Labe

[Hovorna]

(V. K.) Jméno této řeky se pokládá obecně za slovo keltskolatinské (Albis); z Albis, které je opřeno i německým Elbe, vzniklo jméno české týmž přesmyknutím hlásek al jako na př. v slově laň(í) vedle cslov. al’n’ji nebo v labuť (labud), které je téhož kmene jako lat. albus (= bílý). Jak vznikla jm. Zálaby, Labe atd. na místech od Labe vzdálených, lze vyložiti nejspíše tím, že se jm. Labe přenášelo i na jiné vodní toky. Sedláček (Snůška starých jmen) uvádí na př. se jménem Labe potůček vpadající do Jizery u Malé Skály, při jehož ústí je i víska Labe. Takových jmen mohlo býti po Čechách víc, třeba se nezachovala. Místní jméno Labouň nesouvisí se slovem Labe, nýbrž je to odvozenina z osob. jména Labún.

Naše řeč 3, ročník 9/1925

Předchozí Kýč

Následující Okresní osvětový sbor