»Osazenstvo«

[Hovorna]

Oddílu horníků, kteří sjeli do dolů na práci (anebo i jiné podobné skupině dělníků), Němci říkají »Belegschaft«; a protože jsme se naučili, že každé německé -schaft musí míti v českém odlitku německého vzoru koncovku -stvo (Mannschaft mužstvo, Burgerschaft občanstvo atd.), vytvořil někdo slovo »osazenstvo«, slovo nepěkné a nesrovnávající se s pojmem, jejž má vystihovati (»osazenstvo« by byla skupina lidí osazených, ne lidí, kteří něco osadili nebo jimiž bylo něco osazeno).

Sloveso osaditi samo je vhodné; říkalo se a říká se posud osaditi kraj, město atp. obyvatelstvem, pevnost nebo město vojskem, úl včelami, v Kottově dokladě z Nového zákona z r. 1417 hospodář »osadil vinici kopáči, těžaři« (dělníky), »soud osaditi« znamenávalo tolik co jmenovati jeho členy, důl tedy může dobře býti »osazován«. Vojsku, kterým bylo nějaké místo osazeno, říkalo se také osádka; vedle toho se však říkávalo i posádka, a toto slovo ve významě vojenském na konec opanovalo. Tím staré a dobré slovo osádka zaniklo a mohlo by býti pěknější i češtější náhradou německého »Belegschaft«.

Vedle osaditi říká se také s významem celkem týmže i obsaditi: starší je tvar osaditi. Ve složeninách se původně předložka o, ob střídávala tak, že ob bývalo před samohláskami (oborati, obouti), před l (starší tvary byly obloupiti, oblízati a pod.), j (objíti), n (obnoviti), r (obraziti), v (kteréž pak původně samo zanikalo: obrátiti z obvrátiti), kdežto před jinými hláskami bývalo o. Říkávalo se na př. i ocházeti, ohájiti a j. Ale pravidlo bylo již odedávna porušováno, většinou na prospěch tvarů s ob- (podle objíti, obejíti říkáme obcházeti atd.). Někdy jsou obojí tvary rozlišeny i významem (otékati: obtékati). Určitost onoho pravidla zaniká v češtině od nejstarších dob, z nichž ji známe, a bylo by zbytečné i marné je vnucovati jazyku dnešnímu: ale kde lze bez násilí ještě voliti z obou tvarů, měli bychom voliti podle starého pravidla (tedy omeziti, omýti, obrýti, obrůsti atd.).

Naše řeč 7, ročník 3/1919

Předchozí Náměstí a lípa svobody či Svobody?

Následující F. N.: Zub času