nebo  doplnění
   osobních údajů tak, aby byly pravdivé a přesné,
c) aby osobní údaje byly zablokovány nebo zlikvidovány,
d) zaplacení  peněžité náhrady,  jestliže tím  bylo porušeno  jeho
   právo  na lidskou  důstojnost,  osobní  čest, dobrou  pověst či
   právo na ochranu jména.

     (3)  Odpovědnosti  podle  odstavce  2  se  zprostí  ten,  kdo
prokáže,  že porušení  povinnosti  nebylo  možno zabránit  ani při
vynaložení  veškerého úsilí,  které lze  od něj  požadovat. Přesto
však může subjekt údajů požadovat, aby se správce nebo zpracovatel
zdržel závadného jednání, odstranil  závadný stav, provedl opravu,
doplnění, blokování nebo likvidaci osobních údajů.

     (4)  Způsobil-li  správce  nebo  zpracovatel  subjektu  údajů
škodu,  odpovídají za  ni společně  a nerozdílně  podle zvláštních
právních předpisů.21)

     (5)  Došlo-li k  porušení povinností  uložených tímto zákonem
jak  u  správce,  tak  u  zpracovatele,  odpovídají za ně společně
a nerozdílně.   Subjekt  údajů   se  může   domáhat  svých  nároků
u kteréhokoliv z nich.

     (6) O opatřeních provedených podle  odstavce 2 písm. a) až c)
je  správce povinen  bez zbytečného  odkladu zajistit  informování
každého  subjektu,  jemuž  byly  v  rámci  zpracování osobní údaje
poskytnuty,  s výjimkou  informací o  poskytnutí omluvy  či jiného
zadostiučinění.
------------------------------------------------------------------
21) Například  zákon č.  40/1964 Sb.,  občanský zákoník,  ve znění
    pozdějších předpisů,  zákon č. 82/1998 Sb.,  o odpovědnosti za
    škodu  způsobenou  při  výkonu  veřejné  moci rozhodnutím nebo
    nesprávným úředním postupem, zákon č. 358/1992 Sb., o notářích
    a jejich   činnosti  (notářský   řád),  ve   znění  pozdějších
    předpisů. 

                              § 22

     Právo  na  zablokování  či  likvidaci  osobních  údajů nemůže
subjekt údajů požadovat, jestliže  je správce povinen osobní údaje
zpracovávat  na  základě  zákona  nebo  pokud  by  tím  mohla  být
způsobena újma na právech třetích osob. 

                              § 23

                    Náprava nemajetkové újmy

     (1)   Jestliže   osoba,   která   vykonává   pro  správce  či
zpracovatele   činnosti   na   základě   smlouvy,  poruší  uložené
povinnosti, má subjekt údajů právo požadovat,
a) aby se zdržela takového  jednání, odstranila takto vzniklý stav
   či poskytla na svoje náklady omluvu nebo jiné zadostiučinění,
b) aby zlikvidovala osobní údaje, které neoprávněně zpracovává,
c) aby zaplatila  peněžitou náhradu újmy,  která vznikla porušením
   jeho práva na lidskou důstojnost, osobní čest, dobrou pověst či
   práva na ochranu jména.

     (2)  Neposkytne-li tato  osoba na  svoje náklady  omluvu nebo
jiné zadostiučinění  nebo nezaplatí peněžitou  náhradu, je povinen
za ni tuto povinnost splnit správce nebo zpracovatel.

     (3) Poruší-li  uložené povinnosti osoba, která  je ke správci
nebo  zpracovateli v  pracovním poměru,  řídí se  její odpovědnost
zákoníkem práce. 

                              § 24

     Osoby uvedené v § 23  se odpovědnosti zprostí, pokud prokáží,
že porušení  předpisů nezavinily. Přesto  však může subjekt  údajů
požadovat,   aby   se   zdržely   jednání  porušujícího  stanovené
povinnosti,   odstranily   stav   z   takového   jednání   vzniklý
a zlikvidovaly osobní údaje, které neoprávněně zpracovávají. 

