Na rozloučenou

[Drobnosti]

Pražská konservatoř mívala »výstupní zkoušky«. Žáci, opouštějící konservatoř, v potu tváři odehrávali tu skladby, jež vedením svých učitelů nadřeli snad za půl léta, ne-li za rok, řídívali jako absolventi skladatelských kursů i skladby své jako ukázky svého nadání a umění. V přísném mračnopozoru při nich sedávali zástupci vlády (před lety místodržitelský rada Ritter von Smollarsch, o kterém se říkalo, že je nejhudebnější Pražan, protože prý měl Es-moll am …), ředitel konservatoře (neřídil-li zrovna), kavalírský zástupce kuratoria konservatoře, dokud nebyla zestátněna, a kdo ví, kdo všecko. Takové zkoušky trvávaly od rána do večera; ještě Kocián a Kubelík se v nich potili, nemluvíc o jiných. Dnes jsou místo toho »Večery loučení«, v nichž vystupují jako na večerním koncertě hotoví i nehotoví virtuosové, povolaní i nepovolaní skladatelé, jako to bývalo na »výstupních« zkouškách, jen mnohem sousedštěji, třebas chudáci absolventi nepomějí strachu o nic méně, než ho bývalo jindy. Ale jedna otázka se nám vtírá. Má-li již titul těchto zkoušek býti vlídnější, než býval, proč jim neříkati ‚Večery na rozloučenou místo po německu ‚Večery rozloučení (Abschiedsabende)?

Naše řeč 8, ročník 9/1925

Předchozí A. M.: Některé snad zajímavé věci

Následující Z.: The Czech Language in America