Šuft

[Hovorna]

Po p. Zevlounově vypravování o ‚šuftovi‘ v Nár. l. 4. ř. 1925 jsme dostali několik dotazů ústních a jeden písemný, co to vlastně je. Totiž to slovo; co znamená, ví každý. Podle Weigandova slovníku je to slovo dolnoněm., doložené po prvé r. 1611 jako označení chudého šlechtice, jež vzniklo buď z dněm. schuv-ût (= horněm. schieb aus ‚vystrč‘), nebo spíše je odvozenina dněm. slovesa schubben (= hněm. schuppen ‚škrabati‘); pak by znamenalo asi totéž co naše ‚ošoust‘, t. člověka ošumělého. Ob. se tak říká ve smyslu mravním s týmiž významem co ‚mizera‘. Češtějšího rázu je tvar šufťák, ale obejdeme se i bez něho.

Naše řeč 2, ročník 10/1926

Předchozí Spéra, spirála

Následující Tajuplný