Obojetné souhlásky ve větách

[Posudky a zprávy]

Pod tímto titulem sestavil a vydal řídící učitel, jehož jméno a působiště zamlčujeme, lístek s větami na pravopisná cvičení s hláskovými skupinami by ly my py sy vy zy. Laskavý čtenář (či čtenářka?), který nám ten lístek poslal, připsal naň větu: »Není tohle týrání dětí?« My odpovídáme, že cesty mohou býti rozličné; ale…

Na jedné stránce jsou věty »podle učebnice«, na druhé »soustava rozšířená«. Na ukázku podáváme ze soustavy rozšířené odstavec věnovaný skupině ly; do závorek jsme připsali přídavky a varianty stránky první. »Zablýsklo se, když mlynář slynoucí (lyžařským rozmyslem) uslyšel, že lysý Holýšovan (Volyňan) si lysoluje lýtka (připlynulým) lýkem a polyká zbytek lysky (pelyněk; ostatek je jen v soustavě rozšířené a podobné rozdíly jsou v cvičeních jiných). Lydie na lyceu lyžovala v plyši, a když rozplýtvala mlýnec s vlysy, se vzlykotem vyhledávala pelyněk podél plýtce plynoucí Volyňky. Lyšej se v kolybě nalykal glycerinu. Lykurg neslynul hrou na olympskou lýru«. Anebo odstavec se skupinou my: »My se nemýlíme, myslíme-li, že myši vymýtí hlemýždě i hmyz, zamyká-li Myjavan myšaře. Mýtný (a že mýtný) u smyrnenského mysu rozdmýchal oheň, aby umyl chmýří smyčce. V Kamýku se nachomýtl mýval mezi myriádami mytických myrt«. Atd., snad tyto ukázky stačí? Nepochybujeme, že takové větičky dobře pomáhají, aby si žák vštípil do paměti, jak se které slovo a který tvar píše; ale v národě Komenského by se přece mělo rozuměti samo sebou, že v nich mají býti slova a pojmy žijící v duši žákově a že obsahem vět nesmí býti vyložený nesmysl. A to se ještě ani neptáme, mají-li se žáci učiti na př., že od jména Smyrna je příd. jm. smyrnenský m. smyrenský.

Naše řeč 5, ročník 13/1929

Předchozí Josef Zubatý: Historická mluvnice jazyka českého

Následující Z našich časopisů