Roztáhhuba

[Hovorna]

‚Pilný čtenář‘ nás upozorňuje na přezdívku rostahuba (takovej roztahuba, ten žádnýho nemoch nechat na pokoji, v Kubínových Lidových povídkách z Podkrkonoší, v Rozpr. 3. tř. Č. ak. 51, 204), již asi správně vykládá jako roztáhhuba (roztáhl hubu). Zná ji někdo odjinud? Jiné podobné přezdívky, s jiným tvarem a s jinými významovými odstíny jsou na př. otevřhuba, melhuba (také příjmení), tlučhuba, mlachuba (t. j. mlac-huba, v. Holečkův Obšít). Krátkost samohlásky v roztahuba z roztáhhuba je asi výsledek české snahy zkracovati délky v první části složenin. Na Zlínsku říkají podle Bartošova Dial. slovníku (361) rozdahuba; oporou tohoto tvaru je rčení rozdávit, rozdavovat hubu, které zaznamenává Bartoš z téže krajiny i odjinud.

Naše řeč 7, ročník 9/1925

Předchozí Prolézací

Následující Rozvaha