                              § 25

                          Náhrada škody

     V  otázkách  neupravených  tímto  zákonem  se  použije obecná
úprava odpovědnosti za škodu.22), 23).
------------------------------------------------------------------
22) Zákon č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
23) Zákon č.  513/1991 Sb., obchodní zákoník,  ve znění pozdějších
    předpisů. 

                              § 26

     Povinnosti podle §  21 až 25 se obdobně  vztahují i na osoby,
které shromáždily osobní údaje neoprávněně. 

                            HLAVA III
            PŘEDÁVÁNÍ OSOBNÍCH ÚDAJŮ DO JINÝCH STÁTŮ

                              § 27

     (1)  Do  jiných  států  mohou  být  osobní  údaje  předány za
podmínky,  že  právní  úprava  státu,  kde  mají  být  zpracovány,
odpovídá požadavkům stanoveným v tomto zákoně.

     (2)  Není-li  podmínka  podle  odstavce  1  splněna, může být
předávání osobních údajů uskutečněno, jestliže
a) předávání  údajů se  děje se  souhlasem nebo  na základě pokynu
   subjektu údajů, který je oprávněn jej učinit,
b) je to nezbytné k ochraně  práv nebo uplatňování nároků subjektu
   údajů,
c) jde  o  osobní  údaje,  které  jsou  součástí  evidencí veřejně
   přístupných  nebo přístupných  těm, kdo  prokáží právní  zájem,
   avšak jen pokud se týče individuálně určeného údaje nebo údajů,
d) předávání vyplývá z mezinárodní smlouvy, jíž je Česká republika
   vázána,
e) předávání  je  nutné  pro  uzavření  nebo  plnění  smlouvy mezi
   subjektem  údajů a  správcem nebo  smlouvy, která  je uzavírána
   v zájmu subjektu údajů, nebo
f) je  to  nezbytné  pro   záchranu  života  nebo  pro  poskytnutí
   zdravotní péče subjektu údajů.

     (3) Předávání  osobních údajů může  být uskutečněno v  jiných
případech,  je-li tak  činěno ve  prospěch subjektu  údajů a pokud
z dvoustranné  smlouvy   mezi  správcem  a   přijímacím  subjektem
vyplývá, že přijímací strana  zajistí požadovanou ochranu osobních
údajů.

     (4) Správce je povinen požádat Úřad o povolení k předání nebo
předávání osobních údajů do jiných  států. O žádosti Úřad rozhodne
bezodkladně, nejpozději do 7 kalendářních  dnů. Pokud v této lhůtě
Úřad  nerozhodne,  má  se  za  to,  že  s  předáním osobních údajů
souhlasí,  a to  na dobu,   která je  uvedena v  žádosti. Hrozí-li
nebezpečí  z prodlení,  vydá Úřad  rozhodnutí neprodleně. Odvolání
proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.

     (5)  Vydá-li  Úřad  rozhodnutí  o  předávání  osobních údajů,
stanoví  také dobu,  po  kterou  může správce  předávání provádět.
Pokud správce poruší povinnosti stanovené tímto zákonem, Úřad toto
povolení odejme. Odvolání proti rozhodnutí nemá odkladný účinek.

     (6) Povinnosti podle  odstavců 4 a 5 nemá  správce v případě,
že tak stanoví zvláštní zákon.24)
------------------------------------------------------------------
24) Například zákon  č. 153/1994 Sb., ve  znění zákona č. 118/1995
    Sb.,  zákon č.  61/1996 Sb.,  ve znění  zákona č. 15/1998 Sb.,
    a zákon č. 283/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 

                            HLAVA IV
                   POSTAVENÍ A PŮSOBNOST ÚŘADU

                              § 28

     (1)  Úřad  je  nezávislý  orgán.  Ve  své  činnosti postupuje
nezávisle a řídí se pouze zákony a jinými právními předpisy.

