Z cesty

[Hovorna]

(J.) Máme-li představu skutečné cesty (Weg), s jejíhož povrchu něco mizí, užíváme předložky s: vítr odvál sníh s cesty; tak i ve významu přeneseném: sešel s pravé cesty. Máme-li při slově cesta představu děje (Reise), z jehož průběhu něco vychází, užíváme předložky z: vracíme se z cesty, píšeme z cesty (nikoli s cesty!) atd. (v. NŘ. 7, 219). A protože neposíláme pozdravy známým, sedíce na cestě, nýbrž vzpomínáme na ně během svého putování, je ve větě »posílám ti pozdrav z cesty« předložka z i v českém pravopise zcela na místě.

Naše řeč 9, ročník 9/1925

Předchozí Voda Dolní Dobrá

Následující Zemská rada školní