Usedavý pláč

[Hovorna]

(K. L.) je, při němž srdce usedá, jak se říkalo již v staré době, na př. Petr počě (= počal) plakati, až srdce usedalo Hrad. 85a, pod. Vít. A. 56b (slovensky se tak říká i o smíchu: že sa smieli, až sa im srdce usedalo, Kalinčiak, Povesti 1, 119). Usedati pak znamená m. j. ustávati, ulevovati v činnosti (na př. udatnost vojákův tuchnouti a usedati počala, Kron. Tur. 2, 378). Podobně se říká o někom, že plakal, až mu srdce stydlo; Veleslavín (v Rozumově Staroč. bibl. 4, 187) překládá lat. rčení debilitor lacrimis po česku »do ustání se upláči«.

Naše řeč 10, ročník 10/1926

Předchozí Skaná nit

Následující Josef Zubatý: Na prahu druhého desítiletí, I.