     (2) Do činnosti Úřadu lze zasahovat jen na základě zákona.

     (3) Činnost Úřadu je  hrazena ze samostatné kapitoly státního
rozpočtu České republiky. 

                              § 29

     (1) Úřad
a) provádí  dozor  nad  dodržováním  povinností  stanovených tímto
   zákonem při zpracování osobních údajů,
b) vede  evidenci   oznámení  učiněných  podle  §   16  a  registr
   povolených zpracování osobních údajů (dále jen "registr"),
c) přijímá podněty a stížnosti občanů na porušení tohoto zákona,
d) zpracovává  a  veřejnosti  zpřístupňuje  výroční  zprávu  o své
   činnosti,
e) vykonává další působnosti stanovené mu zákonem,
f) projednává přestupky  a jiné správní  delikty a uděluje  pokuty
   podle tohoto zákona,
g) zajišťuje plnění požadavků vyplývajících z mezinárodních smluv,
   jimiž je Česká republika vázána,
h) poskytuje konzultace v oblasti ochrany osobních údajů,
i) spolupracuje s obdobnými úřady jiných států.

     (2) Při  výkonu dozoru ve  formě kontroly se  postupuje podle
zvláštního právního předpisu.25)

     (3)  Dozor nad  zpracováním osobních  údajů, které  provádějí
zpravodajské služby, stanoví zvláštní právní předpis.26)
------------------------------------------------------------------
25) Zákon č. 552/1991 Sb., o  státní kontrole, ve znění pozdějších
    předpisů.
26) § 12 zákona č. 153/1994 Sb. 

                             HLAVA V
                        ORGANIZACE ÚŘADU

                              § 30

     (1) Úřad se skládá z
a) předsedy,
b) inspektorů,
c) zaměstnanců.

     (2) Kontrolní  činnost Úřadu provádějí  inspektoři a pověření
zaměstnanci (dále jen "kontrolující").

     (3) Na  předsedu Úřadu, inspektory a  zaměstnance se vztahují
ustanovení zákoníku práce, pokud tento zákon nestanoví jinak.

     (4)  Platové  poměry  zaměstnanců   Úřadu  se  řídí  právními
předpisy  upravujícími  platové  poměry  zaměstnanců orgánů státní
správy.27)

     (5)  Zaměstnancům  Úřadu  přísluší  náhrada cestovních výdajů
podle zvláštního právního předpisu.28)
------------------------------------------------------------------
27) Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost
    v rozpočtových a některých dalších organizacích a orgánech, ve
    znění pozdějších předpisů.
    Nařízení   vlády  č.   253/1992  Sb.,   o  platových  poměrech
    zaměstnanců  orgánů  státní  správy,  některých dalších orgánů
    a obcí, ve znění pozdějších předpisů.
28) Zákon  č.  119/1992  Sb.,  o  cestovních  náhradách,  ve znění
    pozdějších předpisů. 

                              § 31

     Kontrolní  činnost Úřadu  se provádí  na základě  kontrolního
plánu nebo na základě podnětů a stížností občanů. 

                              § 32

                         Předseda Úřadu

     (1) Úřad řídí předseda,  kterého jmenuje a odvolává prezident
republiky na návrh Senátu Parlamentu České republiky.

     (2)  Předseda  Úřadu  je  jmenován  na  dobu  5 let. Může být
jmenován maximálně na 2 po sobě jdoucí období.

     (3)  Předsedou  Úřadu  může  být  jmenován  pouze občan České
republiky, který
a) je způsobilý k právním úkonům,
b) je  bezúhonný,  splňuje  podmínky  stanovené  zvláštním právním
   předpisem29) a  jeho znalosti, zkušenosti  a morální vlastnosti
   jsou předpokladem, že bude svoji funkci řádně zastávat,
c) má ukončené vysokoškolské vzdělání.

