Časopis Naše řeč

Zpěčovati se

[Hovorna]

(F. K.) Tak, ne zpěčovati se, učí psáti Pravidla a správně. Je to trvací tvar k dokonavému zpíčiti se, stč. zpiečiti (někdy i zpietčiti), to zase je odvozenina podst. jména zpátek, žijícího v přísl. nazpátek, zpátkem, zpátky. Jsou to slova příbuzná se skupinou slov zpět (zpietiti sě, zpítit se =s postaviti se na odpor, zvrátiti se v něčem) a opět (opětovati, stč. též opiecěti), hmotný základ významový pak viděti v rovněž příbuzném slově pata; střídání samohlásek a, ě — á, ie (í) má vysvětlení v tom, že zde bývala pův. nosová samohl. e. (csl. peta atd), která se změnila v době pračeské v ja, já (za retnými souhl. p, b, m, v dále v a, á), místo čehož podle pravidel české přehlásky pak musilo před měkkými slabikami vznikati krátké ě a dlouhé ie (í). Výslovnost zpěčovati vznikla asi tím, že se nejasné slovo zpěčovati pletlo se sl. pečovati. Zpietčiti (zpětčovati ) znamenalo pův. »postaviti (stavěti) se na paty, na zadní nohy«, pak »stavěti se na odpor, zdráhati se« atp.; snad si Bratří ještě byli vědomi pův. významu, překládají-li 5. Mojž. 32, 15 »takž Izrael ztučněv, zpíčil se« (recalcitravit Vulg.) s výkladem »zbujněl aneb pral nohami co kůň zpátkem«.

Naše řeč 1, ročník 6/1922

Předchozí Vyndati

Následující Ztratiti