Nátka

[Drobnosti]

(»N. Ř.« II, 22) P. Boh. Lůžek z Domoušic u Loun nám laskavě oznámil, že staří lidé v Oboře u Loun slovem nátka jmenovali (a snad posud jmenují) větve, kterými se znamenaly meze a cípy louky, nebyly-li jinak zřejmé. Obyčejně se vetkla vrbová větev silnějším koncem do země a na tenším konci se stočila v uzel. Dělávalo se to před senosečí, a podle nátek si sekáči vykráčeli hranici. Také se takovému prutu říkávalo někdy »vohánka«. — Jiný čtenář nás upozorňuje, že nátka jinde znamená osutinu na rtech (ekzém); to je pokažené staré slovo nádcha, jímž bývají označovány rozličné zánětlivé nebo katarové choroby a vyrážky na rozličných místech těla.

Naše řeč 3, ročník 2/1918

Předchozí Gilbert Cyril Křikava: Křížové dni

Následující Po vykonaných studiích