     (4) Bezúhonnou je pro účel tohoto zákona fyzická osoba, která
nebyla pravomocně odsouzena pro úmyslný trestný čin nebo i trestný
čin spáchaný  z nedbalosti v  souvislosti se zpracováním  osobních
údajů.

     (5) S  výkonem funkce předsedy  Úřadu je neslučitelná  funkce
poslance  nebo  senátora,  soudce,  státního  zástupce,  jakákoliv
funkce ve  veřejné správě, funkce  člena orgánů územní  samosprávy
a členství v politických stranách a hnutích.

     (6) Předseda Úřadu nesmí  zastávat jinou placenou funkci, být
v dalším  pracovním   poměru  ani  vykonávat   výdělečnou  činnost
s výjimkou   správy   vlastního   majetku   a   činnosti  vědecké,
pedagogické,  literární,  publicistické  a  umělecké,  pokud  tato
činnost nenarušuje důstojnost nebo neohrožuje důvěru v nezávislost
a nestrannost Úřadu.

     (7) Z  funkce je předseda Úřadu  odvolán, přestal-li splňovat
některou z podmínek pro jeho jmenování.

     (8) Z  funkce může být předseda  odvolán také tehdy, jestliže
nevykonává po dobu 6 měsíců svoji funkci.
------------------------------------------------------------------
29) Zákon č. 451/1991 Sb. 

                        Inspektoři Úřadu

                              § 33

     (1)  Inspektora  jmenuje  a  odvolává  prezident republiky na
návrh Senátu Parlamentu České republiky.

     (2) Inspektor je jmenován na období 10 let. Může být jmenován
opakovaně.

     (3) Inspektor  vykonává kontrolu, řídí  kontrolu, vypracovává
kontrolní protokol  a provádí další  úkony, jež souvisejí  s úkoly
Úřadu.

     (4) Činnosti podle odstavce 3 vykonává 7 inspektorů Úřadu. 

                              § 34

     (1)  Inspektorem  může  být  jmenován  občan České republiky,
který je  způsobilý k právním úkonům,  bezúhonný, splňuje podmínky
stanovené  zvláštním právním  předpisem29) a  má ukončené  odborné
vysokoškolské vzdělání.

     (2)  S  výkonem  funkce  inspektora  je  neslučitelná  funkce
poslance  nebo  senátora,  soudce,  státního  zástupce,  jakákoliv
funkce ve  veřejné správě, funkce  člena orgánů územní  samosprávy
a členství  v  politických  stranách  a  hnutích.  Inspektor nesmí
zastávat  jinou  placenou  funkci,  být  v  pracovním  poměru  ani
vykonávat výdělečnou  činnost s výjimkou  správy vlastního majetku
a činnosti   vědecké,    pedagogické,   literární,   publicistické
a umělecké,   pokud  tato   činnost  nenarušuje   důstojnost  nebo
neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost Úřadu.

     (3)  Z  funkce  je  inspektor  odvolán,  přestal-li  splňovat
některou z podmínek pro jeho jmenování.
------------------------------------------------------------------
29) Zákon č. 451/1991 Sb. 

                            HLAVA VI
                          ČINNOST ÚŘADU

                              § 35

                           Registrace

     (1)  Do  registru  povolených  zpracování  osobních  údajů se
zapisují údaje z oznámení podle § 16 odst. 2.

     (2) Registraci  nebo její zrušení zveřejňuje  Úřad nejdéle do
2 měsíců  ve Věstníku  Úřadu, nestanoví-li  zvláštní zákon,  že se
registrace nebo  její zrušení nezveřejňuje.  Oznámení o registraci
nebo  oznámení o  zrušení registrace  může Úřad  zveřejnit i jiným
vhodným způsobem.

     (3) Registr  je veřejně přístupný s  výjimkou údajů uvedených
v § 16 odst. 2 písm. e) a i). 

