Vyškov, Slavkov

[Hovorna]

(F. Č.) Psaní Vyškov zavedl nyní úředně Statistický lexikon obcí v republice Československé II, Morava a Slezsko, patrně podle domácí výslovnosti, v níž zní první slabika krátce. Výslovnost Výškov se vyskytuje nejen u Čechů z království, nýbrž i u Moravanů samých; Černý-Váša v své studii o moravských jménech místních (v Brně 1907) píší rovněž Výškov, nikoli Vyškov. K této výslovnosti vede především vliv podst. jména výška; ale výslovnost ta má i své etymologické oprávnění, neboť podle výkladu knihy výše uvedené je jméno Výškov odvozeno z osobního jména nosti porušené, rozhodla se v tomto případě učiniti ústupek výslovnosti Výšek, právě tak jako dvojí Výškov (u Plané a Postoloprt) a dvoje Výškovice (u Teplé a u Vimperka) v Čechách. Je přirozené, že i podle těchto místních jmen českých budou Čechové vždycky náchylní k výslovnosti Výškov. Proč místopisná komise, která sestavovala Statistický lexikon a jejíž zásadou bylo dosazovati tvary historicky správnější za tvary v místní výslovnosti porušené, rozhodla se v tomto případě učiniti ústupek výslovnosti místní, nemůžeme rozhodovati. — Že by se v Čechách vyslovovalo Slávkov m. Slavkov, neměli jsme nikdy příležitost pozorovati, ač se toto historické jméno vyskytuje velmi často. Výslovnost Slávkov je i u Čechů jistě jen výminkou a byla by mohla vzniknouti leda působením slova sláva nebo domáckého (hypokoristického) jména Slávek (místo Jaroslav, Bohuslav, Ladislav, Václav).

Naše řeč 10, ročník 11/1927

Předchozí Spohřebovati

Následující Josef Zubatý: Namšiti, namšívati, námech