[Drobnosti]
V jednom referátě o jubilejním představení Ibsenova Rosmersholmu (v Nár. Pol. ze dne 25. března) bylo toto Ibsenovo dílo oceněno touto větou: »Rosmersholm« je z psychologicky nejjemnějších a umělecky jistě nejvrcholnějších dramat Ibsenových«. Uvážíme-li, že příd. jméno vrcholný je už samo sebou významu superlativního (vrcholný = nejvyšší), že od tohoto superlativního adjektiva je tu utvořen superlativ nejvrcholnější a že mluví o Rosmersholmu jako o jednom z nejvrcholnějších dramat Ibsenových, je to jistě chvála, která znamená buď velmi mnoho, anebo nic. Neboť jakou cenu mohou míti takové superlativy, které superlativy býti přestaly?
Předchozí Slunečkář
Následující Josef Zubatý: Ošuměti, ošumělý
© 2008 – HTML 4.01 – CSS 2.1