                              § 36

                         Výroční zpráva

     (1)   Výroční   zpráva   Úřadu   obsahuje  zejména  informace
o provedené  kontrolní  činnosti   a  její  zhodnocení,  informace
a zhodnocení stavu v oblasti zpracovávání a ochrany osobních údajů
v České republice a zhodnocení ostatní činnosti Úřadu.

     (2)  Výroční zprávu  předkládá předseda  Úřadu pro  informaci
Poslanecké sněmovně  a Senátu Parlamentu  České republiky a  vládě
České  republiky  do  2   měsíců  po  skončení  rozpočtového  roku
a zveřejňuje ji ve Věstníku Úřadu. 

                              § 37

                    Oprávnění kontrolujících

     Kontrolující jsou při provádění kontroly oprávněni
a) vstupovat  do  objektů,  zařízení  a  provozů,  na pozemky a do
   jiných  prostor  kontrolovaných  správců  a  zpracovatelů  nebo
   každého,    kdo    zpracovává    osobní    údaje,   (dále   jen
   "kontrolovaný"),  pokud  to  souvisí  s  předmětem kontroly; do
   obydlí  mohou vstupovat  pouze v  případě, že  tato slouží také
   k provozování podnikatelské činnosti,
b) požadovat  na  kontrolovaných  a  na  jiných  osobách,  aby  ve
   stanovených  lhůtách  předložily  originální  doklady  a  další
   písemnosti,   záznamy   dat   na   paměťových  médiích,  výpisy
   a zdrojové kódy programů, pokud je  vlastní, výpisy a opisy dat
   (dále jen  "doklady"), pokud to  souvisí s předmětem  kontroly,
   a provádět vlastní dokumentaci,
c) seznamovat   se   s   utajovanými   skutečnostmi   za  podmínek
   stanovených  zvláštním  právním  předpisem,30)  jakož i dalšími
   skutečnostmi, které jsou chráněny povinností mlčenlivosti,
d) požadovat  na   fyzických  i  právnických   osobách  poskytnutí
   pravdivých a  úplných informací o  zjišťovaných a souvisejících
   skutečnostech,
e) zajišťovat  v odůvodněných  případech doklady;  jejich převzetí
   musí  kontrolovanému  písemně  potvrdit  a  na  jeho  žádost mu
   ponechat kopie převzatých dokladů,
f) pořídit  kopie  obsahu  paměťových  médií,  obsahujících osobní
   údaje, nacházejících se u kontrolovaného,
g) požadovat, aby kontrolovaní podali  ve stanovené lhůtě písemnou
   zprávu o odstranění zjištěných nedostatků,
h) používat  telekomunikační zařízení  kontrolovaných v případech,
   kdy je jejich použití nezbytné pro zabezpečení kontroly.
------------------------------------------------------------------
30) Zákon č. 148/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů. 

                              § 38

                    Povinnosti kontrolujících

     (1)  Kontrolu nesmějí  provádět ti  kontrolující, u  nichž se
zřetelem na jejich vztah ke kontrolovaným nebo k předmětu kontroly
jsou důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti.

     (2) Kontrolující je povinen bezprostředně po tom, co se dozví
o skutečnostech   nasvědčujících  jeho   podjatosti,  oznámit   to
předsedovi Úřadu.

     (3)  O  námitce  podjatosti  kontrolujícího rozhodne předseda
Úřadu bez  zbytečného odkladu. Do rozhodnutí  o námitce podjatosti
činí kontrolující pouze úkony, které nesnesou odkladu.

     (4) Proti rozhodnutí o námitce podjatosti se nelze odvolat.

     (5) Kontrolující jsou povinni
a) prokázat se kontrolovanému průkazem kontrolora,
b) oznámit kontrolovanému zahájení kontroly,
c) šetřit práva a právem chráněné zájmy kontrolovaných,
d) předat  neprodleně převzaté  doklady, jakož  i kopie paměťových
   médií kontrolovanému, pominou-li důvody jejich převzetí,
e) řádně  ochraňovat   zajištěné  doklady  proti   jejich  ztrátě,
   zničení, poškození nebo zneužití,
f) pořizovat o výsledcích kontroly kontrolní protokol,
g) zachovávat  mlčenlivost o  skutečnostech zjištěných  při výkonu
   kontroly  a nezneužít  znalosti těchto  skutečností. Povinností
   mlčenlivosti není dotčena oznamovací povinnost podle zvláštních
   zákonů.   Povinnost  mlčenlivosti   přetrvává  i   po  skončení
   pracovněprávního vztahu  k Úřadu. Povinnosti  mlčenlivosti může
   kontrolujícího zbavit předseda Úřadu. Povinnost mlčenlivosti se
   nevztahuje na anonymizované a zobecněné informace.

     (6)  Kontrolní  protokol  obsahuje  zejména  popis zjištěných
skutečností s  uvedením nedostatků a  označení ustanovení právních
předpisů,  které byly  porušeny,  a  opatření, která  byla uložena
k nápravě,  a   stanovení  lhůt,  do  kdy   je  třeba  je  učinit.
V kontrolním   protokolu   se   uvádí   označení   Úřadu  a  jména
kontrolujících na kontrole  zúčastněných, označení kontrolovaného,
místo a  čas provedení kontroly, předmět  kontroly, skutečný stav,
označení  dokladů a  ostatních dokumentů  a zjištění,  o které  se
protokol opírá. Kontrolní  protokol podepisují kontrolující, kteří
se kontroly zúčastnili.

     (7)   Povinností  kontrolujících   je  seznámit  kontrolované
s obsahem  kontrolního  protokolu  a  předat  jim  jeho stejnopis.
Seznámení  s  kontrolním  protokolem  a  jeho  převzetí  potvrzují
kontrolovaní    podpisem    kontrolního    protokolu.   Odmítne-li
kontrolovaný  seznámit  se  s   kontrolním  protokolem  nebo  toto
seznámení  potvrdit,  vyznačí  se  tyto  skutečnosti  v kontrolním
protokolu. 

                              § 39

     Každý je povinen v  souvislosti s výkonem kontroly poskytnout
kontrolujícím při výkonu jejich činnosti potřebnou součinnost. 

                       Opatření k nápravě

                              § 40

     (1)  Zjistí-li kontrolující,  že došlo  k porušení povinností
uložených tímto  zákonem, uloží inspektor, jaká  opatření je třeba
učinit, aby  byly zjištěné nedostatky odstraněny,  a stanoví lhůtu
pro jejich odstranění.

     (2)  Byla-li uložena  likvidace osobních  údajů, jsou  osobní
údaje do likvidace blokovány. Proti uložení likvidace může správce
podat  námitku k  předsedovi Úřadu.  Do doby,  než bude  o námitce
rozhodnuto,  musí  být  osobní  údaje  blokovány. Proti rozhodnutí
předsedy lze podat žalobu podle předpisů o správním soudnictví. Do
doby, než bude soudem rozhodnuto, jsou údaje blokovány.

     (3) Kontrolovaný  je povinen ve stanovené  lhůtě podat zprávu
o přijatých opatřeních. 

                              § 41

     V  řízení ve  věcech  upravených  tímto zákonem  se postupuje
podle správního řádu,31) pokud  ustanovení tohoto zákona nestanoví
jinak.
------------------------------------------------------------------
31) Zákon  č. 71/1967  Sb., o  správním řízení  (správní řád),  ve
    znění zákona č. 29/2000 Sb. 

                              § 42

     Provozováním  informačních systémů  nakládajících s  osobními
údaji  podle dosavadních  předpisů se  rozumí zpracování  osobních
údajů. 

                              § 43

                Oprávnění a povinnosti při dozoru

     Oprávnění a  povinnosti kontrolujících a  kontrolovaných osob
se  řídí   zvláštním  právním  předpisem,25)   pokud  tento  zákon
nestanoví jinak.
------------------------------------------------------------------
25) Zákon č. 552/1991 Sb., o  státní kontrole, ve znění pozdějších
    předpisů. 

                            HLAVA VII
                             SANKCE

                              § 44

                            Přestupky

     (1) Přestupku  se dopustí a  pokutou do výše  50 000 Kč  bude
potrestána   osoba,  která   je  ke   správci  nebo   zpracovateli
v pracovním  nebo  jiném  obdobném  poměru  nebo  pro něj vykonává
činnosti  na  základě  dohody,  nebo  osoba,  která v rámci plnění
zákonem  uložených  oprávnění  a   povinností  přichází  do  styku
s osobními údaji správce nebo zpracovatele, pokud poruší povinnost
mlčenlivosti uloženou podle tohoto zákona.

     (2) Přestupku  se dopustí a  pokutou do výše  25 000 Kč  bude
potrestána  osoba  uvedená  v   odstavci  1,  pokud  poruší  jinou
povinnost stanovenou tímto zákonem.

     (3) Na  přestupky a jejich projednávání  se vztahuje zvláštní
právní předpis.32)

     (4) K projednávání přestupků je příslušný Úřad.
------------------------------------------------------------------
32) Zákon  č. 200/1990  Sb.,  o  přestupcích, ve  znění pozdějších
    předpisů. 

                              § 45

                        Pořádková pokuta

     Osobě, která  neposkytne Úřadu při  výkonu kontroly potřebnou
součinnost, může být  uložena pořádková pokuta do výše  25 000 Kč,
a to i opakovaně. 

                              § 46

                 Pokuty správcům a zpracovatelům

     (1) Pokutou do výše 10 000 000 Kč bude potrestán správce nebo
zpracovatel,  který  poruší  povinnost  uloženou  mu  podle tohoto
zákona.

     (2)  Pokud správce  nebo zpracovatel  do 1  roku ode dne, kdy
nabylo rozhodnutí o uložení pokuty právní moci, porušil povinnosti
uložené mu tímto zákonem opakovaně,  může mu být uložena pokuta do
výše 20 000 000 Kč.

     (3) Správce nebo zpracovatel,  který maří kontrolu prováděnou
Úřadem,   může   být   potrestán   pořádkovou   pokutou   do  výše
1 000 000 Kč, a to i opakovaně.

     (4) Porušení povinností projednává Úřad.

     (5)  Při ukládání  pokuty  podle  tohoto zákona  vychází Úřad
zejména z povahy, závažnosti, způsobu jednání, míře zavinění, doby
trvání a následků protiprávního jednání.

     (6) Pokutu lze uložit do 1  roku ode dne, kdy příslušný orgán
porušení povinnosti  zjistil, nejdéle však  do 3 let  ode dne, kdy
k porušení povinnosti došlo.

     (7) Pokutu  vybírá Úřad. Pokutu vymáhá  územní finanční orgán
podle zvláštního právního předpisu.33)

     (8) Výnos pokut je příjmem rozpočtu republiky.
------------------------------------------------------------------
33) Zákon  č. 337/1992  Sb., o  správě daní  a poplatků,  ve znění
    pozdějších předpisů. 

                           HLAVA VIII
           USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ

                              § 47

                  Opatření pro přechodné období

     (1)  Každý, kdo  zpracovává  ke  dni nabytí  účinnosti tohoto
zákona  osobní údaje  a na  něhož se  vztahuje povinnost  oznámení
podle § 16,  je povinen tak učinit nejpozději do  6 měsíců ode dne
nabytí účinnosti tohoto zákona.

     (2) Zpracování osobních údajů prováděné před účinností tohoto
zákona  je nutno  uvést do  souladu s  tímto zákonem  do 1 roku od
účinnosti tohoto zákona. 

                              § 48

                      Zrušovací ustanovení

     Zrušuje se  zákon č. 256/1992  Sb., o ochraně  osobních údajů
v informačních systémech. 

                           ČÁST DRUHÁ

                              § 49

                     Novela trestního zákona

     Zákon  č.  140/1961  Sb.,  trestní  zákon,  ve  znění  zákona
č. 120/1962  Sb., zákona  č. 53/1963  Sb., zákona  č. 56/1966 Sb.,
zákona   č.  148/1969   Sb.,   zákona   č.  45/1973   Sb.,  zákona
č. 43/1980 Sb.,  zákona č.  10/1989 Sb.,  zákona č.  159/1989 Sb.,
zákona   č.   47/1990   Sb.,   zákona   č.   84/1990  Sb.,  zákona
č. 175/1990 Sb., zákona  č. 457/1990 Sb., zákona  č. 545/1990 Sb.,
zákona č.  490/1991 Sb., zákona č.  557/1991 Sb., nálezu Ústavního
soudu  ČSFR  ze  4.  9.  1992,  zákona  č.  290/1993  Sb.,  zákona
č. 38/1994  Sb., zákona  č. 91/1994  Sb., zákona  č. 152/1995 Sb.,
zákona   č.  19/1997   Sb.,   zákona   č.  103/1997   Sb.,  zákona
č. 253/1997 Sb., zákona  č. 92/1998 Sb.,  zákona č. 112/1998  Sb.,
zákona   č.  148/1998   Sb.,  zákona   č.  167/1998   Sb.,  zákona
č. 96/1999 Sb., zákona  č. 191/1999 Sb.,  zákona č. 210/1999  Sb.,
zákona   č.  223/1999   Sb.,  zákona   č.  238/1999   Sb.,  zákona
č. 305/1999 Sb.,  zákona č. 327/1999  Sb., zákona č.  360/1999 Sb.
a zákona č. 29/2000 Sb., se mění takto:

     1. V § 178 odstavec 1 zní:

     "(1) Kdo, byť i  z nedbalosti, neoprávněně sdělí, zpřístupní,
jinak zpracovává nebo si přisvojí osobní údaje o jiném shromážděné
v souvislosti  s výkonem  veřejné správy,  bude potrestán  odnětím
svobody  až  na  tři  léta  nebo  zákazem  činnosti nebo peněžitým
trestem.".

     2. V § 178 odst. 2 se za slovo "kdo" vkládá slovo "osobní". 

                           ČÁST TŘETÍ

                              § 50

         Novela zákona o svobodném přístupu k informacím

     Zákon č. 106/1999 Sb., o  svobodném přístupu k informacím, se
mění takto:

     1. V § 2 odstavec 3 včetně poznámky pod čarou č. 1) zní:

     "(3)  Zákon  se  nevztahuje  na  poskytování  osobních  údajů
a informací podle zvláštního právního předpisu.1)
------------------------------------------------------------------
1) Například  zákon  č.  101/2000  Sb.,  o  ochraně osobních údajů
   a o změně některých zákonů, a zákon č. 123/1998 Sb., o právu na
   informace o životním prostředí.".

     2. V § 5 odst. 3  se věta druhá nahrazuje větou, která včetně
poznámky pod čarou č. 3a) zní: "Na tyto subjekty se pro tento účel
nevztahuje povinnost zamezit sdružování informací podle zvláštního
právního předpisu.3a)
------------------------------------------------------------------
3a) § 5  odst.  1  písm.  h)  zákona  č.  101/2000  Sb., o ochraně
    osobních údajů a o změně některých zákonů.".

     3. V  § 8 se  odstavce 1  a  2 včetně nadpisu  a poznámky pod
čarou č. 5) zrušují. 

                           ČÁST ČTVRTÁ
                            ÚČINNOST

                              § 51

     Tento zákon nabývá účinnosti dnem  1. června 2000, s výjimkou
ustanovení  §   16,  17  a  35,   která  nabývají  účinnosti  dnem
1. prosince 2000.

                           Klaus v. r.
                           Havel v. r.
                           Zeman v. r.